Janasem komentáře u knih
Sladké jako barva obálky - a nebezpečné, pořád tam vyrábějí a jí zmrzku - sice do veder príma, ale na kila běs :-). Dobře se čte, děj prostý, předvídatelný, je to takové letní sladkobolné čtení.
Výtečný román o jednom knihovníkovi, co žil jen pro své knihy a s nimi - jak snadné je postavit se mimo realitu. Brilantní jazyk!
Děsivá zpověď, mrazivá, v knihovně založeno vedle Souostroví Gulag. Výtečně propracované postavy, studené prostředí, děsivé chování - podtrhuje hrůzu ze všeho, co se v té knížce děje.
Opět jsem si po čase dala dobrou knihu, velmi dobrou - a jak krásně nadčasová je!
Máme období vzpomínek - století staříci rekapitulují - zajímavé osudy německých sester ze střední třídy - jak těžké je překonat některá tabu. Velmi dobře přeloženo.
Hrůzný příběh ve skvělém zpracování - i když postava pana Smrtky mnohdy trochu mate čtenáře, vždy se člověk pohne dál - po dlouhé době příběh bez šťastného konce...
Díky za YRSU - konečně mám co číst: vtipné, čtivé, strhující, nenamyšlené a podnětné!
Tak zamotané, až se trochu autorka zamotala v příběhu sama. Taru bych asi brzy uškrtila. Ale je pravda, že stylově dobré, trefné, rychle se čte. Pouze to není můj šálek kávy a další případy sebejisté Tary už vyhledávat nebudu
Rychle se čte a nemusí se moc přemýšlet, takové čtení na dovolenou. Jen mi tam trochu nesedí reálie. Český pokus o povídky z celého světa, zůstalo jen u pokusu, Čechy tam vykukují odevšad.
Patřičná čítanka je i mou čítanku - skvělý příběh čtenáře, celoživotní čtenářský deník - ne se vším jsem souhlasila (tak to má být), zase jsem se vrhla do knihovny a vytahal spoustu polozapomenutých kamarádů... Krásně se čte a krásně se nad ní rozjímá :-)
Jako redaktorka jsem povídky Moniky Petrlové četla vlastně jako úplně první - a několikrát - a pořád mne baví. Která nejvíc? Ta z redakce - vřele doporučuji.
Další kniha u které mám pořád hlad - pak nemá být člověk při těle. Příjemná oddychovka pro chvíle volna.
Chtěla jasem si odpočinout a povedlo se :-). Och, jak je mi blízká pštrosí politika Alenina...
Milý pane Marlowe - jsem z JaSu a netajím se tím ani v jednom komentáři - paní Marii F jsem nevyhrožovala, jen jsem nechápala její nadměrnou útočnost, pokud to vyznívá jako vyhrožování, pak se jí hluboce omlouvám - její likvidaci nechystám, opravdu ne. Byla to jen dobře míněná rada staré ženy, která kdysi také takto útočila a většinou pak nedopadla dobře, protože ji rozcupovali jiní, jakmile k tomu měli příležitost.
Ostatní identity mé nejsou - můžete a nemusíte mi věřit, nemusíte, ale nemám toho zapotřebí. Ani jsem nikoho neprosila o komentář oslavující detektivku Ivety Svobodové. Proč bych to dělala?Také se v jednom průjmovém sledu nevyjadřuji k řadě titulů - zapátrejte i u paní Marie F, pokud nejste touto identitou vy, abyste byl spravedlivý - ten den, co se zaregistrovala, osočila několik autorů (převážně z Moby).
Ženy šli v knize není ani jedenkrát - samozřejmě tuto chybu bych považovala za velmi špatnou. Ona tam však opravdu není. V recenzi paní Černucké je zajímavé, že užila jako příklad "Vy buďte netrpělivý" - ano to tam je (bez toho vy) - pan advokát vyká panu Neumannovi a prosí ho o trpělivost - nevím, zda by mělo být v takovém případě netrpěliví, jedná se o jednu jedinou osobu a ne skupinu, jsem přesvědčena, že nikoli.
Omlouvám se, že jsem vás oslovila a přeji krásné dny vašemu pátrání. Jana Semelková
Nejde o fekální čtení, ale o velmi dobře vypointované povídky z doby minulé i současné, hodně osobní - autor se prostě vyzpovídal a na to, že jde o prvotinu, jsou velmi, velmi zručně napsané - ukázku najdete na www.jasknihy.cz. Jana Semelková
Pro Bizon84 - právě se chystá nový příběh s pracovním názvem Falešné přátelství - je napsán, nyní "zraje" a na podzim by měl spatřit světlo světa. Jana Semelková
PS: po kritice paní Marie jsem projela jako redaktorka text a mám pocit, že se musím vyjádřit k této záležitosti: "ženy šli" - sloveso ve tvaru "šli" je v celé knize pouze třikrát - dvakrát jde Kamila s Lubou (to je emeritní polda Neumann, ne dáma jménem Luba), potřetí vypráví paní Kratochvílová bábince po probuzení z chmurného snu: " Včera, když jsme šli k Františkovi..." V tomto případě však pozornému čtenáři neuniklo, že paní Kratochvílová hovoří o situaci, kdy k Františkovu domu šli všichni (včetně Neumanna a Františka) - takže se domnívám, že se o chybu nejedná. Opravdu není popisován stav, kdy paní Kratochvílová šla někam s bábinkou. Umění číst, umět skládat písmenka do slabik a slov není jednoduchá věc a čtenářská gramotnost (vím, co čtu a chápu souvislosti) je ještě těžší...
Nevím, proč je tolik zášti v řádcích komentáři paní Marie. Pokud jste se nudila, nemusela jste dočítat, ale věřte, že příběh je z reálného života. Nicméně děkujeme za připomínky, napravíme chyby, jsou-li tam jaké, ale příště byste nemusela být tak útočná, jednou by se Vám to nemuselo vyplatit. I kritika se dá podat s noblesou. Jana Semelková