JP komentáře u knih

Stejně jako film je tato kniha líčena naprosto zběsilým tempem, podtrhující Thompsonovu osobnost (stačí se s ním podívat na několik rozhovorů a dokumentů) a možná proto mě tak neuvěřitelně bavila. Vyloženě to na mě, jako filmová adaptace, dýchá dobou, dýchá tím odérem, tou náladou, jaká byla, Slunce svítilo, vy jste násali do nozder čerstvý vzduch a pak si dali drogu, která vám způsobila to, že jste prožívali následujících několik hodin šíleně divoké dobrodružství. Rád se k tomuhle příběhu vracím, ať literárně, či filmově, prostě to ve mě evokuje něco, co si nejsem schopen spojit k určité asociaci, ale vím, že mě silně láká a navždy to budu mít spjato s určitým obdobím, respektive 2008/2009. Holt nostalgie na entou. Doufám, že tomu geniálnímu šílenci, co si nakonec ustřelil palici, u nás vydají i jeho další výtvory, ačkoliv počítám s tím, že tomuhle se už asi nic z jeho dalších kousků nevyrovná, Thompson byl i tak velmi zajímavá osobnost a rozhodně bych s čtením dalších knih neváhal.

10 09.01.2011

Kniha mi připomíná stav, kdy vás rozpálené Slunce přivádí k šílenství. Motiv řádění gangu na texasko-mexické hranici v letech 1849-1850 hlásá skrze násilí a brutalitu pravdu o podstatě lidského druhu. McCarthy tomu dává doslova biblické rozměry, jeho výjevy jsou apokalypsou. Syrové a živé, bez debaty násilím nejvíce prošpikovaná kniha, jakou jsem kdy četl. Co by ostatním zabralo několik stránek, McCarthy zvládne v jednoduchých větách a i tak je to relativně dlouhá kniha. Soudce Holden je definitivně jedna z nejvíce fascinujících postav literatury, na kterou jsem narazil, ale trochu mě mrzí, že v jejím stínu stojí vůdce gangu, Glanton, který mi místy připadal snad ještě šílenější (a na rozdíl od soudce skutečně existoval a má reálný předobraz). Banda vraždících mašin a nespoutané zabíjení, čekejte spousty krve, skalpování, vraždění (připomnělo mi to, když jsme zabíjeli krávy a ovce na Islandu, všude bylo tolik krve, vnitřnosti, hlavy, člověk začne vidět rudě, začně být zvláštně hypnotizovaný a posedlý, pokračovat v tom dál). Ohromně se těším, až si tohle budu číst v průběhu let znovu a znovu, protože nevěřím, že tohle autor u mě čímkoliv překoná. Tohohle McCarthyho bych doporučoval číst velmi pomalu. A samozřejmě nemůžu nezmínit už roky odsouvanou filmovou adaptaci, mezi jejíž ideální sestavu by patřil Sam Peckinpah na režijní sesli, za kamerou bratři Coenové, kteří by se snažili nenásilně ovlivňovat Peckinpahův úsudek, v roli Holdena Marlon Brando a v roli Glantona Tom Hardy. No, sakra, to by bylo něco. Vážně něco. 'Blood Meridian' je definitivně McCarthyho opus magnum a kdybych od něj měl doporučit jednu jedinou knihu, byla by to tahle.

7 09.01.2011

"stihli jsme se udělat právě v čas, než do pokoje vtrhli ti pitomci od policie. nějakej chytrolín pak prohlásil indiána Majka za mrtvýho."

Bizárnějšího Bukowského sbírku byste těžko pohledali. 15 centimetrů, Svastika nebo Šukací mašina, to je i na Buka opravdu neskutečná rarita. Myslím, že bavit se u toho musí každý, kdo ví o co jde... v komentářích níže jde vidět, jak velký rozhled asi dámy mají. Ne, nebudu rejpat... ale chci poukázat, že je to jakási vratká úroveň názoru, když se o nějaké knize argumentuje ve 21. století tím, že je moc vulgární (de Sada za to kdysi zavřeli, to je sice pravda, ale jsme ve století, kdy Jackass = zábava a to je hodně otevřené). Jenže o co mi jde, lidé přestávají chápat kontext, narážky i nadsázku a všechno hned berou smrtelně vážně a doslovně. Jestli je to na vás moc silný kafe, nikdo vás ke čtení nenutí. Nechápu tu neuvěřitelně pošetilou sebemrskačskou potřebu nutit se dobrovolně k něčemu, k čemu se nutit nemusím a co mě pravděpodobně nebaví a nezajímá. Je to v lidské nátuře. Navíc si myslím, že spíš než nuceně vykonstruované, je to originálně perverzní. Neznám obdobnou publikaci. A taky bych rád podotkl, že jestli někomu tohle připadá jako hranice vkusu, nebo hnusu, nebo čehokoliv, mohl by si řádně pohledat na internetu, čeho jsou lidi schopni... Bukowski se pak hned jeví jako relativně konzervativní.

A Kopulující kalifornská mořská panna je moje srdcovka. Díky ní jsem Bukowského objevil a podle mě je to jedna z nejpoetičtějších věcí, co napsal. Krásná, smutná, rázná. Tohle je obecně jedna z knih, kterou jsem moc rád, že mám ve své knihovničce a pravděpodobně si z ní budu číst v průběhu let vícekrát, i když těžko říct, od Buka toho mám opravdu hodně.

7 07.01.2011