Jitu33 komentáře u knih
Přečetla jsem hodně detektivek, ale tady mě dost zarazilo, s jakou necitelností autor píše o lidském utrpení. A jak k umučeným mrtvým s "lehkostí" přistupují hrdinové-kriminalisté. No a závěr byl zas opravdu hodně přes čáru dosud relativně reálně se tvářícího příběhu...
Svoboda rozhodnout si o svém vlastním osudu, svém životě, nezávisle na společnosti se všemi jejími pravidly, institucemi... I když tedy příběh takový literární, nepříliš pravděpodobný...
Chtěla jsem poznat, jak píše autorka český příběh ve francouzštině. Očekávání díky knížce Provence jako sen, která se mi moc líbila jemnou kresbou francouzských reálií, vtipem a poetikou, byla vysoká. Marie a Magdalény je samozřejmě úplně jiný žánr, nejen prostředím, ale i stylem vyprávění. Osudy žen v realitě Československa v druhé polovině 20. století jsou drsné, neveselé. Ale i tady probleskuje "civadeovská" poetika, třeba vyprávění prostřednictvím navlékání bavlnek při vyšívání, drobné náznaky myšlenek a pocitů postav ("Moje milá, štěstí, to je jako hrnek kafe, který pijeme každý svým tempem..."). Jen bych ráda věděla, jak splétání děje v historických reáliích moravské vesnice rozumí francouzští čtenáři...
May mě vždycky uchvátí popisem rozervané skotské krajiny, a tak jako bych sama stála vedle hrdiny a pozorovala "jak déšť padá v tmavých pruzích mezi šmouhami šedomodrého světla a občasnými záblesky slunce..." A pak se dá autorovi odpustit i někdy trochu "lehké" dějové zvraty (příhodně položená pohlednice na krbové římse nabídne vodítko ze slepé uličky)...