jenda komentáře u knih

Znám se s autorem a dozvěděl jsem se, že jeho záměrem nebylo zpracovat téma války dvou českých královen - pokud by se tak rozhodl, pojal by prý příběh docela jinak; rukopis měl původně jiný titul, ale ten vydavatel snad z komerčních důvodů změnil. Postava Jana Lucemburského se postupně mění. Zatímco v románu Sny umírají s králi je Jan vlastně chlapec přicházející do země, kterou nezná, ve Válce královen už při sporech s místní šlechtou dělá první důležité kroky v politice. V románu Jed pro kralevice (prý vyjde asi letos v srpnu) už Jan Lucemburský "dělá" evropskou politiku a jak mi autor prozradil, v zamýšleném dalším díle tohoto volného souboru bude Jan vytvářet podmínky pro získání císařské koruny pro svého syna Karla. Volně vsunutý příběh Matouše Rozoumka je ukázkou toho, že v blízkosti panovníků žili i obyčejní lidé a činy vládců vždycky ovlivňovaly i jejich osudy (a někdy zpětně to byli tito prostí lidé, kteří měnili osudy panovníků...). Tolik snad na vysvětlenou značce čef.

Sugestivně napsaný příběh dívky Olgy začíná v době, kterou dnes pamatují už jen sedmdesátníci. Je na něm znát, že mnohé situace vycházejí ze skutečných prožitků; tomu odpovídají i často vtipné dialogy (především s Kamilem nebo Jardou), drobné detaily reálií, lidské typy. Místa děje nejsou sice uvedena, ale z textu se dají poměrně snadno rozklíčovat. Krajské město - České Budějovice - poznáte třeba podle největší kašny v republice uprostřed hektarového náměstí; městečko odkud Olga pochází - České Velenice (kaštanová alej podél nádraží); místo kde našla práci - Rožmberk nad Vltavou (hrad, který z určitého pohledu vypadá, jako by tam byly hrady dva). Kavárna Na Zábradlí naproti budově krajského soudu v Budějovicích je dodnes v provozu. Úplně mne dostala poslední věta knihy: Maminko - a můžu říct kamarádkám, že taky budu mít tatínka? Já v tom spatřil jinotaj, naznačující naději do budoucích polistopadových dnů. Protože teď, kdy i rodina Olgy bude úplná, se nejen její život, ale i svět dostává tam, kde má být.

3 19.02.2020

Velké putování myšáka za čarodějem Myšimorem je rozděleno do krátkých uzavřených příhod, které se dají číst dětem před spaním (mám to vyzkoušené, funguje to!, děti většinou netrpělivě požadují ještě aspoň jedno pokračování...). Podprahově myšákův příběh těm nejmenším ukazuje i to, jak se mají chovat ve společnosti svých vrstevníků - nechlubit se, pomáhat druhým a dokonce se těšit do školy. Knížka je doprovázena množstvím roztomilých obrázků Josefa Quise, které si děti rozhodně zamilují. Zkuste to, jako já a přesvědčte se.

2 26.02.2018

Historický román, který mne, přiznávám, překvapil věkem jednajících postav. Ale abych to vysvětlil; ze školy máme zažitou představu králů coby starých vousatých mužů, ale tenhle román je příběhem mladých lidí. Václavu III., když byl zavražděn, bylo 18 let, Janu Lucemburskému v době příchodu do Čech pouhých 14 a právě se stal manželem 17leté Elišky Přemyslovny... Sny umírají s králi jsou tedy dobrodružným, milostným a detektivním příběhem o mladých lidech určeným především mladému čtenáři.

2 14.09.2017

Kdysi hodně, hodně dávno, skoro ještě jako kluk, jsem viděl v kině film natočený podle téhle knižní předlohy. A když se mi konečně dostala do rukou Rosemary v tištěné verzi a začal ji číst, neodložil jsem ji, dokud jsem ji nepřečetl. Příběh pomalu ale jistě graduje a přesouvá se z roviny normálního života do světa plného přízraků a paranormálních jevů. Máte-li slabší nervy, nedoporučuji číst okolo půlnoci - možná byste neusnuli...

2 15.07.2017

Mort byla první knížka od T. Pratchetta, kterou jsem četl a pak zcela logicky nastoupilo období, kdy jsem doslova hltal jednu jeho knihu za druhou. Nezapomenutelný humor, zvláštní slovní příměry - to snad ani nemohl v mnoha případech napsat Pratchett sám, tam musel zatraceně dobře "spolupracovat" český překlad Jana Kantůrka! Doslova mne dostalo jeho šišlající klepadlo, u něhož autor vycházel ze skutečnosti, že klepadlo - pokud je mluvící - musí nutně mít vadu řeči, protože mu v ústech vadí "klepací" kovový kruh.

2 15.07.2017

Láska v názvu může někoho možná odradit od přečtení; co se o ní asi tak dá napsat nového, že? Jenže tenhle příběh není o lásce, alespoň není hlavním motivem knihy. Tím je život Jakuba Krčína a stavba rybníka Svět na samém okraji Třeboně. Oslava díla, které zásadním způsobem proměnilo tvář jihočeské krajiny, aby jí tak dalo nový rozměr (co by na to asi říkali ekologové, kdyby tehdy byli?). Krajina, uměle stvořená Krčínem, je dnes jednou z biosférických rezervací UNESCO, tedy míst, které se podílejí na utváření počasí...
Pokud tuto knihu nemáte a chcete si o ni obohatit knihovničku, pak jistě uvítáte zprávu, že ještě na tento rok (2017) se chystá její nové vydání v nakladatelství Brána.

2 14.07.2017

Co mne asi nejvíc zaujalo? Poznání, že historie se jakoby ve spirále zdánlivě opakuje. Co na tom, že máme jiné obleky, okolo nás jsou jiné kulisy a využíváme jinou techniku? Ve své podstatě jsme ale stále stejní, se stejnými touhami i činy. Až mne zamrazilo, když vyhnanec Slavata říkal Kaprovi z Kaprštejna, že teď oni jedí v Německu vydlužený chléb a za něj budou muset jednou zaplatit. A zaplatí jedině konfiskacemi majetku svých politických odpůrců. - Ne, tenhle román není jen o lásce, jak se může na první pohled podle názvu zdát! Je o lidech, jejich charakterech, zneužívání moci... Ale co povídám - sami si ho přečtěte!

2 14.07.2017

Jed pro kralevice, to je vlastně třetí díl volné Lucemburské ságy, ve které mohou čtenáři sledovat proměny krále Jana Lucemburského. Zatímco v knize Sny umírají s králi je Jan nezkušený patnáctiletý mladík řídící se názory svých rádců, v románu Válka královen je postaven do konfrontace s nespokojeným českým panstvem. V této třetí části se už bez zprostředkování krále Jana neuzavře žádný z konfliktů mezi evropskými panovníky (velkými i malými). Román plný napětí i romantiky se čte velice dobře přesto, že je velmi dobře doložen historickými reáliemi. Doufám, že autor příběh Jana Lucemburského dovede ke konci ještě alespoň jedním dílem.

1 05.12.2019

Dobrodružný příběh z doby knížete Bořivoje I. , tedy z doby, o které se zase tak často nepíše. Zaujalo mne, že Bořivoj není hlavní postavou, tou je jeho kamarád z dětství, syn hrnčíře (a sám hrnčíř) Mojslav. Autor dal svému románu zdání autenticity využitím archeologických nálezů, jako např. keramiky s otisky vlčích zubů nebo pohřeb velkomoravské kněžny v Želénkách (ověřil jsem si na netu :). Přečetl jsem takřka na jeden zátah, jak mne děj dokázal zaujmout. Závěr dává tušit, že se můžeme čekat na volné pokračování.

1 05.12.2019

Celkem napínavý příběh, dobře graduje, ale přesto se mi zdá místy až příliš vykonstruovaný (třeba je to jen můj dojem...). Policie nakonec případ vyřeší jen díky tomu, že svědkyně vraždy poruší zásady člověka se změněnou identitou a nevědomky se tak stane "volavkou". Policii pak už nezbývá nic jiného, než pachatele sebrat - jak jinak, než doslova v poslední vteřině. Před spaním dobrý...

1 17.07.2017

Velmi dobře napsané, autor dokázal udržet spád a napětí prakticky po celý příběh. Přesto nemohu říci, že se k téhle knize brzy znovu vrátím - myšlenkově mne totiž o nic neobohatila. Přesto, že dává poměrně do hloubky nahlédnout do práce amerických tajných služeb a způsobů, jak USA ovlivňují prezidentské volby v různých zemích světa. Archerův vykonstruovaný příběh v mnoha detailech až příliš připomíná skutečné akce CIA především v latinskoamerických zemích (a snad i v Evropě...).

1 15.07.2017

Mnoho dnešních čtenářů už nepamatuje dobu, ve které se odehrává tento příběh; přesto je svým obsahem neustále velice současný. Stejně jako tehdy, na konci 60 let 20. století, tak i dnes se mezi námi pohybují "vyšinutí" lidé s více či méně skrytými psychickými úchylkami, kteří svými činy těžce zasahují do života svých blízkých. Tak je tomu i v případě hlavních protagonistů této knihy - Olgy a Kamila, který poté, co se na něho provalila sexuální deviace, prchá z domova; při tomto útěku jeho auto, které je ve špatném technickém stavu, vzplane a on svou ženu veřejně označí jako původkyni pokusu o sebevraždu. Velmi dobrá sonda do psychiky narušeného jedince!

1 14.07.2017

Knížka Naplněná proroctví mi vzdáleně připomněla Apokryfy Karla Čapka. Autor Naplněných proroctví nabízí pohled na vybrané věštby očima (třebaže fiktivních) přímých účastníků předpovězených událostí při zachování osobitého způsobu vyprávění každého z nich. Některé příhody - jako třeba Pěkně šílená věštba - si mnozí ještě pamatujeme ze školy z hodin dějepisu, jiné jsou méně známé; mne v této souvislosti zaujalo vyprávění vojáka, který dal rozkaz popravčí četě, před níž stál ruský car a jeho rodina... Styl knihy se mi líbil, budu se muset podívat po dalších knihách tohoto autora.

08.07.2019

Kniha je plná nečekaných dramatických zvratů. Překvapivě se zde setkáváme s živým otčímem básnířky Vestonie Edwardem Kellym, jehož drží císař Rudolf II. v tajné laboratoři , zatímco svět je přesvědčen, že Kelly již nežije. S Keplerovou pomocí se mu však podaří uniknout a připravovat se na pomstu. Tady bych skoro očekával, že autor má v zásobě druhý díl, ale v knižní nabídce nakladatelství, které Zajatce osudů vydalo, jsem nic takového nenašel... Román je psán jako osobní Keplerova zpověď a zachovává si - podle mého názoru - vyváženou vyprávěcí formu. Vřele doporučuji milovníkům dobrodružných historických příběhů.

14.09.2017

Tradičně poutavý dobrodružný příběh nezapře fabulaci a románový styl Alexandra Dumase. Také Vladařova dcera se čte, jak se říká, jedním dechem, třebaže až příliš často jsou zápletky průhledné prakticky hned na jejich začátku. Osobně bych neočekával, že hlavní hrdina se pro "zachování své cti" nakonec dobrovolně nechá popravit a to dokonce tak, že je vlastně přebytečným popraveným, o kterém nikdo ani neví, co je zač - ale zřejmě šlechtici v té době mysleli a jednali jinak, než člověk 21. století...

15.07.2017

Stejně jako Briv budu hodnotit pouze dvě knihy - Plameny lásky a Stín v písčinách.
Romantický příběh Plameny lásky až příliš jasně prozrazuje ženskou autorku, která se sice pokusila o milostně dramatický příběh, ale v závěru tento záměr opustila a nepochopitelně ho nahradila mystikou, připomínající "stěhování duší". Tím dokázala celý svůj příběh naprosto znevěrohodnit.
Stín v písčinách jsem měl v úmyslu po několika prvních stránkách, které vůbec nezaujaly, odložit; ale protože každou knihu, kterou začnu číst, ze zásady dočtu, dočetl jsem i tuhle. Vyprávění kapitána jachty, která má jakési tajné poslání, chvílemi získává na zajímavosti, aby vzápětí opět klesla do průměru. Myslím, že do edice Nejlepší světové čtení se Llewellynův román dostal nějakým nedopatřením; mnozí čeští autoři píší lepší věci...

15.07.2017

Neuvěřitelně čtivě zpracovaná monografie o městě na hraniční čáře, doplněná velkým množstvím dokumentačních snímků. Jejich zajištění nejspíš bylo pro autory velice obtížné, když si uvědomíme, že v několika málo letech 2. světové války se obyvatelstvo dvakrát kompletně vyměnilo a doklady předchozího života se systematicky ničily.

14.07.2017

Škoda, že jsem se k téhle knížce dostal teprve nedávno (půjčka v knihovně), kdy Antonín Baudyš ani autorka nežijí - hned bych se s nimi chtěl osobně sejít a poté, co bych třeba někde v antíku knihu koupil, škemral bych o jejich autogram... Náš přední astrolog zde dává nahlédnout nejen do astrologie jako vědy, ale především do svého nitra - seznamuje čtenáře se svými názory na společnost a její problémy. Byly to příjemně prožité chvíle nad stránkami Hvězdy jménem Baudyš!

14.07.2017

Kniha povídek, ve kterých se vzájemně prolíná skutečnost s fikcí, má jako společný motiv naplněné věštby. Setkáte se zde například s římským císařem, který je přesvědčen, že věštba, která neexistuje, nemůže být naplněna a proto nechává zničit Sibylské knihy; s husity, vyrovnávajícími se se skutečností, že konec světa, předpovězený kněžími, nenastal; s těžce nemocným Albrechtem z Valdštejna, který ví o zradě a přesto jí nečelí jen proto, aby horoskop Jana Keplera byl beze zbytku naplněn; s jasnovidcem Nostradamem, jenž příliš pozdě poznává, že jeho předpovědi díky zašifrování postrádají smysl.

Ukázka z jedné z povídek:
Včera krátce před soumrakem jsem poprvé poklekl před kněžnou Libuší. Byla mimořádně krásná a svěže dívčí. Dlouhý bílý volně splývavý šat obepínal její štíhlé tělo a působil dráždivě na mé smysly. Snad poprvé bych dokázal porušit zásadu účastníků turistických cest do minulosti, kterou je nevměšování se do událostí, jichž jsme svědky. Také jsem v té chvíli záviděl urostlému muži, jehož ženou se stala.
Stál jsem v davu, který provolával slávu svatebčanům a současně tak vzdával hold novému knížeti. Přemysl Oráč. Sebevědomý, jiskrného oka - nepůsobil na mne dojmem obyčejného rolníka. Už ve chvíli, kdy sesedal z bělouše před hradbou Vyšehradu, z něho vyzařovala jistota, inteligence a pevná vůle. Budoucí zakladatel první české historické knížecí dynastie... Jeho údělem je ještě zůstat jedním z řady bájných knížat, ale jeho jméno ponesou mnohem později první čeští králové. Ano, závidím mu. Nejen jeho historický úděl, ale především tu krásnou ženu, kterou získal tak podivuhodným způsobem.
Včera krátce před soumrakem jsem se stal jedním z hostů svatebního obřadu. Oblekem jsem se nelišil od ostatních - na to cestovní kancelář vždy kladla zvláštní důraz. Když jsem před kněžnou poklekl, usmála se na mne a pokynula rukou, abych povstal.
"Zdá se, že máš jakési přání," pravila. "Nuže, projev ho. Bude-li to v mojí moci, ráda ti vyhovím. Mám dnes šťastný den."
"Přání, které mám, není možné splnit. A nebylo by to možné, ani kdybys, paní, stále ještě hledala svého vyvoleného. Nepatřím sem, nemohu tedy mít ani žádná přání..."
Pohlížela na mne s úžasem pootevřenými rty, už už chtěla něco říci, ale nedala slovům průchod. Vstoupilo mezi nás ticho. Všude kolem lidé tančili, zpívali, popíjeli a hlučně se bavili.
"Říkáš, že sem nepatříš - jsi snad z jiného kmene? Pojď," vyzvala mne, "odejdeme kousek stranou. Jsou chvíle, kdy je zapotřebí ticha k hovoru. A takové chvíle dokáže pochopit jen moudrý a spravedlivý muž, jakého jsem pojala za manžela."