kap66 komentáře u knih
Výborná alternativní čítanka ignorující nutnost probírat spisovatele chronologicky. Většina textů by podle mě oslovila i dnešní čtenáře-nečtenáře (Neónová divočina, Feťák, Bez Čedoku po jižní Africe,...).
Někdy se zakousnu a řeknu si: dočtu tu knížku, i když je to čtení hrbolaté - klopýtám, padám a odkládám, vstávám a vracím se; dočtu ji, protože tam cítím kvalitu a nechci se nechat odradit nejednoduchostí formy. Složitější knížky mě vždycky nakonec odmění, cítím, že v mozku mi zůstávají.
Občas zkouším současné české spisovatele, abych zjistila, co nového v české literatuře. Jsem zvědavá na nová témata či novátorské uchopení starých, na jazyk prózy, na originalitu; těším se, že mě něco osloví.
Tato knížka vyšla před 18 lety, zde na DK je již 9 let a já jsem první, kdo ji hodnotí; není divu, opravdu to není masová četba. Mám ale rozporuplné pocity. Je to symbolika, kterou jsem neodhalila? Vyřizuje si autorka prostřednictvím opravdu nechutných postav, především Ryta, s někým účty? Chtěla autorka pobavit hlavně sebe a na čtenáře kašlala? Abych byla spravedlivá: dokázala jsem ji přečíst; párkrát jsem se pobavila a několikrát znechuceně odfrkla - což znamená, že mě knížka přece jen citově zasáhla. Hm.
Je to spíše podprůměrná Tylova hra; naivní (což k Tylovi patří), ale zde přehnaně. Myslím, že není ani moc známá - já ji četla pouze v rámci studia.