Kleo99
komentáře u knih
Sherlock Holmes & Případ dobře vychlazené pomsty
Petr Macek
Příběh vystavěný na stejné kostře jako autorův Golemův stín nabízí čtenáři poutavou zápletku s mnoha úsměvnými momenty. Příběh je na rozdíl od svého zmíněného předchůdce však mnohem lépe napsaný. Zápletka je mnohem zajímavější a příběh samotný je protkaný neinvazivními odkazy na dobové události mezi které patří například hnutí sufražetek. Zhruba v půli se příběh stává lehce monotónním a začíná postrádat kouzlo první části, avšak nejedná se o velký úpadek. Stejně jako v Golemově stínu je "závěrečný souboj" lehce přitažený za vlasy, avšak tentokrát se nejedná o tak velkou šílenost. Kniha mne po lehkém zklamání z předchozího dílu pomyslné série velmi mile překvapila.
Mr. Holmes
Cullin Mitch
Tři neustále se prolínající dějové linky vyprávějí příběh starého muže, který se nejen musel vypořádat se ztrátou všech svých bližních, ale také svádí boj s větrnými mlýny v podobě chátrající paměti. Útěchou mu jsou jen jeho včely a přítomnost syna domácí Rogera. Nic ale netrvá věčně, jak se za svůj dlouhý život Holmes již několikrát přesvědčil, a tak je nucen čelit další těžké ráně. Příběh je dle mého názoru velmi nudný a také poměrně nezajímavý. Způsob, kterým se autor zhostil proplétání tří různých dějových linek mi vůbec nesedl, což možná bylo zapříčiněno tím, že všechny tyto malé příběhy postrádali jaksi na zajímavosti. Snad až na jednu. Ať už autor popisuje Holmesovu cestu do Japonska, detektivní případ psaný jeho rukou či události z detektivovy usedlosti, nelze zapomenout, že všechny tyto příběhy se odehrávají v hlavě starého pána, čímž jsou události jakoby zkresleny. Nevěřil bych, že to kdy řeknu, ale v tomto případě bych dal přednost spíše filmové adaptaci, ta má alespoň toho Iana McKellena!
Sherlock
Graham Moore
Kniha, při jejímž psaní se autor inspiroval mnohými skutečnými událostmi v sobě ukrývá dva vzájemně se proplétající příběhy, jejichž děj od sebe dělí více než století. Máme tedy možnost podívat se jak do moderního New Yorku, tak do Švýcarska na přelomu minulého století. Velice bohatý děj obou příběhů nám nechává nahlédnout také do současného Londýna, ale i do toho viktoriánského, který je neodmyslitelně spjat s postavou Sherlocka Holmese. I přesto, že tato legendární postava je středobodem celého díla, sama jako taková se v díle neobjevuje. V roli vyšetřovatele se zde objevuje sám stvořitel Velkého detektiva sir Arthur Conan Doyle, který si za svého Watsona nevybere nikoho jiného než Brama Stokera, z jehož pera vzešel slavný hrabě Dracula. Hlavním protagonistou druhého příběhu je holmesolog Harold, jež se pokouší po vzoru své oblíbené literární postavy stát detektivem, aby objasnil záhadu, která trápí mnohé bystré pátrače již více než sto let. Autor si v příbězích pohrává jak s postavami fiktivními, tak i s těmi reálnými, mezi kterými nechybí například Oscar Wilde. Na pozadí viktoriánského Londýna je také zachyceno několik důležitých dobových událostí, které Doyleův kánon často zcela opomíjí. Zakončení obou dějových linek mi bohužel nepřišlo příliš uspokojivé, avšak kniha jako taková jistě přijde k chuti každému ze zarytých fanoušků Sherlocka Holmese.
Pan Doyle a doktor Bell
Howard Engel
Příběh co do své délky patří mezi nejkratší novelistické pastiše Sherlocka Holmese. Co mu však chybí na počtu stran, dohání časem, který s knihou strávíte, jelikož se jedná o velice úmorné čtení. Velice si cením mnohých odkazů na historické události, osobnosti či zvyky, avšak právě kvůli nim kniha místy působila jako pokus žáka základní školy sepsat příběh, ve kterém se objeví pokud co možná nejvíce věcí ze seznamu témat, které mu byly předloženy a z nichž si měl část vybrat ke zpracování. Na mysl se mi vloudila i myšlenka, že se jedná o pokus beletristicky zpracovat encyklopedii. Pokus to však byl nezdařilý. Jak lze tušit už z názvu, hlavními protagonisty příběhu jsou doktor Bell a pan Doyle, kteří zde zastávají role Holmese a Watsona. Objevuje se zde i nepřeberné množství dalších postav a jejich rolí, ve kterých se po krátké době přestáváte orientovat. Ústřední "záhada" příběhu není dle mého názoru nijak zajímavá a samotné vyšetřování nemá tu správnou atmosféru. Trochu se mi zastesklo i po prostředí viktoriánského Londýna, který zde byl zastoupen Edinburghem.
Smrtící mrak
Andy Lane
ak takhle tedy ne. Vždyť to nemá se Sherlockem Holmesem vůbec nic společného! Tedy až na jméno hlavní postavy a často zmiňovaného Mycrofta, který však v příběhu nemá téměř žádnou roli. Příběh postrádá jakoukoli atmosféru, na kterou jsme zvyklí a mně osobně chyběl i zúčastněný vypravěč Watsonova typu. Namísto toho jsme dostali příběh vyprávěný er-formou, který nám sice umožnil nahlédnout do mysli mladého Sherlocka, ale zároveň ho tak připravil o jakékoli kouzlo a tajemství osobnosti jindy neodmyslitelně spjaté s touto postavou. Bylo nám také dovoleno prozkoumat zcela nová prostředí, ke kterým bylo velice těžké si vybudovat jakýkoli vztah. Nemohu ani slovy vyjádřit, jaké pocity ve mně kniha vyvolávala. Ještě u žádné knihy se mi neprotáčely panenky tak moc jako při četbě této. Byl bych dokonce přísahal, že v jeden moment jsem zahlédl i svůj roztékající se mozek připravený uniknout za každou cenu pryč z mé hlavy, aby byl ušetřen čtení dalších řádků. Neměl jsem příliš přehnaná očekávání, ale musím bohužel přiznat, že i tak jsem byl velice zklamán. O to více mne překvapuje, že ve Spojených státech vyšlo sedm dalších příběhů z této série. Na druhou stranu plně chápu, proč se žádný z nich do naší mateřštiny už nepřeložil. Možná je na vině trochu i překladatel. V moři chyb, které napáchal ve shodě podmětu s přísudkem, skloňování a pravopisu se dalo narazit i na perly typu "Nandal si na talíř kupu pářících se kousků kuřete …" či "... muž se zřítil jako pytel uhlí hozený do sklepa." Kniha byla původně vydána londýnským nakladatelstvím Macmillan Children´s Books, a tak jsem počítal s tím, že se bude jednat o poněkud jednodušší čtení, čemuž ostatně odpovídal i způsob, kterým byla kniha napsána. Co jsem však nečekal bylo množství krvavých scén a jejich poněkud explicitní popis, což by běžný čtenář od dětské knihy jistě neočekával. Když už jste si mysleli, že příběh nemůže být horší, překvapil vás další zvrat, který vás přesvědčil o opaku. Kvalita příběhu v průběhu klesala strmě dolů a i přesto, že žánrově kniha dokonale zapadá mezi mé úplně nejoblíbenější, nedokázal bych to popsat lépe než oblíbeným výrokem svého otce, a sice: ,,To byla teda dobrá fantasmagorie!
Slavní detektivové
Julian Symons
Svou recenzi si dovoluji začít menším přiznáním a sice, že jsem si knihu pořídil pouze kvůli Sherlocku Holmesovi, který se měl objevit v jednom ze sedmi vyprávění. Povídka s tímto detektivem mne však natolik pohltila a autorův styl vyprávění se mi tak moc zalíbil, že jsem se lačně vrhl i na kapitoly věnované Poirotovi a slečně Marplové. Nedalo mi to však a přečetl jsem si i o Nero Wolfovi, Ellery Queenovi, Maigretovi a Marlowovi, kteří mi všichni byli až do této doby po literární stránce zcela neznámí. Vyprávění věnované těmto čtyřem postavám mi sice nepřirostla příliš k srdci, avšak to dávám na vinu zejména mé předešlé neznalosti jejich příběhů. Každé vyprávění se něčím liší od těch ostatních, a tak v knize můžeme najít povídku, rozhovor, líčení, životopis a podobně. Každá ze sedmi částí má své kouzlo a všechny určitě potěší zvídavého čtenáře. Kniha je navíc doplněna desítkami nádherných ilustrací Toma Adamse, které se všechny vztahují k ději jednotlivých vyprávění. Kniha pro mne byla velice milým překvapením a ješte jednou smekám před velice nadaným ilustrátorem.
Darth Plagueis
James Luceno
Slyšeli jste někdy o tragédii … tak počkat, to už tu někdo psal, sakra. Svůj originálně neoriginální úvod se pokusím vyvážit originální myšlenkou, která se mi neodbytně drala na mysl v průběhu četby. A sice, že by mnohem trefnějším názvem pro tuto knihu byl “Velký plán, který je všudypřítomný narozdíl od titulního protagonisty, který byl upozaděn od okamžiku, kdy se v polovině příběhu na scénu dostavil jeho učeň Sidious. Příběh je velice bohatý na události, které jsou vyvolávány intrikami a manipulací. Více než cokoliv jiného však v příběhu dominuje politikaření. Píše se zde ale také hodně o temné straně a vyskytují se zde mnohé odkazy na jiná díla z universa. Příběh jako takový slouží jako dokonalý prequel k prvním třem filmovým epizodám a animovanému seriálu Clone Wars. Ke konci se příběh prakticky prolíná s událostmi Skryté hrozby. Události, které se zde dávají do pohybu se však odrážejí i v původní filmové trilogii. Nepozorným či méně zasvěceným čtenářům bych možná doporučil dvojí čtení, aby jim neuniklo něco důležitého a aby dokázali zcela ocenit nesmírné množství všemožných odkazů a narážek. Pevně věřím, že druhé čtení nebude tak náročné jako to první, protože i já sám jsem měl místy potíže se dějem prokousat. Kniha mnohé jistě potěší občasným výskytem starých známých postav mezi které patří například jistý potetovaný Zabrak či jeden hrabě. Často je zmiňován i Darth Bane či jiní sithští páni. Žádný zarytý fanoušek Star Wars by tuto knihu určitě neměl vynechat. Osobně jsem byl původně vůči knize poměrně skeptický, ale nakonec jsem byl mile překvapen jejím bohatým obsahem.
Ikonostas
Michal Téra
"Zandal jak pi*a!" To jsou slova chvály na toto dílko z úst mé spolužačky (ale především kamarádky!), se kterou jsme tento literární počin četli téměř souběžně a se kterou máme tu čest býti studenty pana docenta, který je autorem. Stručné, výstižné a ať si lámu hlavu, jak chci, lépe bych to neřekl. Že autorova hlava je bezednou studnicí informací jsme zjistili hned na první společné přednášce, ale že v sobě skrývá tak obrovský talent na psaní poezie, to nás velice mile překvapilo. Vřele bych tento poetický počin doporučil každému jednomu z vás, ať už máte zkušenosti s křesťanstvím větší (jako má kamarádka), či spíše velmi skromné (jako třeba já). Náboženské motivy sloužící jako jakási páteř knihy nejsou zdaleka tím jediným, co kniha nabízí, a proto by se tím případný ateistický čtenář určitě neměl nechal odradit. Autorovi se podařilo zadrnkat na ty správné struny, a tak se stalo, že mi místy i ta slzička málem ukápla, jak pohnutý jsem byl. Jsem ten typ člověka, který by do knihy neudělal ani čárku, ale u této jsem neodolal a ty nejlepší pasáže jsem si poctivě vyznačil, abych se k nim mohl později vrátit. Těším se, až si sbírku přečtu znovu a vůbec mi nevadí, že jsem většinu kousků už i tak četl více než jednou. Kamarádka něco četla dokonce pětkrát! Až tak skvělé to je! Vážně! Přečtěte si to, stojí to za to!! PS. Nechci se chlubit, ale budu, protože se nám s kamarádkou podařilo získat autorské výtisky této knížečky přímo od pana Téry, heč!!
Návrat psa baskervillského
Miroslav Macek
Pokud máte chuť na opravdu kvalitně napsanou knihu, nechte si ji v tomto případě raději zajít anebo sáhněte po něčem jiném... Přestože autor ve svém doslovu (který je díky své obsáhlosti a informační hodnotě bezesporu nejlepší částí knihy) píše ,,Snažil jsem se v této knize co nejvíce se držet formy původního díla a jazyka doby..." výsledek bohužel mluví o něčem zcela odlišném. Už jen vlastní dialogy postav zní jako by je spolu vedly dvě naprogramované umělé inteligence. V Holmesově případě je to bohužel umocněno ještě tím, že v některých pasážích prezentuje informace způsobem jako by předčítal ten nejvíce nezajímavý článek na Wikipedii. Kniha celá je ve své podstatě protkána různými pasážemi zaobírajícími se nejrůznějšími ,,odbornými" informacemi, které však jsou z pohledu příběhu zcela zbytečné a často bohužel podávány značně nestravitelně. Příběh samotný mne ani v nejmenším nenadchnul a dočíst knihu až do konce si vyžádalo téměř nadlidské úsilí, a to je Holmes má srdeční záležitost! Nejlepší z celého příběhu byly pasáže, které přímo citovaly původní Doylovo dílo. Ten se však chudák musí otáčet v hrobě kdykoli na Mackově příběhu spočinou něčí oči. Jedná se z mého pohledu totiž o absolutní neúctu zdrojovému materiálu. Nevím, zda je příčinou velice neuspokojivého výsledku, že kniha vznikala pouze o něco více než půl roku (od března do září 2021, jak se opět dozvídáme v doslovu), či autorova neznalost původních příběhů anebo snad jejich nedůsledné čtení, avšak spíše než pídění se po odpovědích na tyto otázky se pokusím na celou knihu co možná nejrychleji zapomenout. O ilustracích, kterými je kniha doprovozena, se raději ani vyjadřovat nebudu. Zmíním snad jen, že svou kvalitou krásně doplňují dílo samotné. Pokud by vás však i přes mé dobře míněné varování přeci jen zajímalo, jak to bylo s dalšími událostmi z dartmoorských bažin, sáhněte raději po Případu baskervillského psa od Ludvíka Součka.
Sherlock Holmes a Ztracená závěť
George Mann
Kniha nabízí čtenáři hned dva případy v jednom příběhu, což mne osobně dosti překvapilo. Rozhodně však mile. Osobně se mi více líbila spíše ústřední dějová linka, avšak druhý případ rozhodně nebyl nezajímavý. Přiznávám, že jsem očekával, že se oba případy v závěru propletou a spojí v jeden, ale jestli se tak skutečně stalo, to už budete muset zjistit sami. Příběh jako takový byl povedeně napsaný, byť trošinku vybočoval z běžného Watsonova vyprávěcího stylu. To však nebylo v žádném případě na škodu a za mne šlo o osvěžující změnu. Trochu té novoty v porovnání s Doylovou předlohou najdeme i u hlavního protagonisty, jelikož Holmesova postava v této knize v sobě nezapře viditelnou inspiraci v ikonockém hereckém ztvárnění Jeremy Bretta.
