JeKa
komentáře u knih
Lišky na vinici
Lion Feuchtwanger
Čirá politická hra, ale natolik návyková, že se prostě nemůžete odtrhnout. Žádná postava není vykreslena černobíle, chvíli vás štve, chvíli ji nedokážete neobdivovat, chvíli s ní soucítíte... úchvatně lidské a životné. Ačkoliv nesdílím autorovu bezmeznou víru ve směřování dějin k pokroku, přesto román považuji za velmi zajímavou sondu do soukolí dějin, které mnohými nepozorovaně směřovali k likvidaci celého dosavadního způsobu existence.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Vtipná a čtivá kniha, jejíž děj utíká před očima. Stařík se mi ale přecejen líbil o kousek víc zejména díky retrospektivním sekvencím.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Ačkoliv úplně nechápu, proč zrovna tahle kniha se stala nejlepší českou humoristickou knihou, rozhodně nelituju, že jsem si jí přečetla. Potkat Saturnina osobně by rozhodně za ten zážitek stálo! :-)
Opráski sčeskí historje. Zmikund vs. Huz – paralenní žitovopisi
Jaz
Opraski sleduji takrka od pocatku a knihy mam doma samozrejne vsechny. Tahle publikace je pro me ale rozhodne lahudkou prekvapivych rozmeru. Zamereni na jedno tema knize prospelo, nepusobi jako obvykla svodka toho nejlepsiho, ale jako uceleny celek, ktery ma grady. Kralovsky jsem se bavila jiz od prvniho historickeho komentare ( Zikmund se narodil do rodiny vyssiho statniho urednika cisare Karla IV.... :-)
Bylo nás pět
Karel Poláček
Musím říct, že mě, milovnici seriálu, trochu překvapilo, kolik mých oblíbených scén si scénáristi přimysleli a v knize tedy chybí. Hostinec u kamenného stolu asi pro mě stále zůstane číslem jedna v Poláčkově tvorbě, ale i tak to bylo príma pohlazení po duši: obsahem, jazykem i formou. "To se vr!"
Opráski sčeskí historje 2
Jaz
Opět super! Konečně i s mým nejoblíbenějším opráskem: IV. = inženýr vladařiny (ale to ty nikdy nebudeš!) :-D
Gejša
Arthur Golden
úžasná kniha...celou dobu mě fascinovalo, že čtenář navzdory exotičnosti prostředí nemá problém v orientaci v postavách či kulturních mechanizmech...všemu napomáhá Sajurin komentář, který však nepůsobí nijak panovačně a učitelsky...bravo! Po dočtení ve mně zústal pocit melancholie a smutku...
O myších a lidech
John Steinbeck
Velmi zajímavá novela. V takovémhle případě však spíše lituju svého středoškolského vzdělání, neboť číst O myších a lidech a přesně vědět základní zápletku a finále dost snižuje zážitek. I přesto ale hodnotím kladně a kvituju s povděkem, že se nejedná o novelu, kde by šlo jen o děj. Nádherné popisy přírody, teplo a prach z knihy přímo sálá a postavy jsou velmi uvěřitelné.
Hostinec U kamenného stolu
Karel Poláček
Nejprve jsem viděla film. Nejednou. Jako malá jsem jím byla dokonce tak fascinována, že jsem se pokoušela mluvit jako ti dva bratři :-) Po letech jsem se rozhodla si ji i přečíst a rozhodně mě nezklamala. Dokonalé pohlazení po duši: humorem, prostředím i jazykově.
Jméno růže
Umberto Eco
Četla jsem těsně před maturitou...takřka jedním dechem...ale dodnes mám pocit, že bych to měla udělat ještě jednou...snad bych po těch letech ještě lépe pronikla do filozofických zákoutí románu...rozhodně se jedná o knihu, na kterou jen tak snadno nezapomenete! Ostatně jako každé správné postmodernistické dílo nabízí tolik vrstev čtení, že by bylo hříchem se k ní znovu nevrátit...snad se mi někdy zase povede.
Drakula (skrátená verzia)
Bram Stoker
Nemám ráda upíří příběhy, ale nedobrovolně jsem se k téhle knize ze studijních důvodů dostala a musím přiznat, že jsem byla velmi příjemně překvapená! Narativní struktura příběhu je velmi umě propracovaná mísením nejrůznějších způsobů vyprávění a pozorovat konflikt mezi animální démoničností a podprahovostí s viktoriánskou průmyslovou racionalitou je nadmíru uhrančivé!
Foxové z Harrow
Frank Yerby
Skvělá rodinná sága z prostředí amerického jihu v první polovině 19. století. Patříte-li k milovníkům knih jako je Jih proti severu nebo Forsythové, šáhněte i po Foxech, nebudete litovat! ;-)
Obrázky z českých dějin a pověstí
Zdeněk Adla
Moje dětství! Některé ty příběhy umím ještě dnes z paměti :)
Anatomie: Příběh lásky
Dana Schwartz
Knížku jsem četla v angličtině a vybrala jsem si ji hlavně kvůli tréningu, o to víc mě překvapilo, jak hodně mě pohltila. Svět začínajících chirurgů i vykradačů hrobů mě rozhodně zaujal. Výtky mám leda k pár historickým reáliích (pochybuju, že by někdo nechal žít mladou neprovdanou dívku z dobré rodiny bez jakéhokoliv dohledu) a pak teda k rozuzlení hlavní záhady, kdy rkomán bez varování přechází do fantasy.
Lord Mord
Miloš Urban
Zajímavá dobovka, která úchvatně vykresluje zákoutí staré Prahy i typy lidí, kteří v nich žili (nebo spíše živořili). Velmi vysoce hodnotím právě prostředí, vykreslení jednotlivých postav a atmosféru románu. O to víc mě mrzí, že závěr mi přišel trochu z rychlíku a vyústění hlavní zápletky dost přitažené za vlasy.
Hlava plná lásky
Ali Hazelwood
Děj rychle vtahuje do děje a baví, nicméně když to pro vás už není první autorčina kniha, děj i zápletka začne být trochu předvídatelný (ne že byste u tohoto žánru někdy tápali, jak to dopadne, ale tady pak už přesně víte i jak). Jako oddechovka ale naprosto fajn volba. Jedna hvězda navíc za zvedání tématu postavení žen ve vědě.
Romanovci 1613-1918
Simon Sebag-Montefiore
Naprosto výborná kniha, která čtivou formou dává nahlédnout do fungování poslední carské dynastie. Neklade si za cíl úplný výčet politických událostí v letech 1613-1918, ale o to víc informací přináší k rodinným vztahům a vazbám. Autor k tomu využívá rozsáhlou paletu pramenů soukromé povahy, které ze značné části nebyly dosud publikovány. Zároveň při aktuální situaci je kniha i dobrým doplňkem k pochopení imperiálních představ Ruska a k nárokům, které si současný režim činí.
Rozhodně stojí za přečtení. Ani rozsahu není třeba se bát - text plyne a je ve všech ohledech srozumitelný. Rozsáhlé poznámky (přímo v textu) navíc doplňují informace o vedlejších postavách či dalších pikantnostech. Kniha je tak nepřebernou studnicích zajímavých informací i pro někoho, kdo se dějinám věnuje dlouhodoběji, pro historií carského Ruska nepolíbeného čtenáře pak může být úplným zjevením.
Jeden kopeček šmoulový
Marie Doležalová
Jako dítě devadesátek jsem si tuhle knížku moc užila. Ač cizí vzpomínky a cizí příbuzní, jako by člověk tak trochu vzpomínal i na to svoje dětství a ty svoje příbuzné, které tehdy bral jako samozřejmost a dnes mu proklatě chybí. Tak jeden kopeček šmoulový na vás, Maruško.
