kazetko komentáře u knih
Kniha dobrá, ale už mi to přišlo až moc dlouhé. Sestry, které se střídají v ICH formě. Dobrý nápad, postavy se prolínají, doplňují a odpovídají si v myšlenkách, což vytváří vtipné situace.
Tak nějak jsem se každou chvilkou ztotožňovala s jinou z nich, možná i to byl záměr autorky.
Na druhou stranu, tady to empatické noření se z postavy do postavy mne už vlastně i unavovalo. Proto říkám - možná až moc dlouhé.
Moc pěkně psaná, líbily se mi přechody mezi vypravěčem, přišlo mi, že autorce se skvěle podařilo rozlišit vyjadřovací prostředky, mluvu, slovník dítěte a dvou dospělých žen.
Moc se mi líbilo, jak autorka knihu a příběh ukončila .
Mno nevím. Občas mne autor baví, občas už je ho moc. Když jsem si přečetla knihu z jedné strany, přišlo mi, že ta druhá už je vlastně zbytečná - čtenář se dozví jen pár detailů, které ještě nevěděl.
Na druhou stranu si myslím, že vyprávění příběhu z více stran je dobrý nápad, ale provedení nee.
Zároveň u Hartla tak nějak bojuji s takovým jeho přehnaným projevem - až moc přehrává některé postavy, až moc se snaží někdy psát vtipnou řečí, až moc chce pobavit novotvary a sprostotami. Možná prostě jen nesedí mně. Taky vždy při čtení Hartla přemýšlím - to je ve společnosti opravdu tak uvolněná morálka?
Taková oddechovka. Příjemný klasický humor. Místy mi to přijde zdlouhavé.
Skvěle napsaná kniha. Autor vypráví příběh a dává prostor čtenáři posoudit sám, co čte, bez autorových dojmů.
Je to čtivé, napínavé, i když člověk ví, jak to vlastně celé skončí.
Knihu moc doporučuji.
Silný příběh. Skvěle odvyprávěno. Četla se mi dobře, vtáhla mne do děje během pár stránek. Přemýšlím, co bych vyčetla - nic mě nenapadá.
Od R. Třeštíkové se mi líbí nejvíc (mezi knihami: Bábovky, Dobře mi tak, Osm, Veselí, psáno v posloupnosti čtení). Krátká, stručná, vtipně cynický konec.
Méně stran (aspoň o 150), méně postav, méně dramátek, méně, méně....
Opravdu mi nevyhovoval způsob vyprávění, kdy autor zřejmě nechtěl upozadit žádnou z postav. U všech (odhadem deseti, patnácti....?) postav asi chtěl dojít k nějakému happy endu, nebo aspoň smíření. Ke konci už jsem musela bádat, o kom to vlastně zrovna mluví, jména i osoby mi splývaly.
Kolikrát jsem si říkala, že tohle už by klidně mohl být konec této postavy, ale ona se znovu vrátila, znovu se jí něco připletlo do cesty, znovu bojovala, zachraňovala, litovala, omlouvala se.... Uf, takže míň by tady bylo rozhodně víc.