katameziknihami katameziknihami komentáře u knih

☰ menu

Zrádci krve Zrádci krve Lynette Noni

Takže! Třetí díl byl z celé série snad nejvíce akční. Už jen v prvních asi osmdesáti stránkách se toho stane tolik! Jakože cože? Vy čtěte a čtěte a nepobíráte, co se děje. Po tom, co mě psychicky zničil druhý díl, ten třetí to dost spravil. Kiva se prostě někam dostane, odtamtud se dostane jinam (v obou zařízeních je nedobrovolně) a pak z toho druhého uteče, potká všechny, kteří se jí nepokusili zabít a to jsme teprve na začátku. Stalo se tam toho na začátku tolik, ale autorka nám to dokázala dát tak, že se to nezdálo ani neuvěřitelné ani přeplácané. Hledání prstenů mi trochu připomnělo Harryho Pottera a jejich hledání viteálů, ale docela jsem si to užila. Bylo fajn, že pro každý prsten něco museli udělat a byla jsem velmi spokojená s tím třetím (kdo četl - to byla ta hora chichi). Jakmile se ale chtěli dostat ke čtvrtému, zjistili něco nečekaného a od té doby se jelo dost zvratů a já jsem je všechny až na jeden milovala. Toto bylo tak akční a čtivé a úžasné. Dokonce jsem to zvládla i psychicky a jakmile se to mezi postavami urovnalo, bylo to jako pohlazení na duši. Pak jsem se sice jako zas zhroutila, ale to pak taky bylo v pohodě . Tahle série bude rozhodně patřit k mým nejoblíbenějším knihám tohoto roku. Doporučuji ji celou, miluju to. Miluju Jarena (new book bf) a Cristu a Caldona. Konec mě velmi uspokojil, fakt jsem ho nemohla milovat víc. Většinou mám radši tragické konce, protože to je prostě tragické a ne pohádkové, ale tady bych ho nedala. Tady by mě zničil a musela bych psát autorce, takže ještě že byl tak úžasný a sluníčkový.

03.11.2023 5 z 5


Gronnyho dobrodružství Gronnyho dobrodružství Matyáš Tachecí

Z této knížky mám tak trochu rozporuplné emoce. Začněme těmi věcmi, co se mi na knížce líbily. Opravdu mě docela nadchl ten nápad na svět. Svět živých a mrtvých, které jsou odděleny "jen" barikádou a něco se pokazí? Na to jsem se opravdu těšila, bohužel se mi ale nedostalo toho, co jsem očekávala. Autorův styl psaní mi nějak nesedl. Nevím, jestli to bylo mnou nebo ne, ale občas mi nějaké věty nešly do mozku - kdybych to četla nahlas, nešlo by mi to přes pusu, tak jsem to nějak chtěla připodobnit. Přišlo mi, že některé scény byly napsány hodně stroze a daly by se rozepsat trochu více (třeba ten polibek). Měla jsem taky pocit, že se nám nedostavilo moc Gronnyho pocitů, ale možná jsem teď myslela jen na ten polibek, který.. se prostě stal. Vy víte, že jsem velká romantička a vím, že tohle není romantická kniha, ale tam snad nebylo ani žádné sbližování a objevování toho, že se mají rádi. Prostě je krásná-> miluju ju -> málem umřeme -> polibek. Ale zpět k hlavní lince. Už v půlce se zdá, že je vyhráno, ale nastává úplně nový problém. Za to jsem možná trochu ráda, protože kdyby se ten první problém ještě natahoval, nevím, jak dlouho bych vydržela. Děj nebyl táhlý, v knize jsou krátké kapitoly (někdy možná až moc, ale to je každého názor) a i tak jsem se nikdy nedokázala zacist a čtení mi trvalo nezvykle dlouho. Postavy byly hodně nemastné neslané. Snad nikdo tam neměl žádný charakter, nebo mi to tak aspoň přišlo, žádné emoce, žádné úmysly.. nic jsem tam neviděla. Jediná osobnost Gronnyho byla, že má rád Tess a ta její zas ta, že studovala na Jižních ostrovech a doslova byla mnohem silnější, než její otec. Snad všichni tam byli nejlepší kamarádi z dětství a jako malí si hráli s klackama, ale když se dali do řeči, mluvili spolu jak největší diplomati. To stejné když Gronny prosil ostatní o pomoc. Všichni mu pomohli hned a byli ochotni mu dát snad vše. Těch pár sprostých slov mi tam vůbec nesedlo a připadalo mi, že tam byla daná jen pro to, aby to neznělo vše tak upjatě. Během čtení se také objevovaly informace, o kterých dříve nebyla ani zmínka či náznak. Prostě najednou tam jsou, I když jsme o tom nikdy ani neslyšeli. Vím, že je to autorova první kniha a jde to na poznat. Od čtení vás asi odrazovat nebudu, ale rozhodně nečekejte žádnou velkou fantasy, či velkého cokoliv.

23.11.2023 2 z 5


Neonoví bohové Neonoví bohové Katee Robert

Tento žánr není něco, co bych četla nějak často, ale tam nějak jsem tušila, co čekat. Knížka měla rychlý spád a Persefona z Olympu utika téměř hned po uvedení do děje. Dostává se do rukou Hádese, muže, který nemá existovat. Toho poznává hned několika způsoby, nějaké by si určitě nikdy ani nepředstavovala a zrovna ty tak, aby to viděl Zeus a Persefonu nadále už nechtěl. Obě hlavní postavy mi byly sympatické už od začátku, stejně jako Persefoniny sestry. Získali si všichni moje srdce a moc jsem jim fandila. Měla jsem pocit, že se v příběhu nic moc neděje a poradna akce začala téměř ke konci, kdy se Zeus ozval zpět. To jsem si užila a tajila dech nad tím, co se stane dál. Líbilo se mi, že erotická stránka této knihy nezastínila celý příběh a vlastně existovala tak nějak po boku s ním. Tak to člověk neunaví a je schopen příběh vnímat a zajímat se o něj, protože k tomu má prostor. Svět jako takový je trochu zmatečný a nejasný. Je pravda, že jsem se nad ním během čtení pozastavila jen asi dvakrát. Když se nad tím nebudete pozastavovat, nebude vás to trápit :).

13.11.2023


Vánoční kdože, cože?! Vánoční kdože, cože?! Nofreeusernames (p)

Já nevím, co sem už napsat. To prostě bylo úžasné. Samozřejmě že ano. Od autorky jsem zatím četla jen její dvě knížky a další čtu a prostě je miluju. Děj této vánoční knížky se odehrává ke konci čtvrté knihy. Tam jsem se v sérii ještě nedostala, ale číst se to dá i tak. Nejdříve jsem byla jen trochu zmatená, ale rychle jsem se ve všem zorientovala a četlo se mi krásně.
Naprosto jsem milovala tu zápletku a způsob, jakým si s ní postavy poradily. Atmosféra té knihy byla úžasně vánoční, vtipná a lehká a jednoduchá jako celá hlavní série a vím jistě, že až se dostanu k části v poslední knize, dám si rereading.
Všechny postavy už znám z předchozích knížek a bylo super si o nich přečíst v nějakém bonusu. No nemůžu se dočkat, až si to přečtu znovu ve správný čas až budu víc v obraze

17.12.2023 5 z 5


Únikovka Únikovka Marc Meller

Tuto knížku jsem měla přečtenou docela rychle. Konkrétně za jeden den, protože jsem byla nemocná, ale i kdybyych nebyla, tak myslím, že bych ji měla přečtenou brzo. Na začátku je v knize spoustu postav a je trochu těžší se v nich zorientovat. Tito lidé se navzájem neznají a jsou docela odlišní. Každý má jinou minulost, jiné povolání, jiný charakter a jinak pomůže skupince uspět v unikovych místnostech. Takto byli vybráni schválně, aby posloužili experimentu slavného profesora. Když ale dorazí na místo a objeví unesenou Hanu, zjisti, že jsou někde úplně jinde než být mají a že všichni byli uneseni. Snaží se tak dostat ze série místnosti, které se je snaží zabít. Spolu s touto linkou se tu také prolíná linka vyšetřovatelů, kteří se snaží pohřešovanou skupinku i Hanu najít a přijít na kloub celé hře s Janusem. Zjišťují pravdu o profesorovi a jeho synech a jdou po stopách jeho minulosti. Já moc nemám ráda, když je tu i linka vyšetřovatelů v případě, že my víme něco, co oni ne. Protože víme víc a oni neví a jejich nevědomost mě docela frustruje.
Knížka nebyla nijak výjimečná - žádný úžasný horor nebo thriller. Ale mě bavila. Bavil mě ten styl psaní i děj, i když byl víceméně stejný. Zajímalo mě, co se stane v další místnosti a jak to dopadne. K žádné postavě jsem si nevytvořila asi žádný větší vztah a nikdo mi nebyl nijak moc sympatický, ale ten svižný děj to docela vynahradil.
Na konci bylo pár plot-twistů, ale jinak byl docela předvídatelný.
I když to nebylo nic extra, čtení jsem si vážně užila.

26.11.2023 3 z 5