Jitka_Roškotová komentáře u knih

Trnkovu Zahradu považuji za jeden z největších pokladů své knihovničky a vždycky ji budu opatrovat jako oko v hlavě. Milovala jsem ji už v dětství, kdy jsem ji jako jednu z mála knížek četla pořád a pořád dokola. Ona se totiž nikdy neomrzí a stojí za to se k ní pořád vracet! Text, ilustrace i všechny postavy jsou naprosto úžasné a bezkonkurenční. Z knížky úplně tryská fantazie, která mě vždycky znovu a znovu okouzlí. Tajemná zahrada za vrzající rezavou brankou je prostě dokonalá. Jsem moc ráda, že se líbí i mé dceři a můžeme si ji teď číst spolu...

13 26.01.2017

Jan Werich je "pan spisovatel" s nepřekonatelným a přitom inteligentním humorem, který si ještě navíc uměl naprosto nepřekonatelně hrát s češtinou. Sbírka Fimfárum je kniha plná tradičnějších i méně tradičních pohádek. Každý si tam najde tu "svou". Když jsem ji poprvé četla jako dítě, nejvíce mě tehdy zaujaly klasičtější pohádky, jako Královna Koloběžka První. V pubertě mě nejvíce fascinovala jednoslabičná pohádka Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, protože jsem byla překvapená, že jde něco takového vůbec napsat. A když dnes knížku čtu své dceři před spaním, nejvíce se pobavím u pohádky Až opadá listí z dubu. Kdo jiný než pan Werich by vůbec dokázal napsat pohádku o protialkoholní léčbě?

11 07.01.2017

Dášeňka je jedna z nejkrásnějších knih mého dětství. Pokaždé, když vzpomínám na knížky, které mi v dětství rodiče četli, nebo které jsem pak ráda četla sama, vybaví se právě vyprávění o životě tohoto roztomilého štěněte. Neumím si představit, že bych tuhle knížku neměla ve své knihovničce a nečetla ji svým dětem. Poprvé jsem ji dceři četla dokonce už když jí bylo pouhých 8 měsíců a do té doby ji před čtením čteme pravidelně, protože patří ke knížkám, které se asi nikdy neomrzí. Velkým plusem jsou nádherné fotografie, díky kterým si děti dokážou Dášeňku lépe představit a získají k ní i bližší vztah, než z pouhých ilustrací (i když i ty jsou skvělé). A díky tomuto bližšímu vztahu mají pak i lepší vztah ke psům, případně ke zvířatům obecně. Mělo by ji znát každé dítě...

8 04.01.2017

Krteček a knížky jeho příběhů jsou snad povinnou výbavou každé dětské knihovničky. Na téhle dnes už kultovní pohádkové postavičce jsem vyrostla a vždycky jsem ji milovala, ať už v knížce nebo ve Večerníčku. Knížky jsem si ráda prohlížela i v době, kdy jsem ještě ani neuměla číst. Jsem moc ráda, že s ní nyní můžu seznámit svou dcerku a že se jí líbí stejně jako mě. Neumím si představit dětství bez Krtka a jeho kalhotek...

7 05.04.2017

Peter May patří mezi mé nejoblíbenější autory a jeho trilogie z ostrova Lewis mi naprosto učarovala. V porovnání s ní to má každá jeho další kniha velmi těžké. Kniha Ostrov Entry se mi velmi líbila a opět se, stejně jako většina Mayových knih, četla neuvěřitelně lehce. Nicméně má pár ALE...

Ačkoliv se podle anotace a udělených cen zdá, že jde o detektivku nebo thriller, já s tímto označením moc nesouhlasím. Podle mě se jedná spíše o historický román s romantickým nádechem a detektivní příběh, odehrávající se v současnosti, je spíše jen takovým doplňkem, který by zde pomalu ani nemusel být. Vždyť i samotnému popisu "klaustrofobního" ostrova Entry nebo detektivovy složité a depresivní povahy je zde věnováno mnohem více prostoru, než vyšetřování vraždy. Kdyby Sim Mackenzie potkal Kirsty Cowellovou za jiných okolností, než při vyšetřování vraždy, pravděpodobně by v něm její vzhled vyvolal stejné vzpomínky a příběh jejich předků by se mohl rozehrát i tak. Na konci jsem sice byla překvapená kdo a proč je skutečným vrahem, ale v podstatě to už vůbec nebylo důležité...

Historický příběh z poloviny 19. století se mi opravdu líbil a když si odmyslím romantickou lásku nerovného páru, byl i neuvěřitelně zajímavý. Ačkoliv jsem vystudovala světovou historii, s tak sugestivním a zajímavým popisem nuceného vystěhovávání Skotů z Vysočiny, jsem se dosud nesetkala a ráda si o ní ještě něco přečtu. Už v trilogii z ostrova Lewis May naprosto famózně popisoval tamější melancholickou a drsnou krajinu. V Ostrově Entry se k tomu přidaly i brilantní popisy životních podmínek pachtýřů, jejich vyhnání z půdy i strastiplné cesty do Kanady. Naroubování historického příběhu na současnost mi ale místy přišlo už trochu na hraně a šroubované. Už jen to, že hlavní hrdinové vypadají naprosto dokonale stejně jako jejich prapředci a dostali i stejná jména. Nebo to, do jakých detailů si Sim dokáže vybavit deníkové zápisy svého prapředka, které mu kdysi v dětství četla babička...

Srovnávat Ostrov Entry s trilogií z ostrova Lewis moc nejde už jen pro (podle mě) rozdílný žánr. I přes všechnu výše zmíněnou kritiku se mi kniha opravdu líbila, ale doporučila bych ji spíše milovníkům historických románů, než milovníkům thrillerů a detektivek. Peter May by měl příště možná napsat raději historický román a nešroubovat výborný historický příběh za každou cenu a naprosto zbytečně na banální detektivku.

7 22.01.2016

Ferda Mravenec je již naprosto kultovní dětská pohádková postavička. Už jako dítě jsem jeho příhody milovala a dnes se k nim ráda vracím, když je čtu před spaním své dcerce. I ona se díky nim a díky krásným ilustracím naučí znát nejrůznější zástupce hmyzího světa. Navíc je vše psáno opravdu pro děti, poutavě a velmi srozumitelně. Myslím si, že tahle knížka patří do každé dětské knihovničky.

Když jsem nastoupila do práce v knihovně, opravdu mě pobavilo, že je tam oddělení údržby oficiálně pojmenováno "Ferdové", prostě práce všeho druhu. Dokonce měli i takovou e-mailovou adresu, kam se jim hlásili jakékoli závady...

6 04.02.2017

Nádherná pohádková knížka, která je nutnou výbavičkou snad pro každé dítě. František Hrubín dokázal klasické, známé pohádky převyprávět nádherným, poetickým jazykem a v některých případech se dokonce vyhýbá drastickým situacím (na rozdíl od bratří Grimmů). Pohádky jsou tak vhodné i pro nejmenší děti. S dcerou tuto bezkonkurenční knížku úplně zbožňujeme a pořád se k ní vracíme...

6 04.02.2017

Dříve jsem si vůbec nedokázala představit, že bych nějakou populárně naučnou knížku četla jen tak pro zábavu a ještě se u ní opravdu dobře bavila. Ženy a knihy. Vášeň s následky přesně takovou knihou jsou...

Hned, jakmile jsem na knížku s krásnou obálkou a poutavým názvem narazila, bylo mi jasné, že si ji prostě MUSÍM přečíst. Jsem přece žena a knihy vášnivě miluju už od doby, kdy jsem ještě ani neuměla číst. A že čtenářská vášeň má následky, také moc dobře vím. Ať už jde o černé kruhy pod očima a usínání v práci po noci, kdy jsem se prostě nemohla odtrhnout od dobré knížky, či o večerní dohady s manželem o to, jestli už zhasnu a nechám ho v klidu spát, nebo si budu ještě pár hodin číst…

I přesto, že se jedná o populárně naučnou knihu a není to nejlehčí čtení, je to kniha neuvěřitelně zajímavá, čtivá a opravdu se u ní pobavíte. Nejde o žádné nezáživné výklady, ale spíše o vtipně vyprávěné, poutavé historky, plné nadsázky a někdy dokonce i lehké provokace. Knížku rozhodně jen tak neodložíte, tak dobře je napsaná. Rozhodně bych ji doporučila všem, kteří se zajímají o čtení a knihy obecně a chtějí se dozvědět nejrůznější zajímavé okolnosti ze života známých i neznámých osobností literárního světa. A je úplně jedno jestli se jedná o ženy nebo o muže…

6 07.01.2017

Mateřídouška Karla Jaromíra Erbena obsahuje české písně, říkadla, rozpočítadla, pranostiky, hádanky a překvapivě i návody k několika dnes již zapomenutým dětským hrám. Tahle část nás s dcerkou moc nebavila. Ale druhá polovina, která obsahuje české a slovanské pohádky, je vážně výborná. České pohádky jsou notoricky známé a znaly jsme je již z jiných pohádkových knížek. Slovanské pohádky pro nás byly naprostou novinkou a moc se nám líbily. Příběhy jsou psány srozumitelně (nějaké to nářeční slovíčko se občas objeví, ale na konci knihy je praktický slovníček) a jsou doplněny krásnými ilustracemi. K těmto pohádkám se budeme při večerním předčítání určitě vracet...

4 04.02.2017

Maxipsa Fíka a holčičku Áju jsem měla jako malá raději spíše ve Večerníčku, než v knížce. Už tehdy mi moc nevyhovovala tato forma "komiksu" a nic se na tom nezměnilo ani dnes, když si o Fíkovi čteme s dcerkou. Nic to ovšem nemění na tom, že příběhy o obrovském, mluvícím psovi a jeho rošťárnách, jsou prostě kouzelné a i dnes se u nich pobavím...

4 29.01.2017

Broučky si pamatuji již jako povinnou četbu ze školy. Vždycky se mi moc líbily Trnkovy obrázky, ale příběh jako takový mi k srdci moc nepřirostl. I když chápu, že knížka malé děti seznamuje s koloběhem života, připadá mi, že je tam těch mrtvých broučků až moc. K pochopení toho, že každý jednou zemře, přece nemusí zemřít všichni... Navíc mi trochu vadí ta přehnaná zbožnost, poslušnost a odevzdanost. Vždyť Brouček je jen jako každý jiný malý kluk a je až zbytečně moc kárán a trestán. Přes tyto výtky je knížka psána krásným jazykem a kapitolky ukončené spánkem jsou jako dělané pro čtení před spaním. Jen prostě občas něco poupravím nebo vynechám, hlavně pohádku o uhořelých koťátkách...

3 04.02.2017

Výbor těch nejlepších kouzelných a zvířecích pohádek z pera největších německých i světových pohádkářů. Najdete tu většinu notoricky známých pohádek (Červená Karkulka, Šípková Růženka, Jeníček a Mařenka, Tři přadleny a mnoho dalších) i některé méně známé. Pohádkové příběhy jsou poměrně krátké, takže jsou naprosto ideální pro čtení před spaním. Navíc mi připadá, že některé jsou upravovány a zmírňovány ve své krutosti (oproti jiným vydáním) a dají se tak předčítat i menším dětem. Knížka se moc líbí mě i mé dceři a určitě se k ní budeme pravidelně vracet...

3 04.02.2017

Křemílka a Vochomůrku miluji už od svého dětství, ať už jako knížku nebo jako Večerníček. Když jsem byla malá, maminka mi dokonce ušila i polštářky s jejich podobou. Teď jsem se znovu vrátila ke knížce a čtu ji své dcerce před spaním. Příběhy mi i nyní přijdou zábavné a jejich délka je pro usínání úplně ideální. Ale asi ani kdybych ji četla po sté, nikdy si nezapamatuji, který z nich je který...

3 26.01.2017

Jsem vdaná už více než 3 roky a moc dobře vím, že žádný manžel, včetně toho mého, není ideální a žádné manželství není jen procházka růžovým sadem. Každý manžel umí svou ženu občas pěkně rozčílit, ať už tím, že se jeho oblečení válí po celém bytě, že občas zapomene na nějaké to výročí nebo koukáním na televizi, když zrovna potřebujete pomoct s úklidem bytu. Ale že by si za to zasloužil právě mučení?

Už od začátku musíte brát knížku s nadsázkou a jen pro pobavení. Pak se celkem zasmějete a dokonce zjistíte, že některé typy mučení běžně praktikujete, i když by vás nikdy nenapadlo je za mučení vůbec považovat. Já jsem se nejvíc poznala v mučení č. 34 "Vyhlaste manželovi válku termostatem".

Příručka je napsaná čtivě a humorně, ale je nutné ji brát skutečně pouze pro pobavení, nikoli jako skutečný návod k psychické nebo fyzické likvidaci manželů. Já po přečtení všech možných i nemožných mučících technik manžela rozhodně mučit nezačnu. Alespoň ne víc, než jsem to nevědomky dělala doposud ;-)

3 02.02.2016

Mým favoritem byl sice vždycky Ferda, ale i Pytlík patří mezi naprosto kultovní pohádkové postavičky, na kterých jsme snad všichni vyrostli. Byl to prostě borec, který všechno ví, všechno zná a snaží se neustále všechny jenom poučovat. I jako dospělá, když čtu jeho trampoty své dceři před spaním, se u téhle knížky vždycky dobře pobavím. Ráda se k ní vracím, ona prostě nikdy nezklame. A ty nádherné ilustrace...

2 04.02.2017

Bob a Bobek, králíci z klobouku, patří k dalším pohádkovým postavičkám z Večerníčků, na kterých jsem vyrostla a které jsem jako dítě milovala. Zrovna v tomhle případě je ale Večerníček mnohem lepší, než knížka. V knižní podobě mě příběhy tolik nebaví, ale dcerce se moc líbí a ráda je poslouchá před spaním. V této knížce zažívají králíci další veselé, občas poučné, ale především nezbedné příhody a ještě u toho objevují různá místa z celého světa i vesmíru.

2 04.02.2017

Macourek, Canfourek, Pacička, Kočičák, Mour a Micka - to jsou další úžasné pohádkové postavičky, na které si pamatuji již ze svého dětství. Knížku jsem jako malá milovala a teď si ji oblíbila i má dcerka. Moc se jí líbí tihle kočičí uličníci, kteří vymýšlejí nejrůznější lumpárny a povinnostem se vyhýbají jako čert kříži. Příběh o tom, jak prodali krk a uši, si dodnes pamatuji skoro nazpaměť. Většina příběhů navíc končí nějaký poučením a nenásilnou formou děti naučí správným způsobům. Momentálně tuhle knížku čteme každý večer před spaním a pak si ještě zazpíváme úžasnou písničku, která zakončuje každou kapitolu...

2 04.02.2017

Kraťoučká knížka plná sedmi výchovných pohádek o dětech, zvířátkách i hračkách. Humorem a nenásilně zesměšňuje strach, seznamuje s hlasy a vlastnostmi zvířátek, vede k pořádku, poslušnosti (i v jídle) a nabádá k pozornosti při přecházení silnice. Pohádka o třikrát přejeté huse mě vždycky pobaví a děti se alespoň poučí, že nemohou přecházet silnici bez rozhlížení :) Knížku jsem měla ráda už jako dítě, teď ji čtu své dceři a jí se také moc líbí. Jako asi skoro všechny knížky od Ondřeje Sekory...

2 04.02.2017

Maková panenka a motýl Emanuel jsou další úžasné pohádkové postavičky, které si pamatuji z Večerníčků už ze svého dětství. Teď jsem se k nim po letech znovu vrátila a čtu jejich příhody dcerce před spaním. Délka pohádek je pro čtení před spaním úplně ideální. Navíc se většina šlamastyk většinou vyřeší tím, že se někdo uspí makovými semínky od moudré makovice... a není nic lepšího než usínat u příběhů o uspávání :)

2 12.01.2017

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, které si z dětství pamatuji. I když je knížka velmi krátká, je příběh nádherný (doplněný krásnými ilustracemi, které příběh dokonale dokreslují) a zároveň je pro děti poučný. Mám ráda dětské knížky, které kromě hezkého vyprávění předají dětem také nějaké poselství do života. A knížka o podivném Klabizňákovi, který není ani pávem, ani vránou, ani vrabcem, je přesně takovou knížkou...

1 05.04.2017