Jarybar komentáře u knih

Ano, přiznávám, trpím závislostí na humoru Ladislava Zibury. Jsem fanouškem, pravidelným odběratelem a čtenářem všech jeho knih , stálým návštěvníkem všech jeho přednášek v místě mého bydliště, až bych si mohl myslet, že už mě od vidění musí znát. Sedávám totiž vždy uprostřed druhé řady. Většinu přednášek jsem slyšel opakovaně a vždy žasnu s jakou lehkostí a vtipem nás, obecenstvo, provede svým světem. Je pravda, že každému nemusí jeho humor být po chuti, porovnejme ale hodnotu jeho sdělení s plytkou hodnotou sdělení záplavy "bavičů" na Youtube. Přes své mládí se dokázal prosadit mezi cestovatelskými matadory, vytvořil si vlastní neotřelý a živý styl a i jako osobnost je v davu nepřehlédnutelný nejen výškou postavy. Knihy mají obsahem i formou vzestupnou úroveň, jeho čeština je laskavá a výrazově nebývale bohatá. Dost dobře nerozumím některým komentářům, kde se píše, že děj se motá kolem stejné zápletky: Ladislav někam jde, někde spí, něco jí... . Tak nevím, co takový čtenář čeká od "pěškopisu". Pro mě je každá jeho kniha jiná právě proto, že pojednává o jiné zemi a o jiné mentalitě lidí. V textu hledám myšlenky mezi řádky, bavím se neotřelými větnými konstrukcemi a vtipnými obraty. Někoho pohoršuje množství vypitého alkoholu. V zemi, kde se pije první liga to ani nejde jinak, chceme-li se přiblížit lidem a jejich příběhům. O to přeci jde především. Ostatně, kdo čte pozorně, v knize se o tom dočte a na přednáškách uslyší. Jak jsem slyšel od lidí, kteří ho znají osobně, nijak ho to trvale nepoznamenalo, v tomto nevybočuje z českého normálu. Jeho knihy se nesnaží vlichotit čtenáři nefunkčními vulgarismy, popisy násilností a jiných ošklivostí. Nevzbuzují ve čtenáři obavy před cestami do vzdálených kultur, naopak. Podněcuje ve mě zvědavost poznat popisované země a jejich obyvatele osobně a vůbec mi nevadí, že v knihách nejsou rozsáhlé popisy památek a historie, není to turistický průvodce. Ve svém věku nemám dost odvahy a už ani sil putovat světem v jeho stylu. Proto putuji s ním při čtení jeho po všech stránkách vymazlených knih. A velmi mě to baví.

8 29.11.2019

Po přečtení autorovy první knihy 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem doufal, že přijde další cesta a další kniha. Je neobvyklé, aby takto mladý autor dokázal v jedné knize zároveň příjemně pobavit (má dar slova), nevtíravě poučit (má to v hlavě srovnané) a mocně inspirovat (je velmi přesvědčivý). Druhá kniha má stejné atributy. Autorský rukopis je nezaměnitelný, zralejší sloh neubírá knize na vtipu, autentičnosti ani dějovému spádu. Autor udržuje humor a napětí ve správném poměru (ve prospěch humoru), vyprávění je věrohodné. Knihu jsem po měsíci přečetl podruhé, proto, abych znovu nacítil některé myšlenky. Kromě toho, že jsem se opět smál, jsem o některých částech přemýšlel znovu a ve větší hloubce i širších souvislostech. Překvapilo mě to i proto, že mezi námi je rozdíl 35 roků životních zkušeností. Protože autor má i poutavý přednes, daroval jsem bratrovi audioverzi do auta a zajímavou shodou mu poslech vydržel 1500 km cesty. Ladislave, díky i za bráchu, jsi prima společník.

11 11.01.2017

Kniha je lehká, svěží, čtivá, vše končí dobře. Správná kniha do dnešní doby. Mít milión dolarů, podělil bych se s Peggy, aby mohla cestovat a psát.

14.10.2016

Je to správná knížka do dnešní doby. Řekněte, kdy jste se u televize doopravdy a od srdce zasmáli? Přečtení této knihy je výbornou investicí do svého zdraví, tedy alespoň toho duševního.

8 19.02.2016