Jarybar přečtené 4

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

Ano, přiznávám, trpím závislostí na humoru Ladislava Zibury. Jsem fanouškem, pravidelným odběratelem a čtenářem všech jeho knih , stálým návštěvníkem všech jeho přednášek v místě mého bydliště, až bych si mohl myslet, že už mě od vidění musí znát. Sedávám totiž vždy uprostřed druhé řady. Většinu přednášek jsem slyšel opakovaně a vždy žasnu s jakou lehkostí a vtipem nás, obecenstvo, provede svým světem. Je pravda, že každému nemusí jeho humor být po chuti, porovnejme ale hodnotu jeho sdělení s plytkou hodnotou sdělení záplavy "bavičů" na Youtube. Přes své mládí se dokázal prosadit mezi cestovatelskými matadory, vytvořil si vlastní neotřelý a živý styl a i jako osobnost je v davu nepřehlédnutelný nejen výškou postavy. Knihy mají obsahem i formou vzestupnou úroveň, jeho čeština je laskavá a výrazově nebývale bohatá. Dost dobře nerozumím některým komentářům, kde se píše, že děj se motá kolem stejné zápletky: Ladislav někam jde, někde spí, něco jí... . Tak nevím, co takový čtenář čeká od "pěškopisu". Pro mě je každá jeho kniha jiná právě proto, že pojednává o jiné zemi a o jiné mentalitě lidí. V textu hledám myšlenky mezi řádky, bavím se neotřelými větnými konstrukcemi a vtipnými obraty. Někoho pohoršuje množství vypitého alkoholu. V zemi, kde se pije první liga to ani nejde jinak, chceme-li se přiblížit lidem a jejich příběhům. O to přeci jde především. Ostatně, kdo čte pozorně, v knize se o tom dočte a na přednáškách uslyší. Jak jsem slyšel od lidí, kteří ho znají osobně, nijak ho to trvale nepoznamenalo, v tomto nevybočuje z českého normálu. Jeho knihy se nesnaží vlichotit čtenáři nefunkčními vulgarismy, popisy násilností a jiných ošklivostí. Nevzbuzují ve čtenáři obavy před cestami do vzdálených kultur, naopak. Podněcuje ve mě zvědavost poznat popisované země a jejich obyvatele osobně a vůbec mi nevadí, že v knihách nejsou rozsáhlé popisy památek a historie, není to turistický průvodce. Ve svém věku nemám dost odvahy a už ani sil putovat světem v jeho stylu. Proto putuji s ním při čtení jeho po všech stránkách vymazlených knih. A velmi mě to baví.... celý text

Pěšky mezi buddhisty a komunisty 2016, Ladislav Zibura

Po přečtení autorovy první knihy 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem doufal, že přijde další cesta a další kniha. Je neobvyklé, aby takto mladý autor dokázal v jedné knize zároveň příjemně pobavit (má dar slova), nevtíravě poučit (má to v hlavě srovnané) a mocně inspirovat (je velmi přesvědčivý). Druhá kniha má stejné atributy. Autorský rukopis je nezaměnitelný, zralejší sloh neubírá knize na vtipu, autentičnosti ani dějovému spádu. Autor udržuje humor a napětí ve správném poměru (ve prospěch humoru), vyprávění je věrohodné. Knihu jsem po měsíci přečetl podruhé, proto, abych znovu nacítil některé myšlenky. Kromě toho, že jsem se opět smál, jsem o některých částech přemýšlel znovu a ve větší hloubce i širších souvislostech. Překvapilo mě to i proto, že mezi námi je rozdíl 35 roků životních zkušeností. Protože autor má i poutavý přednes, daroval jsem bratrovi audioverzi do auta a zajímavou shodou mu poslech vydržel 1500 km cesty. Ladislave, díky i za bráchu, jsi prima společník.... celý text

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

Je to správná knížka do dnešní doby. Řekněte, kdy jste se u televize doopravdy a od srdce zasmáli? Přečtení této knihy je výbornou investicí do svého zdraví, tedy alespoň toho duševního.... celý text

Amerika aneb Velká země českýma očima 2016, Peggy Kýrová

Kniha je lehká, svěží, čtivá, vše končí dobře. Správná kniha do dnešní doby. Mít milión dolarů, podělil bych se s Peggy, aby mohla cestovat a psát.