jozka_II komentáře u knih
Nasypte si do hrnce historicke udalosti, namichejte do toho pribeh, podlevejte suchym humorem a prisypte absurdno. Podavejte s nadsazkou a smyslem pro dokonale vyuziti vsech postav, ktere se tam mihnou.
A ja mam problem... staci ctyri hvezdy? Za mne lepsi nez Starik.
Dostal jsem jako kluk k narozeninam a zalozil. Nejak na ni nedoslo, nebyl cas (ackoliv jsem jinak cetl dost). Pak po nejakem case, to uz na stredni jsem se doslechl, ze v mistnim klubu, kam jezdil Lipcik a spol poustet filmy ji budou davat. Nesel jsem (nemam ke zfilmovanym kniham prilis vrely vztah). A pak se spoluzaci vratili a meli oci navrch. Pred filmem se jim dostalo upozorneni, ze tohle neni jednoduchy film a ti, co necetli knihu asi budou tapat, ktere ignorovali. Oni maji neco nakoukano... no a co cert nechtel. Nechapali. To mne donutilo po navratu domu sahnout do policky, otevrit tesne po zacatku a cist. Prvni, co jsem tak cetl byla zkouska gom-dzabarem. A byl jsem ztracen. Od te doby jsem ji cetl asi tak padesatkrat a neomrzela mne. Mimochodem, po letech jsem videl i film. Nedivim se, ze nechapali.
Cte se to opravdu dobre, ale... jedna hvezda dolu za prekombinovanost (i na autorovo meritko) a druha a druha za predstavu, jak si hledany clovek s prazdnou kapsou kupuje letenku na druhy konec sveta.
Dnes uz skvely historicky dokument o tom, jak se jezdilo na u nas na vodu v 70. a 80.letech. Pokladnice vtipu a vzornik klasickych situaci a pribehu. Vydani z roku 1987 mam doma stylove salatove. Nasledek zapujceni rodicum na Vltavu a jejich vzorne spolupraci. Mama mela rozectene a nechala nahore v nezavazanem lodaku a tatik podlehl sve aureole vodackeho veterana (kterym ale jinak je) a podcenil salbu lomu vody na krumlovskem jezu, takze kdyz k nemu prirazil v domneni, ze tam je par cisel vody, nestacil ani vytahnout nohu a zahucel s lodi, bagazi i hackem-manzelkou do vody pod jez.
Kazda pohnuta doba ma sve "vyrobene" hrdiny a je jedno, jestli ma jejich pribeh zaklad jako pribeh Jessicy Lynch nebo Alexeje Maresjeva. Jedno se ovsem tehle knizce uprit neda. Je napsana dobre a misty prozrazuje o sve dobe a lidech mozna i vic, nez by chtela ("lidi si udelame, ale kun, zkuste udelat kone...", taham z pameti, tak mne nekamenujte, jestli to nebude resne).
Jestli se mi neco na Martinu Beckovi libi, tak to, ze to neni superman. Pribeh neni soupisem dramatickych situaci, genialnich postrehu a vrcholnych vykonu. Je to vypravenka o normalnim chlapovi v cizim prostredi, ktery ma udelat neco, do ceho se mu az tak nechce a cemu mozna az zas tak neveri. Je tam jen jedna mala drobnost. Ten cervicek nekde v pozadi, co hloda. A driv nebo pozdeji (spis pozdeji) dohloda stavbu zlocinu do takoveho stadia, ze se zriti. O tomhle pripadu to plati dvojnasob.
V pulce knihy jsem mel pocit jako by mel Simon byt nahradou za Harryho, autor ovsem dostal sve povesti a zakroutil dej velmi zajimavym smerem. U mne dobry...
Letni prazdniny u prarodicu a salatove vydani tehle knihy. Prehltal jsem ji tolikrat ze i po desitkach let (sakra, uz...) si vzpomenu alespon zhruba na dej. Asi ji zkusim zase najit a znovu se s hrdiny vydat potaji na lod, zazivat dobrodruzstvi plavby do tropu, Sumatru na vlastni kuzi i bruslit po zamrzlych kanalech na ceste domu.
Ne, nebyl tam jediny obrazek. Jenom pismenka. A stejne byl muj dojem jednoznacny. Komiks. Az budu nejaky chtit, koupim si nejaky obrazkovy sesit s pribehem z Gothamu. Tohle byla takova knizni koprovka. Muze byt skvela a stejne nesedne kazdemu.
Solidni detektivka, zadny solokapr, zadny brak. Je to malo?
Tohle byla pravdepodobne druha Nesbova knizka, kterou jsem cetl. A jako dobry. Pak jsem je zacal cist poporade a par veci mi z te knihy bylo jasnejsich a ted po dalsim precteni, tentokrat v souvislostech jsem se rozhodl. Pet andulek. Dava to smysl a presto to nedopadne tak, jak se to zpocatku krystalizuje. Sovy proste nejsou tim, cim se zdaji byt. Mnam...
Ja nevim, mozna jsem moc narocny, ale ze zacatku jsem cekal, az se to rozjede, pak jsem v tom hledal skrytou ironii a po pulce jsem to vzdal. Uz jsem precetl hodne knizek, ale neco takhle schematicky cernobileho, nudneho a pitomeho jsem jeste necetl. A nedocetl. Zjevne nejsem cilova skupina. Ve srovnani s timhle je "Pribeh opravdoveho cloveka" excelentni literatura.
Cetl jsem jako kluk a byla jednou z mych nejoblibenejsich.
Vydano v dobe, kdy sem Halleyova kometa priletala a ja jako kluk se zajmem o vesmir ji dostal. A precetl. Pak podruhe, potreti a znovu a znovu... Napsano ctive a pritom decentne a se vsim moznym, co se kolem komet delo a deje. A az po letech si uvedomil, ze autor je ta sama osoba, ktera si v nedeli v TV dramaticky sundava a nasazuje bryle a placa velevaznym hlasem banality. 1:0 pro knihy!
Jak se pise historicky roman? To se vezmou zname udalosti a mrsknou se do hrnce. Prisype se par ahistorickych realii, neco krve, neco sexu, necha se rozpustit v autorove fantazii (neprehanet!), zamicha, podusi, nazdobi par fakty navrch a podava. A kdyz se to umi... jak rika sprostak ceske kuchyne, "ten vyvar je silnej jak noha od kulecniku!". Ale chutna... 10-12. stoleti je me oblibene obdobi ceskych dejin (ale ne, nejsem znalec) a knizka se mi libila a to tak ze moc.
Zila byla jedna skupinka lidi, co rada sjizdela divoke reky. A protrajdala kus sveta. A jak starla a moudrela, tak zjistovala, ze zajimava neni jen divoka reka, ale i reka jako takova a lidi kolem ni. Takze co s tim? Spravne, vydame se na reku. A sjedeme ji od praminku az k oceanu. A reka to neni jen tak ledajaka, je to Ob (mimochodem, TA Ob). Tak by se dalo shrnout alespon pro mne poutave cteni o ceste po Katuni (jedne ze zdrojnic) a Obu na dvou malych plachetnicich (prirozene, tam kde to plachetnice zvladaly, jinak klasicky).
Moje srdecni zalezitost. Prazdniny, podkrovni pokoj u prarodicu a Matylda na Indu... pozdeji clovek zjisti i jine veci okolo, pozna par lidi, ale zazitek z te knizky uz mu to stejne nevezme. Skoda, ze tu cestu Avii do Pakistanu nezaziju.
Cetl jsem jako kluk, nejspis asi z povinnosti, kvuli povinne cetbe, protoze jinak mne tenhle zanr nebral. Ale zaujala mne. A prochazela moji knihovnou z bydliste do bydliste. Nedavno jsem si ji pri nejake vzacne chvilce po triceti letech vytahl a precetl. A ono to funguje! Porad je to skvela knizka pro kluky bez ohledu na vek.
Nevim, po slecne Smilly, ktera se mi libila porad nevim co s dalsimi dily. Jak tohle, tak Tichou divku proste nemuzu stravit. Nerikam, ze je spatna. Jen proste nejak nejsem na stejne vlne. Pripada mi to, jako bych cetl pod vlivem nejake tripismenne latky nebo houbicek. Dej se vselijak prebarvuje, ohyba a utika a zase se vraci. Nevim, treba k tomu jednou dospeju.
Naprosto netusim, jestli se nekdy potkali panove Doyle a Leacock. Pokud ano a po premire brandy by se rozhodli, ze spolu neco napisi, vypadalo by to nejspis jako tahle knizka. Kdyz to neberete vazne, docela to ujde. Ja doufam, ze to byl autoruv zamer.