jaro999 komentáře u knih
Útlá kniha o Rusku, jehož podstata se přes veškerý vývoj nemění a i v případě maximální snahy je v zásadě nezměnitelná. Pokus o pokrok v podobě dovezení vakcíny do nepříliš vzdálené vesnice zahubí samotná ruská země zimou a vánicí, jednotlivé technické výdobytky (vrtulník, televize) a prodělaný historický vývoj jsou jen jakýmsi nánosem, který na podstatě života v Rusku a na mentalitě jeho obyvatel nic nezměnil (vztah doktora Garina a vozky Kucka je vztahem pána a sluhy s veškerou bezohledností na jedné straně a odevzdaností na straně druhé). Výborný překlad Libora Dvořáka.
Kniha představuje něco jako "cestopis v esejích". Autor spolu se svými přáteli putuje po proudu Dunaje, přičemž tato cesta pro něj představuje příležitost k zamyšlení nad dějinami a kulturou, zejm. literaturou, zemí a oblastí rozkládajících se na jeho březích. Na základě těchto úvah se C. Magris snaží vysvětlit příčiny některých dějinných událostí a stavu, v němž se region nachází v době jeho cesty (polovina 80. let 20. století). Řada Magrisových úvah má přesah do současnosti, jsou aktuální i dnes.
Dunaj svým tokem představuje jednotící prvek zemí, jimiž protéká a které autor vnímá jako střední Evropu v geografickém i v kulturním slova smyslu. C. Magris nezapře, že je germanista: nejsilnějším prvkem, který region formuje, je pro něj německý vliv, a to jak na území dnešního Německa či Rakouska, tak v částech Maďarska a Balkánu, v nichž žijí německé menšiny. Kniha však nepředstavuje pouze oslavu německého kulturního přínosu pro střední Evropu, autor nezamlčuje ani stinné stránky německých dějin a snaží se najít jejich kořeny v mentalitě a historii. Lahůdka pro germanisty, ale i pro ty, kteří jimi nejsou.
Výborně psychologicky prokreslené postavy, krásný popis severoanglického kraje plného vřesovišť, pravá "temná" romantická nálada, silný příběh. Moc se mi líbil i film, který byl podle románu natočený.
Nemohu si pomoci, ale navzdory velkému očekávání a řadě nadšených komentářů mě tento díl dost zklamal. Z celé tetralogie mně připadá nejslabší: zhruba první polovina popisující lásku Eleny k Ninovi mi připomínala červenou knihovnu. Druhá polovina byla o něco lepší, ale nijak zvlášť mně nenadchla. Z celé tetralogie považuji za nejlepší první dva díly. Třetí díl taky není špatný. Čtvrtý díl podle mě nepřináší nic nového, nýbrž opakuje - pro mě již dost vyčpělá - témata z předchozích dílů.
Pro mě prostě krása. Kniha, se kterou je příjemné se občas v klidu posadit, podle nálady nalistovat pár stran a nechat se unášet.
Zajímavá a dle mého názoru objektivně napsaná kniha. Umožňuje lépe porozumět příčinám současného chování Ruska na mezinárodní scéně. Jednu hvězdičku ubírám za velké množství překlepů a pravopisných chyb (interpunkce, někdy i použití "i" a "y"): dílo by si zasloužilo pečlivou jazykovou korekturu. Mrzí mě, že nakladatelství Lidových novin pustilo knihu v takové podobě "do světa".
Krásné propojení světa antické mytologie s dneškem: dialogy antických hrdinů vedou k závěrům, které i dnes mají svou platnost. Útlá kniha, která nutí k zamyšlení.
Knihu jsem četla před několika lety, takže si už nepamatuji jména postav a děj. To, co ve mně zůstalo, je pocit krásna, lahodného opojení z četby, chuť se od knihy nikdy neodtrhnout. Prostě magie nádhery, která mě úplně pohltila. Neutuchající tok myšlenek a obrazů, který vás uchvátí a nechce pustit.
Zajímavě napsané parodické podobenství hrůz, které se děly ve stalinském Rusku ve 20. a 30. letech minulého století, kdy se tam žilo, jako by tam dorazil ďábel (Woland) se svou družinou: zneužívání psychiatrie k zavírání lidí, kteří jsou z politických důvodů prohlášeni za blázny, mizení osob, vystěhovávání z bytů apod. Ti, kteří vládnou a kteří podle tehdejší ideologie tedy měli ztělesňovat nového ideálního člověka, se dopouštějí řady nepravostí: kradou, provozují šmelinu, lační po penězích a luxusních výrobcích, mají milenky, chovají se nemorálně - na rozdíl od toho, co kážou. Řada spisovatelů a umělců za hmotné výhody hlásá nepravdu a režimu přisluhuje. Ďábel se svými pomocníky vše odhaluje. Existuje však naděje - Mistr: ten zná pravdu, věří příběhu o Pilátu Pontském a Ježíšovu ukřižování a píše o něm román, který tvoří paralelní příběh. Mistr je však rovněž prohlášen za blázna a končí na psychiatrii, odkud jej díky své lásce vysvobodí Markéta, která není s vládnoucím zlem spjatá, a tudíž jí ďábel neublíží a na její přání vysvobodí Mistra. Její láska a Mistrova spravedlnost zvítězí nad zlem a smrtí se od něj odpoutají. V závěrečných apokalyptických scénách pak ďábel se svou družinou odvádějí již zemřelého Mistra i Markétu do věčného klidu. I nad zlem lze díky vnitřní čistotě a lásce zvítězit.
Stejně jako předchozí dva díly poutavě napsaná kniha. Autorka v postavách obou protagonistek, Eleny a Lily, dobře zachycuje psychologii žen, jejich celoživotní přátelství, které je však prodchnuté řevnivostí. Přesto - nebo právě proto - obě hlavní postavy vytvářejí celek, vzájemně se doplňují, jedna by bez druhé nebyla tím, kým je. To vše je zachyceno na pozadí historického vývoje Itálie po 2. světové válce, v tomto díle se jedná o konec 60. a první polovinu 70. let 20. století, o léta, která byla ve znamení studentské revolty na univerzitách, nárůstu popularity levicových idejí v intelektuálských kruzích, vyostřeného třídního boje a posléze vzniku a rozvoje terorismu. Ve 3. dílu tetralogie je navíc stále patrnější, že přes veškeré úsilí se románovým postavám nedaří vymanit z vlivu prostředí, v němž se narodily a vyrostly: Elenu neustále přitahuje rodná Neapol, fyzicky se začíná podobat své matce, Nino se už naplno projevuje jako bezcharakterní svůdník (stejně jako otec, kterého v prvních dvou dílech právě pro toto počínání nenávidí), Lila nakonec podléhá nabídce Michela Solary a přijímá od něj dobře placené zaměstnání atd. Právě touto neschopností "vzepřít se osudu" danému prostředím, do nějž se hrdinové narodili, a historickým vývojem, kterým společnost za jejich života prochází, mi kniha připomíná román Příběh v historii od jiné významné italské autorky, Elsy Morante. A myslím, že podobnost jejich jmen či pseudonymů není čistě náhodná.
Nádherná sbírka povídek, zachycení života, který i v těžkých okamžicích stojí za to, aby byl žitý. Barvité popisy, někdy až naturalistické, lidskost přítomná (i když někdy jen latentně) i v krutých okamžicích.
Knihu jsem četla před několika lety a bohužel mě vůbec nezaujala. Celý ten pohádkový příběh i jazyk, jakým je napsána, mě dost nudily. Asi bych se k ní měla vrátit, třeba bych ji nyní víc ocenila, ale nechce se mi, nemám na to sílu. Možná ke své škodě.
Čtivě napsaná kniha, která obsahuje spoustu zajímavých informací a pomáhá pochopit pohled Ruska na svět a některé kořeny nynější situace v evropské části postsovětského prostoru. Jednu hvězdičku ubírám, protože z knihy je velmi patrné, na čí straně stojí autorovy sympatie. Na druhé straně je autorův postoj lidsky pochopitelný.
Knihu jsem četla před spoustou let, ale vzpomínám si ,že její obsah i styl byly pro mě úplným zjevením a že mě kniha naprosto uchvátila. Už to jméno hlavního hrdiny - Štěpán Dedalus - v sobě nese předzvěst vzletu ke hvězdám, ke hvězdám umění. Nádherný popis zrání mladého umělce, jeho vnitřních stavů, zachycení lásky i nenávisti k rodnému Irsku, potřeby osvobodit se z prostředí, v němž se narodil a které mu ve vzletu brání.
Kniha je napsaná zdánlivě jednoduchým, ale krásným a průzračným jazykem. Přestože je docela útlá, je třeba ji číst pomalu a řádně si ji vychutnat. Podobenství o pastýři a jeho cestě za pochopením světa a nalezením smyslu nejen vlastního života, ale celého vesmíru, schopnosti najít sebe sama. Člověk si při četbě uvědomuje, že na světě vše souvisí se vším, neboť i věci zdánlivě protikladné se vzájemně doplňují a tvoří jednotu: pro pochopení určitého jevu v jeho celistvosti je třeba poznat i jeho protiklad. Své štěstí máme nadosah, je třeba naslouchat hlasu našeho srdce a všehomíra.
Těžké básně, ale úžasné, poetické, místy plné snů. Nádherná je zejm. báseň, v níž autor vzpomíná na své dětství v Egyptě a na místní chůvu. Literární lahůdka.
Vynikající kniha. Četla jsem ji již před mnoha lety a překvapilo mě její novátorství: metoda proudu vědomí už v 18. století ! Kniha mě bavila a způsob, jakým je napsaná, mi zcela vyhovoval: není třeba se soustředit na logickou posloupnost děje, což může být někdy únavné, stačí se poddat metodě asociací, která čtenáře neustále udivuje novými a novými příběhy a vjemy. Oceňovala jsem rovněž humor, kterým je román prosycen. Líbily se mi i ilustrace, neboť výborně vystihují jak děj, tak samotný charakter díla. Překlad A. Skoumala je vynikající. Mrzí mě jen, že L. Stern nenapsal více podobných knih.
Kniha je napsaná hezkou češtinou, má zajímavou kompozici. Líbil se mi nápad, že vypravěčem je palác, a taky kontrast a dialogy mezi Loretou zpodobňující duchovno a Černínským palácem jako symbolem moci. Různá místa v knize svědčí o tom, že autor má zkušenosti s prací na Ministerstvu zahraničních věcí, které předkládá s humorem a lehkou, ale laskavou ironií.
Zajímavá a poutavě napsaná kniha. Váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, nakonec dávám 5.
Nemohu si pomoci, kniha mě nebavila, nedokázala jsem ji dočíst.