knihomolka24 komentáře u knih

Jak vyjádřit duši knihy? Jak jí obsáhnout, jak se o ní podělit?
Kam létají vrány mě upřímně a naprosto pohltily. Autorka dokázala spojit nekonečně témat do jedné knihy, aniž by text působil nafouknutě, přeplácaně nebo okázale. Přechází od rodinného života do politiky, propojuje sexuální zneužívání s bezstarostnou dětskou hrou, vraždu s lesbickým životem dcery katolických rodičů, válku s touhou po míru a příběh naplňuje neočekávaností osudu, kterak se díky válce potkají dva lidé, bez nichž by se vyprávění nikdy nezrodilo... A to všechno doplňuje malebnými popisy krajiny, představ, snů a prokreslenými postavami, se kterými se čtenář dokáže s žít, jako by to byl on... Seznamujeme se s hrdiny příběhu ještě "před začátkem příběhu" - tak bych to nazvala. Autorka nám odhaluje nitra postav, abychom si je zamilovali a prožívali s nimi všechno tak, jako bychom byli v knize s nimi. A najednou cítíme naléhavou touhu pomoci jim, poradit, utěšit: Nedělej to, ale ono. A tohle udělat musíš, i když víme, že to neuděláš.
Jistě si každý všimne délky. Ta asi dost lidé odradí. Ale má svůj účel, věřte tomu. Myslím, že právě ona činí tuto knihu výjimečnou. Ta obsáhlost. Co všechno do sebe dokáže pohltit.
První polovina knihy se někomu může zdát rozvláčná, utahaná, prostě taková nezáživná. Chtějí akci. Aby se něco dělo. Ale víte, celý ten čas se něco děje. V knize stejně jako v životě, jsou chvíle bouře a chvíle klidu. A když čteme knihu o životě, můžeme snad očekávat něco jiného?

Doporučuju přečíst, ale ne z toho důvodu, že by se mi kniha "líbila" - tímto výrazem bych to rozhodně neřekla. Je to děsivý výpověď o tom, jak se dokáže rozběhnout mašinérie, o které dokážeme dnes říct, že byla krutá, přesto sami necháváme něco podobného obrůstat svět bez povšimnutí stejně jako před druhou světovou válkou či jindy předtím.
Nejděsivější na tom nejspíš je, že podobnou povahu jako Rudolf Lang má v mém okolí tolik lidí... Netečnou a přizpůsobivou. Chladnokrevnou. Protože je přesvědčená o tom, že svět je krutý a raději mu ke krutosti dopomůže, než by proti ní bojovalo...

Název napovídá vše - my všichni jsme pouhými příběhy v historii.
Celý příběh je sestaven z příběhů lidí různého společenského postavení, kteří stojí na různých stranách - a všechny je stejně nakonec sešlape soukolí hřmoucího krveprolití. I když si myslíte, že by to přece jen mohlo "dopadnout dobře", vždycky se stane něco jiného, co vám tu jistotu vezme.
Za mě jedna z nejvíc upřímných knih, co jsem kdy četla. Až mrazivě pravdivá a přitom si uchovává jisté kouzlo.

Myslím, že nemá cenu dodávat nic jiného než jen - čtěte. Pochopíte.
Co byste dělali vy?

Když jí k sobě necháte přijít, zaryje se do srdce a už vás nikdy neopustí.
Není třeba psát víc - kdo nepocítí, nepochopí...

Co dodat? Knížka, která mi přirostla k srdci.
Rozebírá vraždu očima vraha a ukazuje, že nic není černobílé.
Soucítím s tebou, Perry...

Mám ráda jiné a neobyčejné věci. Tento román to splňuje.
Autor se zaměřuje hlavně na jazyk, na spojení slov, která by vás normálně nenapadla. A také dopodrobna rozebírá city a rozpoložení jednotlivých postav z více úhlů pohledu. Děj tak zůstává trochu pozadu (což však neubírá na kvalitě) a někomu to může přijít příliš vyumělkované a přeplácané.
Styl je určitě originální a myšlenka o člověku, který se celý život ká (nechci prozrazovat zápletku), bude určitě mnoha lidem blízký. Je to příběh o tom, že stačí jedno neuvážené rozhodnutí, jedna věta, jeden okamžik - a nejenom váš osud, ale i osudy lidí kolem vás se neúprosně obrátí úplně opačným směrem...

Tak moc jsem se s jejími slovy sžila, že se až děsím přidávat další.
Čtu pořád dokola a naslouchám chlubivému hlasu svého srdce: jsem, jsem, jsem...

1 14.09.2016