kata3529 komentáře u knih
Já sama bych tuto knihu svým způsobem považovala jako YA fantasy pohádku, čímž ji ale vůbec nechci znehodnotit, ba naopak. Vzhledem k tomu, že jde o první dílo autorky, předpokládají se dle mého názoru chyby, a já osobně od toho nechtěla mít přehnané očekávání, ale k tomu se dostanu později.
Příběh vypráví z počátku o malé holčice, která se chce vrátit do vesnice, kde naposledy viděla svého otce, a tak doufám, že se s ním brzy shledá. Postupem času však dívka zjistí, jak se věci mají, a objeví svou novou schopnost – dokáže mluvit s hady, je jejich královnou. Není to však jediná schopnost, kterou je obdařena, ještě umí bojovat i s meči. Čas ubíhá, z malého děvčátka se stává slečna, což s sebou nese i to, že se postupem času sblíží s Thomasem. Příběh však není vyprávěn je z úhlu pohledu těchto dvou, ale také zde mají své postavení Kemyr s Derlem, kteří se zprvu snaží o zajetí Hadí královny, avšak postupem času se vzhledem k nově vyskytujícím se okolnostem mohou rozhodnout jinak. Zůstane vždy Hadí Královna s Tohames? Podaří se Kemyr s Derlem to, co si ze začátku domluvili? Nebo to bude všechno tak trochu jinak?
Kniha jako celek je poměrně náročné dílo, neboť občas dochází ke střídání časových linií, které si myslím, že mohli být postaveny trochu jinak, ale s trochou trpělivosti se v tom dá hezky zorientovat. Autorčin styl byl skvělý z pohledu krátkých kapitol a poměrně rychle ubíhajícího děje, ve kterém se stále něco dělo, avšak na druhou stranu je škoda někdy zbytečného použití zastaralých slov či větné skladby, která by mohla být zvolena lépe. Je tedy zřejmé, že nedostatky tady jsou, ale abych jen nehanila autorčinu snahu a sen, musím říci, že má krásně popsaný svět, ve kterém se příběh odehrává, a že postavy jsou také poměrně dobře propracované. Konec je však poměrně zbytečně useknut, a zbývá velké množství otázek na to, co se s jednotlivými postavami stalo, a jak to vlastně bude dál. Ale k tomu snad poslouží časem další díl..
jedná se o soubor několika povídek, jejichž tématem je rodina spolu s rodinnými vztahy a přáteli, což vyplývá již ze samotného názvu knihy
téma rodiny je nestárnoucí, takže jsem si myslela, že to bude skvělé čtení, což se ale nenaplnilo.. některé z těch příběhů bych pod tuto tématiku nezařadila, neboť se spíš hodí do historické doby..a zároveň byly některé z povídek až moc těžké na čtení až jsem měl chuť knížku odložit a nedočíst, což se ale nakonec nestalo
mezi nejlepší povídky řadím (Její rodina - A. Geislerová, Nejznámější básník - B. Bellová, Sdílené štěstí je štěstím dvojnásobným - S. Majer a Sedm žlutých tulipánů - A. Musilová)
knížky o osobním rozvoji mám hodně ráda, a proto jsem si koupila i tuhle, ale po jejím přečtení mám upřímně pocit, že bych zvládla žít i bez ní..ne že by mi nic nedala, to vůbec ne, ale je psaná stylem, který s mým životem až tak zcela nesouzí (možná je to také tím, že je autorka z Ameriky, nevím )
některé části jsou psaný tak, že z toho mám pocit, že autorka až moc tlačí na pilu, jiné jsou však pojaté až takřka zábavnou formou..když se to vezme celé dohromady, tak mě knížka obohatila, protože jsem v ní našla svůj konkrétní problém a zároveň i cestu, která z něj vede ven
neříkám, že tobě se líbit nebude, ale u mě to prostě není můj šálek kávy..pořád jsem čekala, že se můj názor změní, ale nedopadlo to tak..
Prestižní baletní škola, která dává příležitost, a to jak dívkám tak chlapcům, aby si splnili jejich sen. Jenže, vše není tak, jak se na první pohled zdá. V téhle brandži totiž není možné nikomu zcela úplně věřit, což je ale složité, neboť nikdo nechce být sám.
Příběh je vyprávěn z pohledu tří dívek – Gigy, Betty a June, které jsou si navzájem rivalkami, jelikož jen jedna může být tou nejlepší, nikoli všechny. Betty je zvyklá, že je hvězdou, June je zvyklá na pozici náhradnice a Gigy na školu teprve nově nastoupila, takže úplně neví, co má čekat. Postupem času však Gigy zjistí, jak já je pravá tvář Betty, avšak u June, která je současně její spolubydlící, a které se Gigy snaží pomáhat, nikoli. Co se týče pánského osazenstva, jedná se zejména o Aleca, Willa a Henriho. Alec chodil s Betty, a to do té doby, než ho zaujala Gigy, se kterou byl nejšťastnější v životě. Will je gay, a současně taky Alecovo nejlepší kamarád, avšak bohužel pro něj je do něj zamilovaný. No a Henri je nový kluk z Francie, který příběh svým postavením taky poměrně ovlivní. Samozřejmě, že vše není jen o studentech, ale také o jejich učitelích, vychovatelích nebo rodičích.
Dokáže Gigy úspěšně přežít na této škole, kde kromě baletu dochází k různorodým intrikám, šikaně a podobným věcem? Pochopí Alec, kdo je skutečná Betty, kterou nejspíš během dřívějšího života plně nepoznal? A jaká jsou vlastně pravidla této školy?
Příběh mě ze začátku štval, následně iritoval. Kniha bude mít určitě nějaké své nadšence, avšak mě přijde opravdu hloupé, aby kniha, která má být o baletu, byla přehlcena tématem intrik a záškodností, protože opravdu nechápu, co zrovna tohle má dát mladým čtenářkám do života? Že jde všechno řešit jen tím špatným způsobem? Tak to snad ne!
Abych ale této knize jen nekřivdila, musím říci, že je skvělé zapojení tématu LGBT a vlastně i šikany, jelikož to jsou témata, o kterých se stále mluví velmi málo, která by měla mít ve společnosti mnohem větší váhu.
Jedná se o soubor 4 povídek, které se vskutku zaobírají všemožným počasím, a jeho vlivem na lidské životy, takže ten název k tomu úplně sedí. Často se v knize vyskytovaly pasáže, které byly vážně psycho, u povídky č. 2 jsem měla chuť tu knihu vůbec nedočíst, autorův styl byl poměrně zvláštní, ale zároveň je třeba říct, že se tam také našly věci, ze kterých bylo možné si něco málo do života vzít.
A o čem že to vlastně je? Povídka č. 1 pojednávala o malém chlapci a jedné postarší dámě, která se nechtěla být vyfocena zvláštním foťákem, povídka č. 2 o muži, který neodešel zcela za zcela dobrých okolností, a následně bojoval o to, aby mohl trávit čas se svým synem, povídka č. 3 o pobytu chlapce na mraku, který vlastně mrakem nebyl, a povídka č. 4 o prapodivném dešti, schopné zcela zničit lidské životy.
Nejvíce ze všech se mi líbila povídka č. 1, nejhorší byla povídka č. 2, a kdybych u povídky č. 4 vynechala určité pasáže, nejspíše by se dostala na první příčku.