Kleo99
komentáře u knih
Sherlock Holmes a Boží dech
Guy Adams
Pokud by byl podle této knihy natočen film, bezesporu by si vysloužil hodnocení PG-13. V knize je totiž mnoho pasáží, které jsou pro člověka s dobrou představivostí doslova úděsné. Příběh je velmi poutavý a velmi rychle ubíhá. Mám k této knize však jednu výhradu. I přesto, že kniha slibuje jako hlavního protagonistu Sherlocka Holmese, zdá se mi tato postava v knize upozaděna. Dost dobře by se postavy Holmese a doktora Watsona mohly jmenovat úplně jinak a na příběh by to nemělo žádný vliv. Jako celek je však kniha velice povedená a určitě si zaslouží místo v každé knihovničce příznivců Sherlocka Holmese.
Šílená Max
Brenna Yovanoff
Knihu jsem před pár měsíci četl v originále a musím bohužel přiznat, že i přes veškerou snahu překladatelky mi česká verze příběh spíše zkazila. Chápu, že příběh je cílený spíše na mladší publikum, a tak je tomu přizpůsoben i jazyk, ale pro mne jakožto dlouholetého fanouška Stranger Things tato forma překladu vážně nesedla. Děsil jsem se ho ostatně už po přečtení samotné anotace a v tomto pocitu mne utvrdila hned první stránka. V závěru se ale dá na překlad docela zvyknout. Příběh samotný mapuje zčásti události druhé série seriálu a je protkán záblesky minulosti hlavní protagonistky, Max. Kniha je tak příjemným rozšířením světa Stranger Things a pevně věřím, že mladšímu publiku se určitě bude líbit.
Thrawn: Velezrada
Timothy Zahn
Závěrečný a dle mého názoru zároveň nejlepší díl trilogie. Musím však přiznat, že jeho podtitul "velezrada" mi k tomuto příběhu příliš nesedí. Osobně bych ocenil spíše něco jako "oddanost". Chápu ale také, že "velezrada" má větší potenciál přilákat případné čtenáře. Na rozdíl od předchozích dvou dílů se jedná o ucelený příběh, který není prokládán flashbacky jako díl druhý nebo velkými časovými skoky jako díl první. Tento díl má také stejně jako ty ostatní prvek gradace a pokud se tedy prokoušete přes slabší úvod, kniha se vám bude odměňovat stále lepší a lepší akcí. Co mi na knize vadilo úplně nejvíce (kromě jedné z postav, kterou nebudu jmenovat, haha) však bylo překladatelovo rozhodnutí "project Stardtust" překládat vždy jako "Hvězdička". No já osobně si asi neumím představit císaře, Thrawna nebo kohokoli jiného toto krycí jméno vyslovovat, vy ano? Člověk by čekal, že když ponechají originální názvy lodí (díky bohu za to), že by možná mohli zvážit i ponechání "Stardustu".
Thrawn
Timothy Zahn
Kniha mapující raketový vzestup imperiální kariéry jedné z nejlepších postav celého universa doplácí snad jen na velké časové skoky oddělující některá z popisovaných období. Velmi povedené kanonické zpracování pomyslného představení velkoadmirála Thrawna.
Thrawn: Spojenectví
Timothy Zahn
Druhý díl trilogie je dle mého názoru tím nejslabším a to hned ze dvou důvodů. Vůbec mi nesedlo, jakým způsobem se střídaly aktuální události s těmi minulými. Osobně bych ocenil spíše ucelený příběh odehrávající se z většiny v jedné časové linii spíše než flashbacky, které tvořily zhruba 50% knihy. Do tuhého začlo jít, když se od dějové linky popisující minulost oddělila ještě jedna, která se později opět slila v jednu. A já se ptám proč? Druhým důvodem, proč považuji knihu za slabší je její samotný příběh, nebo spíše příběhy. Kniha na mne totiž působila jako velmi zdlouhavá upoutávka na události, které by se možná mohly odrazit v příběhu posledního dílu trilogie. Z této knihy jsem měl docela obavy a bohužel musím přiznat, že byly spíše oprávněné.
Golemův stín
Petr Macek
Okolo této knihy jsem dlouho chodil jako kolem horké kaše a to zejména kvůli nepříliš pozitivním ohlasům. Nakonec jsem si však díky své holmesovské nenasytnosti příběh přečetl a musím bohužel přiznat, že žádné milé překvapení se nekonalo. Od samého začátku jsem z příběhu necítil tu správnou sherlockovskou atmosféru a věřím, že by se knize nic nestalo, pokud by se její hlavní představitelé jmenovali Jenda Brčál a Karel Vomáčka. Příběh samotný obsahuje enormní množství různých odkazů na jiná díla a místy to působí, že určité části byly napsány čistě, aby se zde daný odkaz mohl objevit. Hřebíčkem do rakve pro mne byla poslední zhruba pětina knihy, kterou jako by na papír zachytilo mé čtrnáctileté já. O samotném závěru se snad ani nebudu vyjadřovat, protože ten mi rozhodně radost neudělal. Nejsem zrovna příznivcem podobného bourání tabu.
Služebník smrti
Michael Morley
Musím přiznat, že jsem k této knize byl velice skeptický, avšak krátce po rozečtení se mé obavy rozehnaly. Již z anotace jsem vytušil, že Sherlock zde bude mít nejspíše pouze epizodní roli, což mne zprvu odrazovalo od čtení, avšak v závěru mi to vůbec nevadilo. Příběh byl poutavý a ani mi nevadilo časté střídání dějových linek, které mi u mnoha jiných děl často pije krev. Nevím, zda to bylo překladem či autorovým mistrovstvím, ale styl, jakým byla kniha napsána mne naprosto pohltil. V knize se neobjevuje přespříliš důležitých postav, avšak každá z těch, která tam je, je napsána skvěle. Nikdy bych například neřekl, že budu sympatizovat s vrahem. Příběh dle mého názoru dělá čest dílu z pera A. C. Doyla a neobjevují se zde ani žádné kontradikce. Neměl bych ani problém, kdyby se jakákoli z nově představených postav objevila v posvátném Kánonu. Velice se mi také líbily mistrně zapojené odkazy na různé skutečnosti, místa a lidi z tehdejšího Viktoriánského Londýna, které se neobjevují ani v žádném z Doylových děl.
Sherlock Holmes & Případ dobře vychlazené pomsty
Petr Macek
Příběh vystavěný na stejné kostře jako autorův Golemův stín nabízí čtenáři poutavou zápletku s mnoha úsměvnými momenty. Příběh je na rozdíl od svého zmíněného předchůdce však mnohem lépe napsaný. Zápletka je mnohem zajímavější a příběh samotný je protkaný neinvazivními odkazy na dobové události mezi které patří například hnutí sufražetek. Zhruba v půli se příběh stává lehce monotónním a začíná postrádat kouzlo první části, avšak nejedná se o velký úpadek. Stejně jako v Golemově stínu je "závěrečný souboj" lehce přitažený za vlasy, avšak tentokrát se nejedná o tak velkou šílenost. Kniha mne po lehkém zklamání z předchozího dílu pomyslné série velmi mile překvapila.
Dům hedvábí
Anthony Horowitz
Musím přiznat, že na základě anotace a celkové prezentace knihy jsem neměl od díla přehnaně vysoká očekávání. O to více mne překvapilo, jak moc mne kniha pohltila. S čistým svědomím se nebojím prohlásit, že se jedná o nejlepší pastiš Sherlocka Holmese, který jsem dosud četl. Příběh má sice trošku pomalejší rozjezd nicméně hned poté nabírá tempo a čtenář se jen těžko dokáže odtrhnout od napínavého a velice poutavého děje s velice důmyslnou zápletkou. Dokonale zachycená atmosféra viktoriánského Londýna je výborným pozadím pro velice temné události, k nimž v průběhu příběhu dojde. Pokud by toto dílo bylo součástí kánonu, kterému dal život sám Doyle, dělalo by mu jen čest.
Lady Fuckingham
Oscar Wilde
Na tuto útlou knížečku jsem narazil v jedné knihobudce a k jejímu přečtení mne nalákalo především jméno Oscara Wildea. Musím však přiznat, že s tímto autorem už nějaké předchozí zkušenosti mám a již krátce po začtení jsem začal o jeho autorství nemálo pochybovat. Pochyby mi nedaly spát, a tak jsem se snažil Wildeovo autorství jaksi potvrdit pátráním na internetu, avšak zdá se, že Wilde je považován za autora pouze u nás v Česku. Knížečku jsem nakonec s nemalým přemáháním dočetl, aby mi tu nestrašila v kategorii "právě čtu." Příběh jako takový je velice repetetivní a zcela postrádá nějakou hlubší myšlenku. Jedná se zkrátka o velice explicitní popis řádění jedné mladé nymfomanky s neukojitelnou chutí (po čem, to jistě víte). Jednalo se o mé první zabroušení do světa literatury tohoto typu a to bych se musel hodně mýlit, aby nebylo zároveň i poslední. Nicméně vůbec nepochybuji o tom, že si kniha své fanoušky najde mezi nenáročnými čtenáři a fanoušky červené knihovny.
Mr. Holmes
Cullin Mitch
Tři neustále se prolínající dějové linky vyprávějí příběh starého muže, který se nejen musel vypořádat se ztrátou všech svých bližních, ale také svádí boj s větrnými mlýny v podobě chátrající paměti. Útěchou mu jsou jen jeho včely a přítomnost syna domácí Rogera. Nic ale netrvá věčně, jak se za svůj dlouhý život Holmes již několikrát přesvědčil, a tak je nucen čelit další těžké ráně. Příběh je dle mého názoru velmi nudný a také poměrně nezajímavý. Způsob, kterým se autor zhostil proplétání tří různých dějových linek mi vůbec nesedl, což možná bylo zapříčiněno tím, že všechny tyto malé příběhy postrádali jaksi na zajímavosti. Snad až na jednu. Ať už autor popisuje Holmesovu cestu do Japonska, detektivní případ psaný jeho rukou či události z detektivovy usedlosti, nelze zapomenout, že všechny tyto příběhy se odehrávají v hlavě starého pána, čímž jsou události jakoby zkresleny. Nevěřil bych, že to kdy řeknu, ale v tomto případě bych dal přednost spíše filmové adaptaci, ta má alespoň toho Iana McKellena!
Sherlock
Graham Moore
Kniha, při jejímž psaní se autor inspiroval mnohými skutečnými událostmi v sobě ukrývá dva vzájemně se proplétající příběhy, jejichž děj od sebe dělí více než století. Máme tedy možnost podívat se jak do moderního New Yorku, tak do Švýcarska na přelomu minulého století. Velice bohatý děj obou příběhů nám nechává nahlédnout také do současného Londýna, ale i do toho viktoriánského, který je neodmyslitelně spjat s postavou Sherlocka Holmese. I přesto, že tato legendární postava je středobodem celého díla, sama jako taková se v díle neobjevuje. V roli vyšetřovatele se zde objevuje sám stvořitel Velkého detektiva sir Arthur Conan Doyle, který si za svého Watsona nevybere nikoho jiného než Brama Stokera, z jehož pera vzešel slavný hrabě Dracula. Hlavním protagonistou druhého příběhu je holmesolog Harold, jež se pokouší po vzoru své oblíbené literární postavy stát detektivem, aby objasnil záhadu, která trápí mnohé bystré pátrače již více než sto let. Autor si v příbězích pohrává jak s postavami fiktivními, tak i s těmi reálnými, mezi kterými nechybí například Oscar Wilde. Na pozadí viktoriánského Londýna je také zachyceno několik důležitých dobových událostí, které Doyleův kánon často zcela opomíjí. Zakončení obou dějových linek mi bohužel nepřišlo příliš uspokojivé, avšak kniha jako taková jistě přijde k chuti každému ze zarytých fanoušků Sherlocka Holmese.
Pan Doyle a doktor Bell
Howard Engel
Příběh co do své délky patří mezi nejkratší novelistické pastiše Sherlocka Holmese. Co mu však chybí na počtu stran, dohání časem, který s knihou strávíte, jelikož se jedná o velice úmorné čtení. Velice si cením mnohých odkazů na historické události, osobnosti či zvyky, avšak právě kvůli nim kniha místy působila jako pokus žáka základní školy sepsat příběh, ve kterém se objeví pokud co možná nejvíce věcí ze seznamu témat, které mu byly předloženy a z nichž si měl část vybrat ke zpracování. Na mysl se mi vloudila i myšlenka, že se jedná o pokus beletristicky zpracovat encyklopedii. Pokus to však byl nezdařilý. Jak lze tušit už z názvu, hlavními protagonisty příběhu jsou doktor Bell a pan Doyle, kteří zde zastávají role Holmese a Watsona. Objevuje se zde i nepřeberné množství dalších postav a jejich rolí, ve kterých se po krátké době přestáváte orientovat. Ústřední "záhada" příběhu není dle mého názoru nijak zajímavá a samotné vyšetřování nemá tu správnou atmosféru. Trochu se mi zastesklo i po prostředí viktoriánského Londýna, který zde byl zastoupen Edinburghem.
Moriarty
Anthony Horowitz
Mnohé z čtenářů jistě překvapí a možná i zklame, že hlavním protagonistou knihy není Sherlock Holmes. Jeho roli zde však zastává inspektor Athelney Jones, kterého můžeme znát z kánonu třeba z Podpisu čtyř. Tento inspektor hojně využívá holmesových metod, jejichž studiu věnoval nemálo času. Jako jeho Watson a zároveň vypravěč celého příběhu se nám představuje Frederick Chase, Američan z Pinkertonovy detektivní agentury. Dílo dává na obdiv zejména výjimečnou čtivost, s čímž jsme se mohli setkat už u autorova Domu hedvábí. Příběh samotný může být pro někoho nudný, avšak mně přišel zcela vyvážený a nenudil jsem se ani na okamžik. Musím však přiznat, že předposlední kapitola je jakousi ránou pod pás a ta poslední to už moc nezachrání. Příběh jako takový je protkán neuvěřitelným množstvím odkazů na různé příhody známé z kánonu a můžeme se v něm setkat i se známými postavami mezi které patří například Lestrade nebo Gregson. A ovšem také Moriarty! Kniha v sobě zároveň skrývá malé překvapení pro čtenáře stýskající si po Holmesovi, jelikož na konci výtisku se objevuje povídka nazvaná Tři královny, ve které v hlavní roli vystupují Holmes s Watsonem tak, jak je známe a máme nejraději. PS. Mezi podobné knihy jsem si dovolil zařadit knihu Vražda Rogera Ackroyda od Agathy Christie. Jak s touto informací naložíte je však již zcela na vás. ;-)
Smrtící mrak
Andy Lane
ak takhle tedy ne. Vždyť to nemá se Sherlockem Holmesem vůbec nic společného! Tedy až na jméno hlavní postavy a často zmiňovaného Mycrofta, který však v příběhu nemá téměř žádnou roli. Příběh postrádá jakoukoli atmosféru, na kterou jsme zvyklí a mně osobně chyběl i zúčastněný vypravěč Watsonova typu. Namísto toho jsme dostali příběh vyprávěný er-formou, který nám sice umožnil nahlédnout do mysli mladého Sherlocka, ale zároveň ho tak připravil o jakékoli kouzlo a tajemství osobnosti jindy neodmyslitelně spjaté s touto postavou. Bylo nám také dovoleno prozkoumat zcela nová prostředí, ke kterým bylo velice těžké si vybudovat jakýkoli vztah. Nemohu ani slovy vyjádřit, jaké pocity ve mně kniha vyvolávala. Ještě u žádné knihy se mi neprotáčely panenky tak moc jako při četbě této. Byl bych dokonce přísahal, že v jeden moment jsem zahlédl i svůj roztékající se mozek připravený uniknout za každou cenu pryč z mé hlavy, aby byl ušetřen čtení dalších řádků. Neměl jsem příliš přehnaná očekávání, ale musím bohužel přiznat, že i tak jsem byl velice zklamán. O to více mne překvapuje, že ve Spojených státech vyšlo sedm dalších příběhů z této série. Na druhou stranu plně chápu, proč se žádný z nich do naší mateřštiny už nepřeložil. Možná je na vině trochu i překladatel. V moři chyb, které napáchal ve shodě podmětu s přísudkem, skloňování a pravopisu se dalo narazit i na perly typu "Nandal si na talíř kupu pářících se kousků kuřete …" či "... muž se zřítil jako pytel uhlí hozený do sklepa." Kniha byla původně vydána londýnským nakladatelstvím Macmillan Children´s Books, a tak jsem počítal s tím, že se bude jednat o poněkud jednodušší čtení, čemuž ostatně odpovídal i způsob, kterým byla kniha napsána. Co jsem však nečekal bylo množství krvavých scén a jejich poněkud explicitní popis, což by běžný čtenář od dětské knihy jistě neočekával. Když už jste si mysleli, že příběh nemůže být horší, překvapil vás další zvrat, který vás přesvědčil o opaku. Kvalita příběhu v průběhu klesala strmě dolů a i přesto, že žánrově kniha dokonale zapadá mezi mé úplně nejoblíbenější, nedokázal bych to popsat lépe než oblíbeným výrokem svého otce, a sice: ,,To byla teda dobrá fantasmagorie!
Slavní detektivové
Julian Symons
Svou recenzi si dovoluji začít menším přiznáním a sice, že jsem si knihu pořídil pouze kvůli Sherlocku Holmesovi, který se měl objevit v jednom ze sedmi vyprávění. Povídka s tímto detektivem mne však natolik pohltila a autorův styl vyprávění se mi tak moc zalíbil, že jsem se lačně vrhl i na kapitoly věnované Poirotovi a slečně Marplové. Nedalo mi to však a přečetl jsem si i o Nero Wolfovi, Ellery Queenovi, Maigretovi a Marlowovi, kteří mi všichni byli až do této doby po literární stránce zcela neznámí. Vyprávění věnované těmto čtyřem postavám mi sice nepřirostla příliš k srdci, avšak to dávám na vinu zejména mé předešlé neznalosti jejich příběhů. Každé vyprávění se něčím liší od těch ostatních, a tak v knize můžeme najít povídku, rozhovor, líčení, životopis a podobně. Každá ze sedmi částí má své kouzlo a všechny určitě potěší zvídavého čtenáře. Kniha je navíc doplněna desítkami nádherných ilustrací Toma Adamse, které se všechny vztahují k ději jednotlivých vyprávění. Kniha pro mne byla velice milým překvapením a ješte jednou smekám před velice nadaným ilustrátorem.
Star Wars: Ahsoka
E. K. Johnston
Pokud by animované seriály Clone Wars a Rebels měly mít dítě, bezpochyby by jím byla tato kniha. Jestli vám ale žádný z těchto seriálů nic neříká, nebude kniha pravděpodobně pro vás. Netvrdím, že si se základní znalostí Star Wars universa nedokážete příběh řádně vychutnat, ale jsem si téměř jistý, že čím větší přehled máte, tím více dokážete z příběhu těžit. Příběh samotný odkazuje na několik událostí i postav vyskytujících se převážně pouze ve zmíněných seriálech, a tak neznalci budou jistě tápat a marně se snažit odhalit, o čem je vlastně řeč. Události příběhu však nejsou nezajímavé ani tak a mnohé jistě potěší, když se na scéně objeví i pár postav známých z filmových zpracování.
Darth Plagueis
James Luceno
Slyšeli jste někdy o tragédii … tak počkat, to už tu někdo psal, sakra. Svůj originálně neoriginální úvod se pokusím vyvážit originální myšlenkou, která se mi neodbytně drala na mysl v průběhu četby. A sice, že by mnohem trefnějším názvem pro tuto knihu byl “Velký plán, který je všudypřítomný narozdíl od titulního protagonisty, který byl upozaděn od okamžiku, kdy se v polovině příběhu na scénu dostavil jeho učeň Sidious. Příběh je velice bohatý na události, které jsou vyvolávány intrikami a manipulací. Více než cokoliv jiného však v příběhu dominuje politikaření. Píše se zde ale také hodně o temné straně a vyskytují se zde mnohé odkazy na jiná díla z universa. Příběh jako takový slouží jako dokonalý prequel k prvním třem filmovým epizodám a animovanému seriálu Clone Wars. Ke konci se příběh prakticky prolíná s událostmi Skryté hrozby. Události, které se zde dávají do pohybu se však odrážejí i v původní filmové trilogii. Nepozorným či méně zasvěceným čtenářům bych možná doporučil dvojí čtení, aby jim neuniklo něco důležitého a aby dokázali zcela ocenit nesmírné množství všemožných odkazů a narážek. Pevně věřím, že druhé čtení nebude tak náročné jako to první, protože i já sám jsem měl místy potíže se dějem prokousat. Kniha mnohé jistě potěší občasným výskytem starých známých postav mezi které patří například jistý potetovaný Zabrak či jeden hrabě. Často je zmiňován i Darth Bane či jiní sithští páni. Žádný zarytý fanoušek Star Wars by tuto knihu určitě neměl vynechat. Osobně jsem byl původně vůči knize poměrně skeptický, ale nakonec jsem byl mile překvapen jejím bohatým obsahem.
V pasti
Josh Malerman
Skutečně bych se neodvážil soudit, co je děsivější. Je to fakt, že příběh o necelých 300 stranách čistého textu je rozdělen na ČTYŘIAČTYŘICET dílčích částí? Anebo je to fakt, že se v příběhu bez ladu a skladu střídají dějové linky, které můžeme nazvat "přítomnost" a "minulost," z nichž první je z velké části protkána vzpomínkami a flashbacky? Pro mne osobně jsou obě z těchto věcí receptem pro katastrofu. Nenechte se mýlit, příběh není špatný. Nebál bych se dokonce tvrdit, že premisa příběhu je jednou z nejoriginálnějších, nejpoutavějších a nejlákavějších vůbec. Je to pro mne však styl autorova psaní a skákání mezi dějovými linkami, co pro mne pokazilo celé kouzlo. V příběhu se také mnoho věcí opakuje. Jako příklad bych uvedl kousek textu, který se v různých variacích objevil na vícero místech příběhu. Tím je:,,Tady na řece s nimi něco je. Šílenci. Zvířata. Tvorové. Podobných příkladů by se však dalo nalézt více. Na konec musím přiznat, že z knihy mám zcela opačné pocity než z filmového zpracování od Netflixu, které jsem viděl před lety. Zatímco film byl velice milým překvapením, u knihy to bylo právě naopak, bohužel.
Knihonoš
Carsten Henn
Láska ke knihám je nesmrtelná. To hlásá nápis na zadní straně obálky a já nemůžu jinak než mu dát za pravdu. Mimo tohoto hlubokého výroku se obálka pyšní kombinací toho nejkrásnějšího odstínu modré s oranžovou a příměsí žluté. Jedná se o hotovou pastvu pro oči. Překrásné desky však neukrývají pouhý příběh, ale pohlazení po duši. Nebyl bych býval čekal, že po přečtení Nonstop knihkupectví pana Penumbry kdy narazím na lepší příběh z knihkupeckého prostředí, ale stalo se a jsem za to rád. Kdyby bylo možné oženit se s knihou, vybral bych si právě tuto, abychom spolu mohli zestárnout. Naší životní znělkou by byla skladba Married Life of Michaela Giacchina. Ústřední postavou příběhu je Knihonoš Carl, kterého jsem si od samého začátku představoval jako dvojníka Carla z animáku Vzhůru do oblak - a to nejen kvůli shodě jmen. Má však i tento knižní Carl svého věrného Russella a čtyřnohého Duga? O tom se budete muset přesvědčit sami. K příběhu nemám žádnou výtku (snad kromě trochu uspěchaného konce) a rozhodně nevyzradím žádné spoilery, ať případné čtenáře nepřipravím o skvělý zážitek. Knihu vřele doporučuji všem milovníkům oddychové četby s nádechem romantiky, ale i těm, jejichž žánrové preference jsou na míle daleko. Ano, až tak moc knize věřím. Knihonoše jsem ihned po dočtení s klidným srdcem zařadil na seznam svých nejoblíbenějších knih, aby tam mimo jiné dělal společnost Spalovači mrtvol, jehož hlavní postavou je rovněž Carl/Karel. Snad se tito dva pánové jeden od druhého lecčemu novému přiučí.