Kifa komentáře u knih

Frederik Backman to znovu dokázal a potvrdil roli mého oblíbeného autora. Úzkosti opět skvěle pracují s postavami, v tomhle je Backman jedinečný. Jako čtenář člověk nemá problém se vžít do jakékoliv postavy knihy, protože všechny jsou krásně lidské. Všechny si nesou nějakou svou úzkost a ať se chovají jakkoliv, mají k tomu svůj důvod. Svou motivaci, která když se ji dozvíte často změní váš pohled na tu kterou postavu. Backman ukazuje, že nemáme dát na první pohled, že to, když člověk dělá něco "špatného" nemusí znamenat, že je špatný člověk, možná je jen ve špatný čas na špatném místě, možná je dohnán okolnostmi, možná se s ním život nemazlí. Pokud ho blíže neznáme, nikdo z nás neví, co má za sebou a kdo jsme abychom lidi soudili podle prvního dojmu. Druhá věc, kterou na knize nesmírně cením je to, jak dokáže zaujmout na relativně minimalistickém ději. Ten, který se tu odehrává minimalistický je, ale je krásně zamotaný a propletený, hlavně v prvních dvou třetinách knihy naprostá paráda. Trochu mě mrzí až poslední poslední třetina knihy, kdy už toho zamotání bylo trochu moc a tomu závěrečnému vybruslování už chyběla počáteční elegance. Přesto jsem ve finále velmi spokojen, protože tohle není příběh o mostu, o loupeži, o blbcích ... tohle je příběh o lidech

13 05.11.2020

Muž jménem Ove a série z Medvědína mě přesvědčili, že Backman je kouzelník a, jakožto autor, už navždy bude mít místo mezi mými oblíbenými. Úchvatný styl psaní. Písmenka rychle utíkají před očima a v celé knize je jen málo míst, kterým by chyběl hlubší smysl a větší myšlenka. Druhý díl Medvědína je ještě lepší než díl první. Během těch několika set stránek jsem si zamiloval tohle místo, tenhle klub, tyhle postavy. Každá postava si na svých bedrech nese svůj těžký osud a pere se se vším, co jí život postaví do cesty. Nikdo nezůstane ušetřen, nic není černobíle, každý má svou světlou a tmavou stránku a všichni dělají chyby. Už dlouho jsem nečetl knihy, kde by postavy byly tak lidské. Krásné, dojemné řádky z místa, kde lidé nejsou ani čistě zlí ani čistě dobří, kde jsou jako my...

10 29.05.2019

Tak já vám nevím, kniha Neuvěřitelná hrdinství Sama Hollowaye je trošku jako život. Veselé momenty se střídají s těmi smutnými a postupem času těch smutných přibývá. Každý jsme z velké části odrazem své minulosti, která formuje naši budoucnost a nikdy nejde úplně odpárat. Každý si neseme nějaké to svoje malé, či větší trauma, které občas vyplave na povrch a stěžuje nám život. Každý hledáme v životě své místo, své štěstí a většina i svou druhou polovičku, se kterou by se o to štěstí mohla podělit. A někteří z nás se bojí udělat krok, aby to štěstí, tu naději, neztratili dřív než to získají. Sam možná je trošku posera, ale já ho chápu. Taky mě často napadne co říct, jaký krok udělat, ale nejde to a pak už je pozdě. Možná i proto jsem si Sama oblíbil a skoro celou dobu jsem mu přál, ať to pro něj dobře dopadne. Zároveň forma, jakou je kniha psaná je taková lehká, moc dobře čitelná, takže se od první do poslední kapitoly prakticky nejde odtrhnout.
Moc příjemné překvapení. A ještě si dovolím něco, co by nikdo z nás neměl zapomenout
"Nech minulost, aby budoucnost formovala, ne definovala"

6 05.02.2022

Teda musím říct, že jsem mile překvapen. Vyjma Zabijáka jsem četl všechny Jonassonovi knihy a kvalita a hlavně faktor zábavnosti šel s každou další knihou o stupínek dolů. Ale Sladké pomstě se daří tenhle trend zlomit a je po Stoletém staříkovi z mého pohledu druhým nejlepším dílem. Pokud už jste nějakou Jonassonovu knihu četli dobře víte, co můžete čekat a přesně to dostanete. Bude to zamotané, bude to zábavné, a uteče to. Ano, je pravda, že stejně jako třeba u Dana Browna, zůstávají příběhové vzorce pořád stejné a věrného autorova čtenáře tak nic moc nepřekvapí. Na rozdíl od zmíněného Browna má ale Jonasson v kapse jedno eso a tím je humor, díky kterému vám ten opakující se příběh nijak zvlášť nevadí a neomrzí vás ani když si říkáte, že tohle už jste někdy četli. Pravda, začátek je trošku pomalejší a seznámení s novými postavami trošku drhne, ale když už se příběh rozjede, je to jako zábavná horská dráha, zamotaná, nahoru a dolů, ale skončí hrozně rychle. Takže za mě určitě stojí za přečtení a budu se těšit na další chod

5 28.11.2020

Srdcová záležitost. Jediná kniha, ke které se vracím pořád a pořád dokola. Je a myslím, že už i zůstane mou nejoblíbenější knihou.

5 14.07.2014

V knize je plno zajímavostí a faktů, to ano. Jenže jakožto analyticky a statisticky zaměřený člověk mám zásadní problém s tím, že je to vše psané hrozně zkratkovitě a všude jen klouže po povrchu. Nechápejte mě špatně, co se týče "fun facts" tak je to super kniha. Dobře se čte, rychle uteče, u pár věcí jsme se zastavíte. Jenže přesně tu chvíli mě zajímal větší detail a ten tu zkrátka není. Určitě se tak nenaučíte interpretovat čísla a často dostanete i jen vytržený číselný kontext k danému faktu. Kniha tak ani náhodou není něčím, co vás donutí přemýšlet o světě jinak, spíše bych ji viděl jako sbírku neúplných číselných faktů, o kterých můžete následně debatovat u piva s kamarády...a to taky není špatné

3 05.02.2022

Nejsem věřící, ale přesto mi tahle kniha přišla zajímavá. Pro spoustu lidí je a pro další spoustu lidí může být víra a náboženství berličkou, záchytným bodem, nebo jinak důležitou součástí života a je to tak správně. I proto je dobře, že tato kniha vznikla. Nabízí svěží, modernější pohled na náboženství, víru a to co s tím souvisí. Může pomoci některé aspekty osvětlit a v některých posunout k zamyšlení, jestli to přecijen nelze brát trochu jinak, trochu otevřeněji.
Jako některé ostatní komentáře bych se podepsal pod to, že především začátek knihy mě hodně bavil. Konkrétně její první dvě části. Zbylé dvě už mi přišlo, že působily jako trochu natahované a mnohem pomaleji utíkaly.
Celkově bych ale určitě doporučil všem, nemáte co ztratit.

3 05.02.2022

V době kdy se všichni řítí kupředu, všichni musí být nejlepší, přichází Pavel Suchý s přehledem těch, kteří cestou odpadli. Je spousta cestiček, ale málokterá je ta správná, tady vidíme ty, které správné nebyly. Spoustu konstrukčních, marketingových, inženýrských přešlapů. Knížka krátkých medailonků plných fotek a zajímavostí na počest těm, kteří neuspěli. A nebo jako varování těm, kteří by to chtěli zkusit stejně

2 05.01.2021

Představte si svět ve kterém není minulost. Svět, kde existuje jenom přítomnost, protože vše co se stalo včera, před týdnem, před měsícem je pryč. Lidi, se kterými jste v té době žili jsou teď s někým jiným. Práce, kterou jste vykonávali už není vaší prací. Vše se dělo jen proto, aby to ve vás zanechalo stopu a zkušenost do budoucna. Budoucna o kterém nemáte jasno, protože už zítra se zase probudíte někde jinde, s jinou ženou, jinými dětmi, jinými přáteli a jinou prací. Každý den jedete podle náčrtku scénáře, který najdete ráno ve své "složce". Jste s tímhle životem spokojení, protože se nikdy nenudíte a každý den vás někam posouvá, vstřebáváte do sebe nové a nové zážitky a zkušenosti. Až jeden den se probudíte a něco je jinak...
Miluj mne i zítra je přesně o tomhle světě. Na knihu jsem narazil náhodou, takže čteno trochu neplánovaně, ale první tři čtvrtiny se mi hodně líbily. Koncept světa jako takového mi přišel hodně zajímavý a chvílemi se vkrádala myšlenka, jestli by to tak nebylo i lepší. Poslední čtvrtina už podle mého pokulhávala a závěr by se určitě dal vymyslet lépe. Je to sice trochu škoda, ale i tak, pokud člověka baví téma alternativně fungujících společností, rozhodně stojí za přečtení

2 20.11.2018