Jass komentáře u knih

Zase jsem psala komentář tak dlouho, že když jsem zmáčkla "Zveřejnit" zmizel, což mě - překvapivě - nakrklo, protože jsem si na něm dala docela záležet... Tak ho znova píšu až teď, po příliš dlouhé prodlevě. Skoro mám chuť se na to vykašlat, ale víte co? Tahle knížka si alespoň jeden komentář zaslouží....
Začala jsem Theogonií (= Zrození bohů, což zní vážně trapně...), která je vážně nejlepší pohádka na dobrou noc, jakou jsem kdy četla. Většina je totiž skoro jen výčet, kdo je čí potomek s nějakou zkratkovitou informací. (Takové počítání oveček...) To neznamená, že to není zajímavé! Naopak, je to přímo fascinující, ale pokud to čtete po cestě ranním vlakem jako já, tak vám zaručuju, že usnete, dost možná i několikrát. Zkrátka zaprvé je to zajímavé z vědeckoinformačního hlediska, protože některé věci mě dost překvapily a to se v řecké mytologii orientuji, troufám si říct, dost slušně. A zadruhé jsou tam popsané i některé příběhy v té nejoriginálnější podobě, jaká je pro nás dneska dostupná, takže skvělé...
Práce a dny jsou vtipné tím nezamýšleným způsobem. Persa mi bylo vážně líto, kdybych měla bratra, který by mě poučoval takovým způsobem jako Hésiodos, asi bych se ho taky pokusila připravit o majetek... Dokud ho poučoval jak má správně orat a obchodovat byla to vlastně docela nuda, ale když se dostal k tomu jak kupříkladu správně močit... Přiznávám, že ten odstavec, jsem si nevěřícně přečetla přinejmenším třikrát, než jsem si dovolila vyprsknout smíchy... Zkrátka... Naprosto dokonalý dárek pro nesnesitelného sourozence...
Štít... Mě zkrátka vůbec nedostal, ale hádám, že to bude tím, že je to jen zlomek... Celkově jsem se dost zamotala v postavách... Nicméně to neznamená, že si těch pár stránek zaslouží přeskočit... ne... je to zase jiný pohled na autora - když tak nad tím přemýšlím, je vlastně dost vtipné, že dílo, které by mělo být nejzábavnější, protože, pordžte se, má děj, bylo vlastně to nejnudnější...
Jediné, co mi v tomhle výtisku trochu chybělo jsou nějaké poznámky... Vážně, už jsem tak zvyklá číst stará díla s masivním balíkem poznámek, že to bylo... zkrátka vážně divné :D
Vážně, lidi, čtěte Hésioda, je daleko jednodušší než Homér :D (Nic ve zlém, Hésiode...)

2 15.04.2018

Co k tomu říct? Platónské dialogy jsou nádherné, obzvlášť pokud jsou doplněny o odborný výklad, který často odkryje nuance, kterých si při běžném čtení nevšimnete. Tahle trojice je sice trochu depresivní, ale přesto plná nádherných myšlenek, času, který jsem nad nimi strávila rozhodně nelituji.

2 09.03.2018

Tak tohle je docela drsný zvrat a.... autorka získává plusové body. Trochu mě mrzí, že už ji mám krapet přečtenou, takže jsem si celkem spolehlivě otipovala kdo umře (řeknu vám, neomylnost může být pěkně únavná... :D ) a zločince jsem podezírala od prvního dílu a na konci druhého už jsem si byla jistá... ale, asi je mi to vcelku jedno. Užila jsem si to, byla to jízda. Jediné co... SPOILERY Trochu přitažená za vlasy mi přišla celá ta záležitost s Konstantinem, no však víte... celým bych tím klidně prošel znova, ale tentokrát pro tebe... Eeeehhh... ten chlap byl asi vážně nemocnej, tímto mu vyjadřuji svou soustrast...

2 05.03.2018

Tuhle knížečku jsem četla na dvě etapy. V té první mě přiznávám příliš nezaujala, asi proto, že od knížky s tak "cool" názvem jsem čekala něco víc... O to víc mě překvapila, když jsem se teď dokopala k jejímu dočtení. Její esence jako by z ní přímo prýštila, špatně se to popisuje, a snad se o to tedy ani nebudu pokoušet. Knížky Hermana Hesseho jsou neskutečně zvláštní a mě ta jejich zvláštnost začíná bavit. Ač se tak trochu tváří, tak neřeší nijaké nové, ani závažné otázky, jsou to atmosférické knížky, které na vás beze zbytku přenesou všechny emoce, které obsahují. Vážně jsem vděčná, že jsem ji mezi tím nádobím na půdě našla :D.

2 19.02.2018

V popisech knihy je to tedy perla na perle... Ale je pravda, že vyjádřit esenci této knihy je na to, jak je kratičká poměrně obtížné. (Normálně nesnáším, když někdo vypisuje děj do komentáře, ale kvůli nedostatečnému popisu si dovolím nastínění.) Hlavní hrdinkou je mladá dívka, která je neskutečně naivní, její matka je ale protřelá kurtizána, takže Yvette značně mate své okolí, protože od ní přece jen některé rysy chování pochytila, i když jim vlastně ani sama nerozumí. Má řadu "nápadníků", kterým samozřejmě vůbec nejde o sňatek, což si ale ona neuvědomuje. Vidíme ji očima "Muškáta", jednoho z jejích nápadníků, který ji dle svých slov miluje (i když jejich vztah je poněkud podivný). Jeho pohled je zajímavý především v tom, že je vidět jeho nejistota a ambivalence jeho představ o ní, zkrátka naprosto neví, co si má myslet, takže veškerá interakce většinou vyústí v naprosté nedorozumění...
Ta knížka je svým způsobem vážně krásná, možná proto, že je tak smutná... Řada lidí v ní ten smutek možná ani nevidí, ale ten konec... Ušetřím vás komentáře, bez spoileru bych to asi nezvládla....

2 19.02.2018

Překvapivě... mě to zase bavilo. Přijde mi vážně smutné, jak je to pořád to samé dokola a stejně mě to baví. Naprosto mě okouzlily dvě scény. Hádka o rýmy v písni, to bylo vážně k popukání, ale mám tak trochu dojem, že to mohlo být lépe přeložené, ale originál jsem nečetla, tak nechci soudit... A pak setkání Halta s Paulinou, už jen kvůli tomu nutně potřebuju další díl :D.

2 25.01.2018

Nikdy by mě nenapadlo, že mě učebnice může rozbrečet, ale stalo se, a ne jednou a nebylo to frustrací z toho, že nestíhám... Učebnice je čtivá a i když bych občas ocenila trochu rozsáhlejší informaci je pravda, že už tak je kniha nechutně macatá a obsahuje odkazy na další literaturu pro zájemce. Jediné, co bych vytkla je, že v některých místech byl překlad prapodivně kostrbatý a musela jsem si větu přečíst několikrát, abych pochopila, co měla znamenat a domnívám se, že v několika místech to bylo přeložené nesprávně, protože to potom nedávalo smysl...

2 25.01.2018

Čteno podruhé... a pořád to miluju :D. Zkrátka a dobře, Adriana se Sydney nejde nemilovat a jsou skvělý a tak dále a tak podobně. Kdybych na ně začala pět chválu, tak hrozí, že už nepřestanu, tak nakonec tohodle minikomentáře snad jen dodám (asi jediný) hlubší postřeh z téhle knížky... Sydneyin táta musel mít vážně příšerný dětství, jinak nechápu, jak by z něj mohl vyrůst tak příšernej otec...

2 06.01.2018

Překvapilo mě, když jsem zjistila, že jsem tuhle knížečku úplně zapomněla ohodnotit a přidat do přečtených... no, tak to ještě napravím.
Když si vzpomenu na dojmy, které po dočtení následovaly už to vlastně ani tak překvapivé není... Tohle je totiž skutečně Povinná četba s velkým P, je to kniha, která je ve škole omílána neustále dokola a dokola, až bych naprosto přesně dokázala zopakovat o čem je, aniž bych ji četla.... Díky tomu to byla nebetyčná nuda... Ale neházejme celou vinu jen na školu. Ono je totiž pravda, že ani Karel Čapek se tu tak docela nepředvedl. Je to drama tak simplicitně didaktické, že už se tu skoro ani nedá mluvit o alegorii (přečtěte si Gulliverovy cesty, to je alegorie...). A částečně jsem asi chybu udělala já, že jsem si od Čapka prvně přečetla Povětroň, který je napsaný tak nádherným jazykem, že Bílá nemoc proti tomu vypadá jako by ji napsal mentálně postižený. No... možná to trochu přeháním, ale vážně nechápu, co na té knize všichni vidí....

2 31.12.2017

Ach... přečteno za jeden den... už zase... Na začátek ta nejdůležitější poznámka: Naprosto miluju scény "s Rasmusem", kdybych neležela na gauči, asi bych se válela po zemi :D. Kerstin Gier zbožňuju, její knihy mi dávají přesně to (a mnohem víc než) co od nich očekávám. Vážně nevím co víc k tomu říct, naprostá spokojenost, nutně potřebuju něco dalšího od Kerstin, a teď si jdu sypat popel na hlavu, protože čtu, místo učení...

2 28.12.2017

Jako bylo to pěkné... ale chybí mi tam takovéto "něco víc". Ten příběh nemá žádnou hlubší myšlenku. Vlastně to ani není moc konzistentní příběh. A Rachel je zkrátka nezajímavá. Navíc by mě vážně zajímalo, proč IBA Rachel přehlíželo, když je tak dokonalá, protože tohle přece naprosto nedává smysl! Jediné, co mě trochu utěšuje, že by se to snad mohlo vyřešit v dalším díle u kterého si ale nejsem úplně jistá, jestli mu vůbec chci dávat šanci. Jediné, co trochu dráždí moji zvědavost je Ivy... protože tuhle holku prostě nechápu... No, asi si ten další díl budu muset přečíst :D, přece jen, tohle byl takový úvod a teď by se to snad mohlo trochu rozjet...

2 15.11.2017

Jednoduše úžasné... Ani nevím, co k tomu napsat, snad jen, že nutně potřebuju další díl. Zase pro jednou nechápu, jak jsem nějakou knihu mohla odkládat tak dlouho... Na jednu stranu se nestalo nic až zas tak překvapivého. Kerstin jede svůj typ příběhu. V něčem je to hodně podobné Drahokamům... ale víte co? Je mi to fuk, protože jsem se dlouho u žádné knihy tak nezasmála. A vážně chci vědět jak vypadají moje snové dveře...

P.S. - asi trochu se SPOILERY
Jen by mě zajímalo, jak se Henry dostal do Miina snu... Vždyť přece nic jejího neměl, ne?

2 18.10.2017

Bože, co je to za konec!
Knížce se rozhodně nedá upřít, že je velice čtivá, přesto, že na čtení rozhodně nemám čas jsem ji za den spolkla. Za to má jednu velkou vadu a to, že se tam zkrátka nic neděje. Vážně, v celé knížce jen pojíždějí tam a zpátky (domů - do města - domů - do města...). Nechci hlavní hrdinku soudit, protože si toho hodně prožila, smrt matky rozhodně není nic jednoduchého, ale to nemění to, že je více méně... kráva, no vážně bych ji dala něčím po hlavě. Jediná další postava, která má alespoň trochu rozvinutý charakter (na poměry téhle knihy...) je Dare. Předpokládám, že se o něm víc dozvíme v dalším díle, protože zatím má ještě jednodušší postavové schéma než Edward Cullen (asi za to můžou ty onyxově černé oči...), ale upřímně, toho Edwarda mám přece jen raději...
Co mě na téhle knížce ale vážně štve, je, že měla potenciál! Ten nápad, rozuzlení Tajemství mohlo být naprosto dokonalé... ale takhle prostě není. Vážně mě to mrzí... A navíc ta předmluva! Co to jako mělo být?! Možná i to byl ten důvod, proč mě konečné rozuzlení nedostalo tak, jak bych ráda...

2 18.10.2017

Přiznám, že knížku jsem si půjčila hlavně kvůli nádhernému grafickému zpracování a ilustracím, které jsou skutečně skvostné. Samotné pohádky jsou také moc pěkné čtení, že by mě nějaký příběh vyloženě nadchnul se říct nedá, ale krátké příběhy utíkají úplně samy a za dvě čtení jsem měla přečteno.

2 01.08.2017

Tahle knížka patří mezi mé favority, a to přesto, že rozhodně není dokonalá, což pode mnou skvěle shrnula MagdalenaHalow, kladla jsem si ty samé otázky, ale... vzhledem k tomu, že to je dětská kniha, tak předpokládám, že se nemusí všechno rozpitvávat až na kost (i když ty nesrovnalosti mě pořád štvou).
Tentokrát jsem četla v angličtině a rovnou se pak vrhla na další díly, rozhodně nepatřím mezi zdatné angličtináře a tohle byla v podstatě první kniha, kterou jsem v angličtině přečetla celou, ale vážně to není těžké čtení, takže se nenechte odradit angličtinou a čtěte, stojí to za to (teď mám rozečtený třetí díl).

2 07.07.2017

Nejsem si plně jistá, jestli jsem kvalifikovaná tento komiks hodnotit, protože v tomto díle žádné vysvětlení nepřijde, takže o nějakém hodnocení smysluplnosti příběhu ani nemůže být řeč. Každopádně pro mě to byla láska na první pohled, ať už proto, že naprosto zbožňuju Nikkarinovy ilustrace (vybírat knížky podle ilustrátora se u něj zatím překvapivě vyplácí), nebo díky té neomezené fantasii, která trochu připomíná Shauna Tana (pokud se vám líbilo tohle, tak rozhodně doporučuju jeho Příběhy z konce předměstí). Vážně nádhera, nutně potřebu další díl.

2 15.06.2017

Komentář obsahuje spoilery
První díl se mi asi líbil krapet víc, přišlo mi, že jen co se na scéně objevil John, začal být Peter popisován docela jinak, každý má svoje nedokonalosti, ale tohle bylo nesnesitelně prvoplánové. Nicméně důsledkem toho bylo, že se mi začal líbit i John, skutečně nepříjemná situace :) asi za to mohl ten vojenský večírek, který na mě prostě působil neskutečně romanticky (v té dívčí náklonnosti k uniformám asi něco bude...). Petr ale stále zůstává mým velkým favoritem :D. Stormy byla samozřejmě úžasná, stejně tak Kitty a... celkově jsou postavy v této sérii věrohodné, opravdové a sympatické. Nemůžu se dočkat třetího dílu.

2 31.05.2017

Už dlouho jsem se u žádné knihy tak nenasmála, jak Filip, tak Manžel byli skutečně úžasně napsané komedie, ne že bych se všemi Wildovými názory souhlasila, ale vzhledem k tomu, že už tak trochu vím, co od něj čekat mě to nerozhází. Musím říct, že mě dost překvapily tak pozitivní konce, protože u Wilda jsem zvyklá spíš na takové ty hořko... slané, ale tak na druhou stranu to jsou komedie.
Biblické motivy jsou pro mě vždycky zajímavé, takže tento pohled na Salome byl zase něco nového, co mě zaujalo.

2 21.05.2017

Hodnotit tuhle knihu je pro mě nepřestavitelně obtížné, protože musím přiznat, že momentálně jí nesnáším. Nejde o to, že by byla špatná, ale měla jsem jí v maturitní četbě, jejím rozborem jsem strávila den a půl a stejně jsem z ní nebyla moudrá :o). Vážně jsem se modlila, abych si ji nevytáhla, protože skutečně nevím, co bych o ní řekla. Nejsvětlejším bodem celé sbírky byl ovšem Edison, který je skutečně nádherný a co je důležité, má myšlenku :o). Z mého pohledu jsou to skutečně těžce vybojované tři hvězdičky...

2 20.05.2017

Po opravdu slabém pátém dílu (kdy jsem nad Flanaganem málem zlomila hůl), byl tento díl opravdu podařený. Možná to bylo tím prostředím "indiánů", které jsem prostě musela mít ráda (Vinnettou stále patří mezi mé oblíbené knihy) . Bohužel jsem musela odebrat jednu hvězdičku za předvídatelnost, možná je to tím, že už mám Flanagana načteného, ale romantická linka byla tak předvídatelná! Což ovšem neubírá na emocích, které vyvolává. Také mě mrzelo, že anotace tak hrozně vyzrazuje budoucí děj, kniha je totiž rozdělená na čtyři části a až ta poslední řeší umrlčí tváře, takže tohle mě skutečně mrzelo, za to už ale Flanagan nemůže... (I když je pravda, že knihu nazval Umrlčí tváře, takže asi může, co? XD )

2 19.11.2016