Karolína18 komentáře u knih
Nejprve jsem chtěla dát ještě nižší hodnocení, ale nakonec jsem uznala, že kniha má přeci jen trochu něco do sebe a můj názor také pomohl upravit fakt, že se hlavní hrdinka "pochlapila" a konečně přestala nestále vzdychat nad Coltovým tělem a jeho krásou. Na to, že jsem se původně nechtěla už ani pouštět do Rychle a nespoutaně je to úspěch.
Líbily se mi chvíle škádlivého dráždění, kterému se dvojice oddávala, díky Bohu, téměř ve stejné míře jako sexu. Díky tomu jsem totiž to obrovské množství erotických scén dokázala nějakým způsobem přežít. Poslední třetina druhého dílu byla asi nejlepší.
Velmi se mi líbily zmínky a scény o Ryleeině práci. Jako by tam zkrátka zapadaly a propůjčovaly čtenářům tohoto sexuálního koktejlu chvilku času na oddech.
Konec byl předvídatelný, ale chápu, že autorka potřebuje navnadit na pokračování. Doufám, že mě způsob řešení dalšího dílu nepřinutí jen protáčet oči nad ohranými a nevynalézavými východisky.
Já si nemohu pomoci, ale zřejmě jsem si více oblíbila autorovy knihy, kde je více onoho charakteristického patosu. Ve zkratce bych řekla, že jediná zajímavá část je ta poslední, zvláště pak dvě kapitoly před koncem. Ostatní mi přišlo šíleně zdlouhavé. Možná, kdyby se příběh odehrával na menším prostoru, stalo by se mločí story záživnějším. Čím déle ale nad knihou uvažuji, tím více se mi líbí. Jestli je důležité, aby ve vás kniha něco zanechala, tak tady se to povedlo, protože nad tímto už dost dlouho uvažuji.
Na této sérii je jasně vidět, že oblíbenost knížky hodně závisí na tom, jestli se vám líbí hlavní hrdinové.
Kiera mi lezla na nervi neskutečným způsobem už v prvním díle a v druhém se to sice změnilo, ale byl to je další špatný úhel. Proměnila se v uvzdychanou nánu, která jen pěje chválu na svého kluka a neustále je vedle z jeho těla.
Kellan ztratil i to málo, co se mi na něm v první díle líbilo. Stal se obětí svého vztahu s Kierou. Vlastně je dobře, že se tito dva našli, protože si výborně sekundovali. Neustálé žárlivé scény mě po čase už vážně unavovali a brečící hlavní hrdinové zrovna tak.
Knize jsem pořád dávala šanci, se nějak výrazně proměnit a nakonec se dala přelouskat až do konce, ale první polovina byla šílené utrpení.
Takže nakonec to jediné snesitelné představoval Griffin, vážně netuším, proč Kieře tak vadil, mě přišel zábavný a na konci vloženě sladký.
Když neberu v potaz povídky, na nichž se podílel Jiří Krampol, dávám plný počet. Knihu jsem si stejně koupila jen kvůli skvostům legendární dvojice Šimek a Grossmann. Jejich humor mě nikdy nenechá chladnou a vždy mi pomůže se odreagovat. I po několikátém přečtení se neubráním pobavení a tyto krátké příběhy mě stále baví a překvapují. Líbí se mi, že čím jsem starší, tím více z jejich vtipů pochopím. Rozhodně jsem nečetla naposledy.
Absolutní třešnička na dortu!
Ne snad proto, že by se zde odehrálo něco významného. Dokonce bych ani neřekla, že se jedná o nezapomenutelnou knihu. Mě ohromil fakt, jak blízcí mi všichni ti lidé připadali. Bylo to jako vrátit se po delší době domů a seznámit se znovu s svou rodinou. A z toho je mi tak nějak krásně. Cítím podivný klid a doufám, že si ho zvládnu ještě nějakou chvilku udržet.
Samozřejmě je mi líto, že série skončila, ale díky bravurnému stylu psaní Alice Clayton mám pocit, že mám Simona s Caroline i všechny jejich přítele stále poblíž. Jako by snad bydleli za rohem a já za nimi mohla kdykoli zajít. A i když to není pravda, rozhodně se k nim a jejich příběhům budu vracet. Nikdo vás nedokáže tak zvednout náladu jako Nabíječ a Košilka!
Musím uznat, že v tomto díle bylo o poznání více akce. Ale to ji nezachránilo.
Nedokonalosti hlavních hrdinů jsem v prvním díle brala jako příjemnou změnu. Tady už mě ale Tris štvala přímo nevídaně. Chápu, že jako na někom výjimečnějším na ní záviselo mnoho rozhodnutí a obětí, ale musela se chovat jako takový mučedník? Musela snad dávat svou výjimečnost na odiv celému okolí. Co se týče Čtyřky, řekla bych jen, že se choval poněkud naivně, pokus šlo o jeho matku, ale to vyvažovaly jeho hluboké city, které choval - z mně neznámých důvodů - k Tris. Abych pravdu řekla, po tomto díle se mi do Aliance vůbec nechce.
Zase o třídu lepší, než první kniha ze série. Tyto dvě dámy, co dokáží napsat něco tak vtipného a zároveň i střízlivě romantického, jsou zkrátka geniální. Hlavní hrdiny jsem si velmi oblíbila. Naprosto mě odzbrojilo, s jakou lehkostí dokázali vyřešit všechny spory. Byla to příjemná změna oproti neúnavným hádkám, jimiž jsou knihy tohoto ražení přeplněny. Jo, tohle bylo zkrátka ono. Těšila jsem se a dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Jen tak dál, holky!
Ze začátku mě podobnost této knihy s jejími předchůdkyněmi šíleně rozčilovala, pak jsem si na to ale zvykla a začala jsem se soustředit na jiné věci. I kdyby to byl jakýkoli brak, musím uznat, že konec je vážně brilantní. Něco takového vás zkrátka donutí napjatě očekávat, co se stane v dalším díle. Bohužel na mě kniha nepůsobí jako nějaké veledílo. Myslím si, že důvodem je nevyspělost používaného jazyka. Ačkoli se sem tam objeví slovíčko, díky kterému si řeknete: autorka bude asi celkem chytrá, ve výsledku se prostě jazykově nevyrovná opovrhovaným Odstínům.
Kniha byla dojemná, ačkoli by se to někomu po přečtení její první pasáže nemuselo zdát. Vážně mě překvapilo, že mě tak velmi zasahovaly části, kde docházelo ke konfrontacím mezi Sadie a Adamem a hned vzápětí mě repliky z Joeova vyprávění správně rozrušovaly. Jakoby se jednalo o dva odlišné příběhy, které se jen neobjasnitelnou náhodou ocitly v jedné knize.
Důležité zvraty se daly předpokládat, ale jejich zpracování bylo osvěžující a netypické.
Vážně by mě ale zajímalo, jak to Joe myslel s tím, že byla Sadie v každém jeho příběhu.
Řekla bych, že u knih Samanthy Young ani neexistuje jiné hodnocení než plný počet. Za každým, kdy čtu její knihy, se mě zmocní neskutečné nadšení. Zkrátka zbožňuji její styl psaní a bohatý děj. Nechybí zde napětí, romantika a ani příznivci lechtivých scén nepřijdou zkrátka. Hlavní hrdiny jejích knížek si musíte oblíbit, protože se jedná o velmi chytré a vtipné postavy - Marco a Hannah nejsou výjimkou. Rozhodně si přečtu znovu!
Kniha rozhodně stojí za přečtení, ale ne snad kvůli originalitě námětu, ale díky naprosto perfektnímu zpracování. Drewův pohled je plný vtipných myšlenek a konstatování. Jsem si jistá, že kdybych četla pohled Kate, štvalo by mě jeho sebevědomý a egoismus, ale v tomto podání to bylo geniální! Děj mě však příliš nezaujal. Doporučuji si přečíst, pokud se chcete zasmát a uvolnit.
Tak tohle mě bavilo. Nad hloupostí některých postav v knize se prostě můžeme jenom smát. Autor vtipně popisoval chování sobeckých měšťanů, kterým záleželo jen na vlastním dobru, takže mi vlastně ani nepřišlo, že by to bylo něco špatného. Rozhodně to není kniha na zamyšlení, ale spolehlivě zkrátí dlouhé odpoledne.
Ačkoli už pár let knihy od Lanczové nečtu, tento příběh se mi vážně líbil. Neuškodí si občas přečíst něco uvolňujícího, něco jako tyto romány. I když se mi Radim zdál moc sympatický a pohodový, Jankovi jsem fandila už od doby, co se ho Aneta bála. Konec jsem jako mnoho čtenářů přede mnou předvídala, ale stejně jsem na pár posledních stránkách zaváhala. Podobný "slaďák" jsem teď vážně potřebovala.
Myslím si, že tento díl byl na stejné úrovni jako ten předešlý. To znamená, že jsem se dost zasmála a hlavně odreagovala. Knihu jsem zhltla na jednou a vážně se povedla. Jediný důvod, proč nedám pět hvězdiček je, že Božský bastard Bennett mě dostal do kolen a ještě hodně dlouho ho nejspíš nic nepřekoná.
Dávám pět hvězdiček, ale ne z důvodu nezapomenutelnosti, ale protože když jsem to četla, nedokázala jsem se odtrhnout. Bohužel mi ale některé chování hlavní hrdinky k její povaze nesedělo. Na druhou stranu mě naprosto dostalo s jakou vervou se Braden snažil Jocelyn dokázat, že ho miluje - mám ráda podobná "drastická" řešení.
Velmi pěkné básně, které musí potěšit snad každou maminku. Ideální na svátek matek. Když se dobře odrecitují kdekoho rozpláčou. Nejraději mám Kytičku fialek a Maminčinu kytici.
Celou sérii Radka prostě zbožňuji. Příběh Radky a Pavla mě okamžitě dostal a strašně ráda se k němu vracím. Pavla prostě nejde nemilovat nebo alespoň neobdivovat. Knize nemohu nic vytknout a rozhodně bych ji doporučila dál.
Souhlasím s předchozími komentáři, že jazyk je hrozný. Neumím si představit, že bych knihu opravdu četla, i audio poslech byl náročný. Ale když jsem si na to zvykla, fascinoval mě ten fanatický zápal. Za chvíli jsem se v dystopické společnosti vyznala. I na ten inverzní slovosled se dalo zvyknout. Co se mi opravdu příčilo bylo násilí, a to jak zjevně si jej protagonista užíval. To potěšení a až gurmánství pokud šlo o znásilňováni mi přišlo fakt odporné. Popis jeho přirození zrovna tak. Ve spojení s vírou a modlením je to pak tak absurdní...
Nevím, jestli je směšné nebo smutné, že si někdy někdo přestavoval budoucnost v Rusku zrovna takto. Kyje, kynžály a archaické větné členění... Právě tyto prvky měli zdůraznit opoždněnost nejen praktik opričniků, ale i zaostalost vůči jiným pokrokovějším, demokratickým zemím. Žhářství je neprominutelný čin, ale znásilňování je ve jménu Velkého Ruska, takže vlastně pohoda.
Začátek gradoval více, jinak se kniha táhla jen v duchu popisu. Po nějaké době mi začala vadit ta jejich neustálá provolávání, divné slogany a rituály. Už si to asi nikdy nepřečtu.
Tohle byla snad ta nejkrásnější kniha, kterou jsem za poslední dobu přečetla a ano, je pro děti a ano, těch slov tam zase tolik není, ale přesto má mnoho co nabídnout. Ilustrace jsou skvělé, hraje všemi barvami a velmi vhodně jimi upírá pozornost na pocity lidí/mamutice při prožívání osamění, deprese. Matylda na to kápla a dostala se z toho, ne sama, za pomoci přátel. Mnoho lidí by si z ní mohlo vzít příklad. Však ona z toho pro každého vede cesta... Nebude tak rychlá, ale bude.
Na své stáří je drama až nezvykle aktuální. Až mě překvapilo, jak moc úchylné a chlapácké to místy bylo. Samozřejmě to neukazuje manželství v úplně dobrém světle, ale humoru je zde dostatek. Každopádně by bylo nejlepší hru vidět, ale i čtení představuje obrovský zážitek.