Kleo99 komentáře u knih

Když jsem se rozhodoval, jaké vydání Fantastických zvířat si pořídit do své skromné sbírky, měl jsem dlouho v hledáčku vydání z roku 2013. Nakonec jsem se však rozhodl pro to ilustrované a jsem moc rád, že se tak stalo. Nádherné kresby Olivie Lomenech Gillové zcela předčily má očekávání a dokonale doplnily jinak velice skromný text. Byl bych ocenil obsáhlejší povídání o jednotlivých tvorech případně nějakou tu "historku z natáčení" z úst (či pera?) Mloka Scamandera, ale bohužel. Čtenáři běžných vydání bez ilustrací jsou o mnohé ochuzeni a chápu, že na ně tak kniha nemusela udělat velký dojem. Každopádně jsem však rád opět zavítal do známého kouzelnického světa a seznámil se s novými zajímavými a nevšedními tvory.

"Zandal jak pi*a!" To jsou slova chvály na toto dílko z úst mé spolužačky (ale především kamarádky!), se kterou jsme tento literární počin četli téměř souběžně a se kterou máme tu čest býti studenty pana docenta, který je autorem. Stručné, výstižné a ať si lámu hlavu, jak chci, lépe bych to neřekl. Že autorova hlava je bezednou studnicí informací jsme zjistili hned na první společné přednášce, ale že v sobě skrývá tak obrovský talent na psaní poezie, to nás velice mile překvapilo. Vřele bych tento poetický počin doporučil každému jednomu z vás, ať už máte zkušenosti s křesťanstvím větší (jako má kamarádka), či spíše velmi skromné (jako třeba já). Náboženské motivy sloužící jako jakási páteř knihy nejsou zdaleka tím jediným, co kniha nabízí, a proto by se tím případný ateistický čtenář určitě neměl nechal odradit. Autorovi se podařilo zadrnkat na ty správné struny, a tak se stalo, že mi místy i ta slzička málem ukápla, jak pohnutý jsem byl. Jsem ten typ člověka, který by do knihy neudělal ani čárku, ale u této jsem neodolal a ty nejlepší pasáže jsem si poctivě vyznačil, abych se k nim mohl později vrátit. Těším se, až si sbírku přečtu znovu a vůbec mi nevadí, že jsem většinu kousků už i tak četl více než jednou. Kamarádka něco četla dokonce pětkrát! Až tak skvělé to je! Vážně! Přečtěte si to, stojí to za to!! PS. Nechci se chlubit, ale budu, protože se nám s kamarádkou podařilo získat autorské výtisky této knížečky přímo od pana Téry, heč!!

1 03.09.2024

Pokud máte chuť na opravdu kvalitně napsanou knihu, nechte si ji v tomto případě raději zajít anebo sáhněte po něčem jiném... Přestože autor ve svém doslovu (který je díky své obsáhlosti a informační hodnotě bezesporu nejlepší částí knihy) píše ,,Snažil jsem se v této knize co nejvíce se držet formy původního díla a jazyka doby..." výsledek bohužel mluví o něčem zcela odlišném. Už jen vlastní dialogy postav zní jako by je spolu vedly dvě naprogramované umělé inteligence. V Holmesově případě je to bohužel umocněno ještě tím, že v některých pasážích prezentuje informace způsobem jako by předčítal ten nejvíce nezajímavý článek na Wikipedii. Kniha celá je ve své podstatě protkána různými pasážemi zaobírajícími se nejrůznějšími ,,odbornými" informacemi, které však jsou z pohledu příběhu zcela zbytečné a často bohužel podávány značně nestravitelně. Příběh samotný mne ani v nejmenším nenadchnul a dočíst knihu až do konce si vyžádalo téměř nadlidské úsilí, a to je Holmes má srdeční záležitost! Nejlepší z celého příběhu byly pasáže, které přímo citovaly původní Doylovo dílo. Ten se však chudák musí otáčet v hrobě kdykoli na Mackově příběhu spočinou něčí oči. Jedná se z mého pohledu totiž o absolutní neúctu zdrojovému materiálu. Nevím, zda je příčinou velice neuspokojivého výsledku, že kniha vznikala pouze o něco více než půl roku (od března do září 2021, jak se opět dozvídáme v doslovu), či autorova neznalost původních příběhů anebo snad jejich nedůsledné čtení, avšak spíše než pídění se po odpovědích na tyto otázky se pokusím na celou knihu co možná nejrychleji zapomenout. O ilustracích, kterými je kniha doprovozena, se raději ani vyjadřovat nebudu. Zmíním snad jen, že svou kvalitou krásně doplňují dílo samotné. Pokud by vás však i přes mé dobře míněné varování přeci jen zajímalo, jak to bylo s dalšími událostmi z dartmoorských bažin, sáhněte raději po Případu baskervillského psa od Ludvíka Součka.

03.09.2024

Kniha nabízí čtenáři hned dva případy v jednom příběhu, což mne osobně dosti překvapilo. Rozhodně však mile. Osobně se mi více líbila spíše ústřední dějová linka, avšak druhý případ rozhodně nebyl nezajímavý. Přiznávám, že jsem očekával, že se oba případy v závěru propletou a spojí v jeden, ale jestli se tak skutečně stalo, to už budete muset zjistit sami. Příběh jako takový byl povedeně napsaný, byť trošinku vybočoval z běžného Watsonova vyprávěcího stylu. To však nebylo v žádném případě na škodu a za mne šlo o osvěžující změnu. Trochu té novoty v porovnání s Doylovou předlohou najdeme i u hlavního protagonisty, jelikož Holmesova postava v této knize v sobě nezapře viditelnou inspiraci v ikonockém hereckém ztvárnění Jeremy Bretta.

03.09.2024

Kingův osobitý rukopis se v knize jednoznačně pozná a jako vždy čtenáře dokáže vtáhnout do děje a udržet jeho pozornost až do samého konce. Osobně bych však uvítal, pokud by konec přišel o něco dříve. Vlastně si myslím, že by kniha fungovala mnohem lépe jako delší povídka anebo spíše kratší novela, která by se zaměřovala primárně na jednu dějovou linku. V tomto příběhu se však rozbíhají rovnou tři téměř rovnocenné dějové linky, které se vzájemně prolínají. pokud se nakonec spojí úplně, to už se budete muset dočíst sami. Byť všechny tyto linky dostávají téměř shodný prostor, mne osobně to spíše mrzelo, protože jsem přeci jen očekával větší soustředění na linku ústřední. Říkám si, že ostatní dějové linky tam vlastně ani nemusely být, pro mne tedy rozhodně ne. Nicméně si myslím, že chápu autorův záměr a nemůžu ani říci, že bych si příběh neužil, byť dle mého názoru nebyl jeho potenciál zcela naplněn. PS. Slabším povahám radím spíše sáhnout po něčem trošku jiném z mistrovy dílny, abyste se vyhnuli místy značně barvitým a explicitním popisům.

2 03.09.2024

Řekla mi, že chce být můj Atlas, a tak jsem jsem si od ní knihu půjčil, abych tomu přišel na kloub. Kdo to řekl, kdy, proč a jak to myslel, to vás nemusí zajímat. Co by vás ale zajímat mohlo je, že tato kniha je nejspíš vůbec první romantickou knihou tohoto typu, kterou jsem kdy četl, a navíc v originálním znění. Půjčené jsem měl oba díly, přičemž mne dosti zaskočilo, že se jejich vazby tak výrazně (a úplně nesmyslně) liší. Abych se však věnoval přímo příběhu... Svým způsobem se kvalita dá shrnout ve stručnosti jednou větou, a to sice, že moc nerozumím tomu že zrovna CoHo je aktuálně nejspíš vůbec nejprodávanější autorkou na světě, která předčila i chudáka Agathku Christie. Co za tímto úspěchem stojí, to si nejsem jistý, jelikož na základě vlastní četby jsem příliš unesen nebyl, o propadák se však také zároveň nejednalo. Dle mého osobního názoru se jedná spíše o průměrný počin, který si nejspíš nezaslouží tak obrovský hype.

3 03.09.2024

Pro ty z vás, kteří by si vzhledem k názvu nebyli jistí, tohle je druhý díl. Tak a teďka budeme dělat, že jsem já sám tuhle radu nepotřeboval... Příběh stejně jako u prvního dílu není úplně světoborný, jedná se nicméně o velice příjemné čtení, které rychle odsýpá a vzhledem k jednoduché angličtině bych ho určitě doporučil v originálním znění i méně pokročilým čtenářům v cizím jazyce. Kniha pěkně doplňuje první díl, přičemž bylo příjemné se moci vrátit do příběhů postav a zjistit, jak to s nimi bylo dál.

2 03.09.2024

V době, kdy jsem četl tuto knihu, jsem četl i dvě knihy od proslulé Colleen Hoover a víte co? Tohle ji hravě strčilo do kapsy. Příběh je dokonale vyvážený. Romantická linka je narozdíl od jiných příběhů tohoto typu nenásilná a přirozená, přičemž se navíc máme možnost podívat i na zvyky jiné kultury a procestovat cizí zemi. Postavy si čtenář rychle oblíbí a jistě se s radostí ponoří do příběhu stejně jako já. Za to se každému příběh odmění příjemně strávený časem, ale třeba i zjištěním, co je to takové wabi-sabi, a to je zkrátka milý bonus. Přestože jsem čtenář, který se do kontaktu s literární romantikou dostává spíše zřídka, vřele doporučuji. Já osobně mám chuť vydat se s Caplinovou na další z jejích romantických útěků, tak se třeba u některého z nich zase setkáme. Příjemné počtení!

2 03.09.2024

,,Tvé příjmení by se skvěle hodilo ke jménu mojí dcery." Věta, která stojí na počátku mé cesty k této božské knize o žítkovských bohyních. Jistě chápete, že motivace k přečtení tedy byla maximální. A nebyl jsem zklamán. Byl jsem vlastně víc než potěšen. Kniha mne absolutně pohltila a jako by mne někdo uřknul, že nespočinu, dokud knihu nedočtu, musel jsem číst a číst a číst, což vyústilo v to, že jsem ji přečetl na mé poměry v rekordním čase (byť to i přesto trvalo dva a půl dne). Co si ale budeme, není to zrovna kratičké dílko. I přesto jsem doteď smutný, že nakladatelství seškrtalo desítky stran, o které tak příběh byl ochuzen. Některé z dějových linek jsou na úkor seškrtání hluché, což je někdy zřetelné více a někdy méně, avšak na čtenářském zážitku mi to nijak extra neubralo. Jako by před námi autorka rozplétala obrovské klubko příběhů, z něhož každá nitka jako by byla součástí dalšího velkého klubka. Na příběhu je jednoznačně vidět, že má Tučková perfektně zmáknuté narativní způsoby, kterým se přiučila na bohemistice, a tak se není čemu divit, že každá z kapitol končí cliffhangerem, který čtenáře nutí si říkat ,,ještě jednu" až do doby, než zjistí, že vlastně už žádná další nezbývá. Místy jsem měl pocit jako by Tučková byla sama hlavní protagonistkou. Ostatně průběh její rešerše k tématu si nepředstavuji nijak jinak, než že podobně jako Dora strávila notnou dávku času objížděním nejrůznějších archivních zařízení, kde sbírala prameny, na jejichž základě pak vystavěla poutavý příběh mísící realitu s fikcí. Posledních zhruba sto stran dle mého názoru bohuže trošinku pokulhává za zbytkem knihy, avšak za vinu to dávám onomu proklatému vyškrtávání, které v této části bylo zřetelnější, než kde jinde v knize. Způsob, kterým v knize byly vykresleny praktiky a smýšlení komunismu a nacismu, je téměř dechberoucí. Číst o těchto ,,zločinech proti lidskosti" v porovnání právě s lidskostí Surmeny či obecně toho, co většina bohyň zosobňovala, to je zkrátka síla. Magnesia Literata rozhodně více než zasloužená. Přiznávám, že jsem ani netušil, že se u nás tak dobře píše a teď se stydím... A víte vy co? Pokud by tohle byla jedna z těch knih, o kterých se budou učit naše děti, byl bych za to rád. Jen doufám, že tou dobou budou mít k dispozici kompletní materiál. Žítková prozkoumána. Další zastávka: Bílá Voda. PS. Nemáte číslo na Tučkovou? Nutně si potřebuji přečíst tu nepublikovanou část textu!

Přiznávám zcela bez studu, že několik posledních stran příběhu jsem četl s husinou i na místech, kde bych nikdy netušil, že může být a slzami v očích. Přátelé čtenáři, ušetřím vás sáhodlouhého elaborátu na téma V čem všem je Bílá Voda skvělá a proč byste si ji zaručeně měli přečíst, ale nemůžu s čistým svědomím dokončit tento komentář aniž bych připojil své nejvřelejší doporučení.. Přečtěte si tuto knihu. Nenechte se zastrašit téměř sedmi sty stranami textu, protože záhy zjistíte, že jich v závěru bylo příliš málo a budete lačnit po dalších. Není snad nic, co by knize chybělo, a tak si snad ani ten největší rejpal nemůže stěžovat. Za mne osobně kniha rozhodně patří ke klenotům české literatury a zcela bezesporu na úplný vrchol současné tuzemské prózy. Samotný příběh stojící na pozadí vzniku knihy je neméně zajímavý, než její obsah. No vidíte to, už bych zase básnil, a to jsem slíbil, že to bude stručné... Přeji krásné počtení!