Kateřina.jih
komentáře u knih

Ne, ne, ne. Ta pachuť mi asi ještě zůstane dlouho. Jsou knížky, které vás nebaví a dočtete je jen abyste věděli jak to dopadne. Ano,i nějaké napětí tam bylo. Ale Bože! Jako aby stará paní hrála takovou hru z důvodu, který se vysvětlí na posledních stránkách?? Takhle to přece v životě nechodí. Celou dobu jsem měla pocit, že už jsem něco hodně podobného četla. Do toho ty scény jak z červené knihovny, spousta klišé. Štvalo mě, co všechno si Emily nechala líbit...A ten konec? Ne, mě se to nelíbilo. A to jsem si po mnoha letech knihu koupila, na základě recenzí, protože mě to zaujalo, a v knihovně ji neměli.


U většiny podezřelých jsem tušila, že je to slepá stopa, ale že se pachatel poprvé objeví v podstatě až v závěru..... Několik zatčení, která byla i u neodborníka dosti amatérská, postavená na vodě... Mia pořád tápající mezi chutí žít a chutí zemřít mě tedy taky moc nebavila. Vyústění mohlo přijít dříve a zbývající stránky šlo využít na objasnění vztahů těch, kteří byli podezřelí ke skutečnému pachateli. Na druhou stranu jsem trochu ráda, že to nebylo tak úplně napínavé a nenutilo mě u ní sedět i v době kdy se nabízí důležitější aktivity.


Knížku jsem dostala jako dárek. Kdyby byla jen vypůjčená, tak bych ji asi nedočetla a vrátila po pár kapitolách. Děj mi přijde trochu zmatený, skáče se z různých časových obdobích, občas jsme nevěděla, jestli se vypravěč právě nachází v současnosti nebo ve svém dětství. Ve 2/3 se najednou přehodí postavy a v tu chvíli jsem se orientovala ještě hůř. Od autorky už jsem četla Čokoládu, ta byla docela dobrá, Slanou vůni přílivu jsem po pár stránkách odložila.


Kniha se mi moc líbila. Pomohla mi trocho více porozumět problematice kast v Indii. Vzájemně se proplétající příběhy jsou poutavé a trochu drsné. Konec, podle mě, docela nesteorotypní.
