julanka komentáře u knih
Přišla velká ekonomická krize, všude se propouští a Vás jako mladou právničku taky vyhodí, co teďudělat? Jít pracovat na rok zdarma někam do hor asi není zrovna logické, ale co už, aspoň se rozjede příběh a vypadá to na slušnou zápletku.
Vyhozená Samantha je v bezplatné právní poradně jako u Jiříkova vidění - poprvé je u soudu, poprvé podává žalobu, poprvé používá kancelářského koníka atd. Hned po pár dnech práce zjišťuje, že důlní společnosti páchají na obyvatelích Apalačí křivdy snad všemi myslitelnými způsoby. První polovinu by si čtenář s klidem vsadil, že se Samantha patřičně zapálí do práce a nebude chtít odjet a s Donovanem založí rodinu (místní právník a taktéž bojovník proti dolům). To se ale překvapivě nestane, protože Samantha se najednou začne ofrňovat že v New Yorku je to lepší.
Konec nebudu prozrazovat, hodnocení: plus body za zajímavé téma, mínus body za tragickou nerozhodnost Samanthy.
Jak autor sám na konci píše, udělat z knihy scénář je obtížné, a já mu to věřím. Asi nebyl placen za rozsah, protože příběh je kraťoučký jak vánoční prázdniny. Jako každý holyvůdský film byl konec snadno odhadnutelný, pořád mě ale zajímal argument, který způsobí překvapivý vítězný zvrat, ale bohužel konec knihy zklamal. Nevím jak to bylo ve filmu, ale v knize jeden z porotců zdůraznil nad slunce jasný a po celou dobu do očí bijící fakt a tím přesvědčil celou porotu. Já jsem si při čtení celou dobu myslela, že tento fakt musel žalobce zmínit samozřejmě hned na začátku projednávání a že bude mít na závěr schováno něco sofistikovanějšího. No, musím se podívat jak to bylo ve filmu, protože jestli to tam ten obájce opravdu neřekl, tak ho měl Andrew vyhodit a sám vrátit diplom.
Arthur Hailey je od přečtení Penězoměnců můj oblíbený autor, a musím říct, že ani Přetížení nebylo špatné. Jedná se o příběh z prostředí elektrárny bojující proti ochráncům přírody, přičemž při čtení fandíte elektrárně. Dnešního čtenáře asi nejvíce udiví, jaké problémy s nedostatkem elektřiny měli už TAK dávno! Ale pak se to asi nějak vyřešilo, když to dnes funguje, že jo..Jinak, protože je to už třetí kniha, kterou od Haileyho čtu, začínám poznávat jisté pravidelné části, ze kterých se romány skládají: zajímavá pracovní oblast (elektrárna) + aktuální společenské téma (nedostatek elektřiny) + pár hrozivých úrazů nebo nešťastných událostí (upadnutý penis, nějaké vraždy..)+ několik románku (románek s náhodnou quadruplegičkou), vše pospojováno a propojeno kladným hrdinou Nimrodem.
Krátký příběh závodníka Kaie v sobě nese hodně životních mouder a zamyšlení. A kupodivu ne ze světa závodnictví ve starých autech, ale spíše o mezilidských vztazích a o ženách. Závodníkovi Kaiovi se totiž nabízí 3 možnosti vztahu, a on pořád neví, jak se rozhodnout, tak to rozehrává na všechny strany. Remarque umí skvěle (a pro mě až překvapivě) popsat, co každý tak nějak cítí, ale je obtížné to dát na papír. Čtenáři, které intriky nezajímají, mohou některé části přeskočit, a užít si napínavě popsané závody.
Knihu jsem si z nějakého zvláštního rozmaru koupila v Levných knihách, jako údajné super další dílo autorky Vlhkých míst (neznám). Z názvu knihy, anotace, barvy obálky a z prvních stran musí každého okamžitě napadnout - Ha! To bude nějaká těžká erotika! Ale omyl, kromě prvních tří stran, které měly očividně sloužit k nalákání publika Levných knih a kromě třech stran na konci se nekoná žádné drama. Zbytek knihy netvoří žádný děj, jenom rozbor života jedné německé psycho ženy, který by směle mohli použít studenti psychiatrie jako studijní materiál. Ale abych nekřivdila, kromě slabších míst (třeba popis utírání zadku hlavní hrdinky apod.) se v textu objevují i zajímavější pasáže, ze kterých se dá vymámit i nějaké to zamyšlení. A ten happyend byl prostě nádherný..
Na zadní straně kniha upoutává čtenáře dramatickým dotazem "Jste opravdový muž? Vážně?". Muž sice nejsem, ale do čtení jsem se pustila, protože zrovna pročítám knihovnu z jedné strany na druhé, a přece nemůžu přeskočit jednu knihu jen kvůli takové drobnosti. Jedná se o něco jako příručku mladých svišťů pro dospělé, a stejně jako svišťové se zabývá obrovským množstvím témat. Kromě titulního tématu jak řídit tank, se můžeme dozvědět jak hrát různé hry, jak střílet ze zbraně, jak jezdit rallye, jak si nenechat vymýt mozek předváděcí akcí atd. Problém je v tom, že přibližně v půlce knihy zjistíte, že čtete spíš "Jak Frank Coles napsal knihu o svých zálibách, aby si jejich provozování mohl dát do nákladů". Ale třeba o takovém vaření, to nenapsal nic. Náklady mohl autor využít spíš na zakoupení trochu více obrázků. A o co se vsadím, že se vozí v Tesle, kterou dostal darem za skvělý product-placement!
Představte si, že vás čeká další tradiční večer v hospodě se starými kamarády, akorát jste se viděli už tolikrát, že všechny svoje historky znáte a nové se odminula neurodily. Přesně pro takovou situaci se dá využít tato kniha, která je v podstatě takovým zásobníkem kraťoučkých historek. Než půjdete na věc, naučte se několik univerzálních historek na zpamět, přátelům doporučte, ať se také naučí příslušné party, a večer bude konečně zábava a můžete dělat dojem na tiché znuďence u ostatních stolů.
Vida, tak nejen studenti zoufale vkládají do svých prací spoustu zbytečných mezer a neviditelných znaků, když už fakt nevědí co napsat, ale pořád je to nějaké krátké. Pan Viewegh v Mafii používá tento trik tak často, že za jedno posezení na záchodě přečtete klidně dvacet kapitol (každá cca o deseti řádcích textu a dvaceti řádcích volného mista), a to se stačí jen vyčurat. Děj není špatný, ale na mě příliš stručný a zkratkovitý. Postavy černobílé a nic mezi, lovestory nudná (jediný volný mladý nabušený muž se samozřejmě zamiluje do jediné volné mladé nádherné ženy na scéně). Prostě, je to jak jsem napsala na začátku - taková nedodělaná bakalářka, jen aby byl rychle ten titul (odměna). Ale nejvíce mne trápí, kdo to mohl být ten Stanislav Langross :(
To člověk o knize pořád slyší - bible anarchie, zlatá kniha anarchie, anarchie sem, anarchie tam, anarchistický styl, anarchie everywhere. A pak zároveň zjistí, že se lidem většinou nejvíce líbí hlavně ten šokující objev, který uděláte zhruba v tříčtvrtině knihy, někdo dříve. Ten ale s anarchií nemá nic společného. Tak celkově, fascinující pro mě byl spíše právě ten přerod člověka, který má podle dnešních měřítek pohodový život na na psychošílence, bydlícího ve favoritovi soutěže Nejhnusnější dům roku a vyrábějícího mýdlo z matky své psychopřítelkyně. A pak je tu ještě ten bojovnický klub. Normální člověk, když zjistí, že kyne, začne chodit do posilovny, běhat nebo, když se chce připravit na násilné střetnutí, tak třeba na box, karate, taekwondo, kickbox, capoeiru, šerm, kendó, aikido nebo cokoliv jiného. Ale, pro někoho je to moc složité, takže radši bude provozovat bitku-freestyle ve sklepě, příjde třeba o obličej a přidá se do pochybné armády vyrábějící mýdlo a sázející rostlinky na zahradě. Za mě tedy super, jako studie schyzofrenie.
Nalákal mě příslib dramatu - celé je to o tom, že se pomalu přestává otáčet zeměkoule. Tohle by bylo opravdu mrzuté, takže bylo třeba knihu koupit a pro jistotu se na to připravit. Bohužel, nebyl v ní recept, jak zemi zase roztočit, ale jinak dost zábavné čtení.
I když by se podle názvu někdo mohl zděsit, že nebude rozumět, jde pouze o šprým překladatele a kniha je česky. Kromě několika dramaticky vykreslených mezilidských vztahů jde především o studijní literaturu pro pokročilé až středně pokročilé kriminálníky. Doplňkově ji mohou využít i profesionální teroristi, kteří zrovna nemají inspiraci. Plus za množství podrobností, mínus za docela předvídatelný konec.
Kniha má povahu vědecké práce, ale přesto je napsaná přístupným a čtivým stylem. Zdálo se mi, že nějvětší část byla věnovaná popisu výzkumů a tak nějak jsem stále očekávala, že bude následně popsán podrobně i způsob naložení s jejich výsledky v rámci propagandy, což se ale tak úplně nestalo.
Kniha je psaná zvláštním stylem, na který jsem si musela trochu zvykat - málo vět, ale hodně myšlenek, občas nesourodých, často překvapivých. Ale některé situace mi zase přišly jako vystřižené z filmu :)
Časté přirovnání použité v knize, například - "Krev ve mně pobíhala jako nájemník v novém domě" mě dovedla rozesmát, totéž platí i o velmi osobitém stylu mluvení hlavního hrdiny Phillipa Marlowa. Ačkoliv je zápletka poměrně zajímavá, kniha se mi četla pomalu protože jsem si u četných popisů situací ne vždy vytvořila přehledný obraz o tom co se vlastně děje, nicméně v druhé polovině začíná mít příběh zajímavější spád. Abych to shrnula, myslím, že jestli se mně někdo za pár let zeptá zda jsem četla tuhle knihu, odpovím že si už přesně nepamatuju o čem byla, ale že stojí za přečtení, protože hlavní hrdina je vtipný.