kamizola komentáře u knih
Po přečtení mi zůstala lehce pachuť v ústech a mrzí mě to. Holubice a had byla/je skvělá, čtivá, originální knížka a jsem toho názoru, že zůstat pouze u duologie, tak by druhý díl byl neméně skvělý. Krev a med postrádá nápad, je plná plytkých frází, nesmyslných dialogů a jednání obou hlavních postav je místy až protivné. Stejnou měrou, jakou mi byla Lou dřív sympatická, mi tentokrát byla až protivná. Reid jaký byl cukrouš, tentokrát až příliš prudérní a jeho potřeba spasit svět sice ok, ale vše má své meze.
Oceňuji trochu surovější pasáže a konce některých postav, kde si autorka nebere servítky a je to pro mě až příjemně šokující. Nebýt posledních cca sta stran, byla bych v hodnocení ještě poněkud ostřejší, nicméně ta závěrečná, akcí nabitá, část mě bavila a hltala jsem stranu po straně.
Jsem toho názoru, že až vyjde poslední díl a bude možnost si všechny tři knihy přečíst po sobě, budu nadšeně hýkat a vztekle péct plechy a plechy skořicových šneků. :-) Nevzdám to po druhém, nemastném neslaném, díle a na další jízdu se těším.
Tohle bylo pro mě vskutku náročné čtení! Byly doby, kdy jsem podobné knihy hltala s nadšením, ale nyní zjišťuji, že mi knihy podobného typu povětšinou žerou mozkové buňky. Nicméně jsem si u Nočního požáru odpočinula, to ano. Knihu dáte s chutí u odpolední kávy, po zaklapnutí stránek už nevíte o čem byla. Příběh se točí v podstatě kolem tvrdého údu hlavního hrdiny, vlhkých partií hlavní hrdinky a trošku pohnutého osudu obou hrdinů. Ploché, bez hloubky, s pár světlými momenty. Díky za to, že už vím, že to s červenou knihovnou nemám přehánět.
Holky (co si budeme, kluci tohle asi číst nebudou), pokud máte rády knihy Mony Kasten, tak směle se vrhněte do knihy od Laury Kneidl a troufám si tvrdit, že zklamané nebudete! Není to náročné čtení, ačkoli poměrně temné tajemství hlavní hrdinky dodává knížce ten správný drive. Oba hrdinové jsou velcí sympaťáci, přitom Luca snad o trošku víc než Sage. Jejich příběh a cesta ke společnému "štěstí" mě chytli za srdce a nepouštějí doteď. Přečetla jsem na jeden nádech, a upřímně se těším na pokračování. Ano, otevřený konec a věřte tomu, že na pokračování se budete těšit stejně jako já. Za mě velké doporučení. Je to pohodové čtení na dlouhé podzimní/zimní večery s čajem v jedné ruce a s knihou v druhé.
Uf. Náročné hodnocení. Patřím mezi milovnice S. J. Maas, tudíž každá kniha žánru young adult je chtíc nechtíc hozena na misku vah spolu s Dvorem/Trůnem. S radostí můžu říct, že Krutý princ dopadl dobře. Po spoustě ne zrovna dobrých názorů/recenzí jsem se bála, ale držela jsem se toho, že tady, na databázi, se drží v červených číslech. Říkala jsem si, to přežiju a přežila. Po ostýchavém startu jsem knížce nakonec propadla a přečetla ji tak rychle, až mě mrzí, že nemůžu sáhnout po další díle. Ano, chci další! :-) Všem hlavním postavám by slušelo trošku více "dospělosti" a plést mez víly svět lidí mi vadilo. Nicméně téměř kriminální zápletka, spousta zvratů, překvapivě hodně krve, tajemství, správná chemie našeho hlavního párečku a nepříliš přeslazený příběh, to vše zvládnuto autorkou na jedničku. Nejen, že je kniha krásná vizuálně a vypadá skvěle v knihovně, ona se i vážně dobře čte. Team Cardan! A šup sem s dalším dílem ságy. :-)
Ať už německé filmy, nebo německé knihy, nabývám dojmu, že to prostě člověk pozná i kdyby neměl absolutně tušení o původu díla. Ona ta německá "chladnost" čiší v tomto případě z každé stránky. Nápad na příběh víceméně dobrý, kniha sama o sobě je taky čtivá, nicméně nic, co bych vzala do ruky více než jednou. Nevzdávám se bez boje, takže pokud vyjdou dalí díly ságy, přečtu je, udělám si kompletní obrázek a budu jenom doufat, že třeba díly další chytnou ten patřičný šmrnc. Proti červené knihovně nic nemám a v podstatě podle přebalu každému dojde, že nějaký ten milostný románek v knize najde, ale zklamáním pro mě bylo, že vedle červené knihovny a pořádného milostného příběhu příběh Marie a Paula ani neležel. Ve výsledku nemůžu říct, že by Panský dům nudil, originalita tomu úplně nechyběla, ale emoce ve mně kniha moc nevzbudila a to já nerada. Uvidíme kam se příběh posune dál, počkám si.
Každá z nás, ať už je nám patnáct, dvacet, třicet, klidně i víc, má v sobě kousek romantické duše, touhy po dobrodružství a ždibec odvahy. Falešný polibek, ačkoli kniha pro YA, je příjemnou oddechovkou pro všechny holky různých věkových kategorií. M.E. Pearson není S.J. Maas (na tu jsem si vypěstovala prudkou závislost), ale za to, co vypustila na trh, se nemusí absolutně stydět. Milá knížka o pěkných mladých lidech, lásce, s notnou dávkou dobrodružství a náznakem tajemství, která se čte téměř sama a u které si čtenář/ka odpočine. Přelouskala jsem ji během pár dnů a mám z ní fajn pocit, a pokud můžu věřit svým předtuchám, tak další díly budou teprve to pravé ořechové. M.E. Pearson nám ještě ukáže. Jsem velice spokojená, zase jsem jednou koupila knihu podle obalu a neprouhloupila. :-) Doporučuji!
A jsem sama, kdo má pocit, že je kniha "postapokalyptická"? :-)
Říká se, že by člověk neměl kupovat knihu podle obalu. O to víc mě potěšilo, že Dům u ústí řeky je nejenom pěkný obal, ale i čtivý příběh s příjemným spádem, co se týče děje. Prolínání dvou časových rovin, sympatičtí a "lidští" hrdinové, tajemný příběh, prostě nic tomu nechybí. Velice pozitivně hodnotím, že autorka v závěru knihy ponechá prostor čtenářově fantazii. Za mě spokojenost.