Jitu33 komentáře u knih
Chtěla jsem poznat, jak píše autorka český příběh ve francouzštině. Očekávání díky knížce Provence jako sen, která se mi moc líbila jemnou kresbou francouzských reálií, vtipem a poetikou, byla vysoká. Marie a Magdalény je samozřejmě úplně jiný žánr, nejen prostředím, ale i stylem vyprávění. Osudy žen v realitě Československa v druhé polovině 20. století jsou drsné, neveselé. Ale i tady probleskuje "civadeovská" poetika, třeba vyprávění prostřednictvím navlékání bavlnek při vyšívání, drobné náznaky myšlenek a pocitů postav ("Moje milá, štěstí, to je jako hrnek kafe, který pijeme každý svým tempem..."). Jen bych ráda věděla, jak splétání děje v historických reáliích moravské vesnice rozumí francouzští čtenáři...
May mě vždycky uchvátí popisem rozervané skotské krajiny, a tak jako bych sama stála vedle hrdiny a pozorovala "jak déšť padá v tmavých pruzích mezi šmouhami šedomodrého světla a občasnými záblesky slunce..." A pak se dá autorovi odpustit i někdy trochu "lehké" dějové zvraty (příhodně položená pohlednice na krbové římse nabídne vodítko ze slepé uličky)...
Svoboda rozhodnout si o svém vlastním osudu, svém životě, nezávisle na společnosti se všemi jejími pravidly, institucemi... I když tedy příběh takový literární, nepříliš pravděpodobný...
Přečetla jsem hodně detektivek, ale tady mě dost zarazilo, s jakou necitelností autor píše o lidském utrpení. A jak k umučeným mrtvým s "lehkostí" přistupují hrdinové-kriminalisté. No a závěr byl zas opravdu hodně přes čáru dosud relativně reálně se tvářícího příběhu...