julie_2FHS komentáře u knih

Na univerzitě mi byl zadán úkol přečíst knihu s psychologickou tematikou z posledních 5 let. Vybrala jsem si právě tuhle, protože mi podle perexu přišla hodně zajímavá. Zlo, vraždy, tajemno a divnosti přece vždycky přitahovali a přitahují člověka (jak autorka zmiňuje v jedné ze svých kapitol). Autorka sice říká, že kniha není shrnutím všeho, co víme u zlu, ale vlastně přesně tím je. Předkládá čtenáři průběh různých experimentů, a jejich logickým uspořádání se dostává od tématu k tématu, které tvoří kapitoly knihy. Spoustu z experimentů mi bylo známých díky přednáškám na VŠ, ale autorka jejich závěry odkrývá i z jiného úhlu pohledu než se běžně učí, a to mě na knize překvapilo. První knihu jsem tedy hltala jedním dechem - přes roztomilou agresi, narcismus, studii obličejů, se dostala ke klaunům, vrahům a psychopatům, během čehož se ve mně několikrát tajil dech (musela jsem knížku i několikrát odložit, abych vydýchala, co jsem si právě přečetla). Naopak byly chvíle, kdy autorka sama ujišťuje čtenáře, že pokud děláme předložené chování/nebo jev, je to zcela normální. K tomu popisuje jak při takových chvílích funguje náš mozek, a že kvůli toho nejsme sami psychopati. To se Vám uleví. Vzápětí Vás ale šokuje další kapitolou, která vylíčí další běžné chování, ale takové které si neuvědomujeme, a proto se za něj začneme stydět (hezké ale od autorky je, že nám opět vysvětlí, že i takové chování je normální - třeba že pohled člověka přitahují divnosti, jako divní lidé, různá znetvoření apod.). Od přečtení knihy ale se slovem divný už nakládám s určitým respektem, protože autorka v jedné z kapitol také definuje, co vlastně ona divnost je a kdo je na základě toho námi popisován jako "divný". Jak měla kniha však dynamický a fascinující začátek, tak opačný měla konec. Od druhé poloviny (vím přesně, že to bylo od momentu, kdy se autorka ponořila do tématu kyberšikany a zlu na internetu) ale můj zájem začal upadat. Začala jsem mít dojem, že se kapitoly ke zlu už moc nevážou, nebo spíš že podložené argumenty nejsou už tak přesvědčivé. Také ubylo velké množství na sebe navazujících studií, které bylo tak fascinující číst. Začala být pro laického čtenáře až příliš podrobná ve věcech, které pro něj samotného nebyly až tak důležité. Přišlo mi, jako by se spíš snažila vyjádřit svůj názor na momentální dění, a proto se mi knížka už četla hůř.
Dílo Shawové jako takové je určitě přínosem pro čtenáře laika, který o zmíněném tématu neví vůbec nic, ale studentovi VŠ se zaměřením na psychologii nepřináší prakticky nové vědění, ale na druhou stranu (a to vidím jako velké plus) mu nabízí přehled - shrne veškeré studie, předkládá je postupně a buduje tak rámec souvislostí mezi konkrétními jednotlivinami. Knihu bych určitě doporučila vrstevníkům, kteří studují mimo můj obor, nebo studentům gymnázií a středních škol, pokud se rozhodují, co budou dělat, v souvislosti s tím přemýšlí co je zajímá, a přichází na to, že psychologie, je přečtení této knihy určitě tím správným potvrzením/vyvrácením jejich budoucího rozhodnutí.