knihomolkajanca komentáře u knih

Téma smrtek a posmrtného života mě v knihách velmi baví, a tak mě pochopitelně nemohla minout ani Ellie. Podle anotace jsem myslela, že se ponořím do temného světa plného intrik, násilí a zrady. Bylo tak pro mě velkým překvapením, když jsem si při čtení připadala jako na střední škole. Nicméně příběh byl zajímavě a originálně pojat, takže těšila jsem se, až se vše pořádně rozjede.

Velice rychle jsem však začala mít dojem, že se úplně nedokážu ztotožnit s postavami. Jejich chování mi přišlo často nepřirozené a dialogy strojené. Místy jsem měla pocit, že říkají věci jen kvůli tomu, aby se v knize mohlo něco stát, ne kvůli tomu, že to opravdu je v jejich zájmu a povaze. Samotná hlavní hrdinka Ellie mi ale byla sympatická až na pár výlevů. A ještě o chlup více jsem si oblíbila Blacka.

Docela dlouho jsem si musela zvykat na jména. Na jednu stranu se tu objevují jména anglického původu jako Ellie a Black, na stranu druhou jména česká jako například Viktor Poklice nebo Valentýn Bouda, což mi moc nedávalo smysl. Kniha je ale psána čtivě, příběh je svižný, nenáročný a díky kraťoučkým kapitolám vám budou stránky plynout pod rukama. Rozhodně však doporučuji úplně přehlížet názvy kapitol. Často totiž obsahují spoilery, a tak jsem je po chvíli začala přeskakovat.

Na své si tady přijdou i milovníci romantiky. Na můj vkus ale romantická linka byla hodně předvídatelná s rychlým a nepřirozeným vývojem. V jednu chvíli se k sobě postavy chovaly jako kdyby spolu byly rok, vzápětí se spolu styděly mluvit. A tu chemii jsem mezi nimi téměř necítila.

Zklamání mě bohužel čekalo i v samotném závěru, kdy byla polovina všeho napínavého Ellie jen převyprávěna, místo aby vše čtenář mohl prožit přímo s postavami.

Celkově se jedná o čtivý příběh s originálním námětem a potenciálem, který za mě však zůstal nevyužit. Provedení mi vůbec nesedlo, zápory nakonec převážily nad klady, takže se pokračovat v sérii nechystám.

Hodnocení: 40%

Za zaslání knihy k recenzi moc děkuji autorce Janě Jordánové.

3 20.04.2022

Addie LaRue představuje mé první a rozhodně ne poslední setkání s Victorií Schwab. Přestože jsem na tuto knihu slyšela chválu ze všech stran a měla jsem tak jistá očekávání, autorka je hravě dokázala překonat a já jejímu kouzlu naprosto propadla. Nečekejte žádné napětí a dramata. Taková Addie zkrátka není. I přesto vás ale čeká nevšední čtenářský zážitek téměř poetického rázu, kdy vás bude do čtení tlačit samotná touha po vědění, jak to s Addie dopadne.

V knize se vzájemně proplétají dvě dějové linky. Jedna v přítomnosti, druhá v minulosti a vy tak postupně odhalujete střípky ze života Addie LaRue napříč časem. Tyto drobečky do sebe postupně zapadají, vše dává perfektní smysl a vy si Addie LaRue zamilujete, ať chcete nebo ne.

Ani nevím, jak se to stalo, ale Victoria Schwab se mě dokázala dotknout neobvyklým způsobem. Při čtení jsem nad osudem Addie neustále musela přemýšlet, rozjímat a představovala jsem si, jaké by asi bylo být na jejím místě. Prožívala jsem s Addie radosti i strasti a několikrát se mi ve čtení téměř nechtělo pokračovat, protože jsem věděla, kolik emocí to ve mně zase probudí. Všechny tyto chvíle ale rozhodně stály za to. Pokud máte hodně načteno, může pro vás být příběh v určitých momentech předvídatelný. Na rozdíl od jiných knih to však v tomto případě tolik nevadí. Příběh totiž negraduje, ale plyne. Pomalu, s jistotou a s každou další přečtenou stranou si Addie bude získávat vaše sympatie.

Neviditelný život Addie LaRue je opravdu povedené dílo, které díky svému promyšlenému příběhu i krásnému květnatému jazyku jistě potěší i ty nejnáročnější čtenáře. Je to kniha, u které si budete přát, aby neskončila. Kniha, u které prožijete spoustu emocí. Kniha, k níž se budete chtít vracet.

Hodnocení: 90%

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský

3 20.04.2022

Na čtení Hry na druhou jsem se těšila, protože od autorky jsem již přečetla sbírku povídek Za sklem, ve které se často dotkla velmi ožahavých témat. A nejinak je tomu i v této knize. Věnuje se totiž tématu, které je v knihách poměrně opomíjené, a i v dnešní společnosti do jisté míry tabuizované.

Tato nenápadná knížečka pro mě byla velkým překvapením. Díky ich-formě mě rychle vtáhla do děje a vzhledem k tomu, že je dost útlá, se k hlavní zápletce se čtenář dostává poměrně záhy. A nebudu vám lhát, je to něco, co vás donutí k zamyšlení. Jak bych se na takový vztah tvářila já? Co bych dělala na místě Nely?

Velkým plusem je realističnost celého příběhu. Vývoj vztahu našich hrdinů, obavy Nely i jistá naivita Bena. Absolutně jsem rozuměla tomu, proč se Nela vztahu s Benem brání. Zároveň jsem si ale nemohla pomoct a oběma jim ve skrytu duše fandila. A to bylo i něco, co mě pohánělo ve čtení.

Vůbec by mi nevadilo, kdyby se autorka trochu více rozepsala. Některé pasáže by si zasloužily trochu více detailů a moc ráda bych si hrdiny nechala trochu více přirůst k srdci. Měla jsem však pocit, že jsem na to neměla moc času. Tyto nedostatky však vyvažuje síla příběhu, a i samotný konec. Ach, jak ráda bych k tomu řekla více, ale nemohu!

Hra na druhou v sobě ukrývá i spoustu krásných myšlenek a na své si přijdou i milovníci citátů. Dokonce jsem si i pár těchto myšlenek musela olepíkovat, což normálně nedělám. Za sebe tedy doporučuji a myslím, že kniha by si zasloužila větší pozornost.

Hodnocení: 80%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji autorce Zuzaně Holčíkové.

3 22.03.2022

(SPOILER) Ačkoliv jsou upíři poměrně často zpracovávané téma, podařilo se autorce vytvořit originální příběh, který člověka vtáhne do děje hned od první strany. Velkým plusem pro mě bylo i to, že upíři jsou tady popsání spíše jako predátoři než cokoliv jiného. Byli nevyzpytatelní, temní a přesně mě na nich bavilo.

Jak u Holly bývá zvykem, Tana je lidská hrdinka, bojující proti mocným nadpřirozeným bytostem. Je silná, odvážná a dokáže řešit problémy s chladnou hlavou, pokud se ovšem nevyskytuje v okolí Gavriel, pro kterého má slabost. A přiznám se, že Gavriel je i mou slabostí. Je vtipný, temný, napůl šílený a dodával celému příběhu šmrnc. Osobně bych s ním snesla daleko více scén, protože mi občas v příběhu chyběl. Přesto jsem se ale od knihy nemohla odtrhnout a slupla jsem ji během dvou dní.

Připravte se na akci i krvavé scény. Napětí je zvyšováno střídáním dvou dějových linek, které samozřejmě vždy skončí zrovna v tom nejlepším. V jedné sledujeme Tanu v přítomnosti a ve druhé se dozvídáme střípky z její minulosti či pohled dalších postav. Zpočátku se možná může zdát, že některé útržky minulosti s příběhem zdánlivě nesouvisí, ale postupem času zjistíte, že každý z nich má v knize své oprávněné místo.

Nečekejte dokonalý svět, má své mouchy a možná až příliš rychlý závěr. Já se ale nechala unést skvělou ponurou atmosféru, zajímavými postavami a po dočtení jsem litovala jen toho, že se jedná o standalone. Mám totiž pocit, že Holly snad umí upíry psát ještě lépe než víly a ten konec si vyloženě říká o pokračování…

Hodnocení: 85%

Za knihu k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

3 02.02.2022

Máme tady už třetí strašidelný dům Darcy Coates. Předchozím dílem nasadila Darcy laťku docela vysoko, a tak jsem byla zvědavá, zda dokáže udržet tempo. Vzhledem k tomu, že má ale příběh pouhých 194 stran, bylo jasné, že nejspíš bude mít velmi rychlý spád.

Tentokrát máme v hlavní roli dva teenagery, sourozence Taru a Kyla. Jejich máma skončila po těžké autonehodě v nemocnici, a tak se ocitnou u svých prarodičů, které až doposud nikdy neviděli. Babička s dědečkem se na první pohled jeví jako milující prarodiče, avšak po nějaké době mají Tara a Kyle dojem, že všechno není tak, jak se na první pohled zdá. A navíc se v domě začínají dít opravdu podivné věci…

Baví mě, jak Darcy pokaždé vymyslí skvělý důvod, proč se lidé lapení ve strašidelném domě nemohou jen tak sbalit a odjet pryč. Stejně tak dokáže být originální i co se týče příběhu. Jedno rodinné drama už jsme sice v prvním díle viděli, ale tady to bylo pojato z úplně jiné strany.

Sourozenci Tara a Kyle mi padli do oka. Měli mezi sebou hezký vztah a byli dost chytří. Poměrně dlouhou dobu jsem si však nebyla jista, co si myslet o prarodičích. Ty maličkosti, co mi občas haprovaly, tady byly. Oproti tomu se oba staříci jevili jako milí lidé a často měli smysluplné argumenty. Samozřejmě vám neprozradím, jak to s nimi opravdu bylo, ale tahle autorčina hra mě jednoduše bavila.

Nechybí tady ani duchové, kteří jsou jistě pro většinu čtenářů největším lákadlem. Ano, i pro mě je díky nim série dost atraktivní, neboť v posledním roce jsem si toto téma nebývale oblíbila. Přesto ale myslím, že kdyby Darcy občas trochu ubrala, příběhu by to neuškodilo. Některé věci jsou pro mě příliš fantasy na to, abych se jich bála a ta napjatá atmosféra lehce zmizí.

Duchové rodiny Folcroftů jsou čtivá hororová oddechovka, kterou člověk hravě slupne za večer. Dokáže překvapit, pobavit, ale propracovanost přeci jen odpovídá délce příběhu. Na dvě stě stran se toho přeci jen tolik nevejde.

Hodnocení: 65%

3 09.01.2022

(SPOILER) Na čtení třetího dílu jsem se vážně těšila, jelikož jsem prahla po informacích o fungování a historii tohoto světa. Po slabším druhém díle jsem navíc doufala, že Aliance můj dojem z celé série zase trochu vylepší.

Začátek vypadal opravdu nadějně. Sice mě čekalo méně akce, ale k mé radosti zmizela averze k hlavní hrdince Tris. V Rezistenci jsem ji místy opravdu nemohla vystát, takže to byla příjemná změna. Tris a Tobias se také snaží vyřešit své vztahové problémy. Poprvé spolu jednají opravdu na rovinu a měla jsem dojem, že se ze svých předchozích chyb poučili a začínají dospívat.

Ani nevím, jak se to autorce podařilo, ale od té chvíle jsem s knihou začala velmi bojovat. Přestože se věci neustále nějakým způsobem vyvíjely, a dokonce jsem se dozvěděla i mnou velmi očekávané informace o světě, byla jsem znuděná a postupně ztratila zájem o veškeré dění i hrdiny. Bylo mi jedno, co udělají, co řeknou a jen jsem nezaujatě sledovala, jak opět lnou ke svým starým zvykům a neupřímnosti.

Světlé body v celé knize pro mě představoval Peter, jehož postavu jsem vyzdvihovala už v druhém díle, a trochu nečekaně i Caleb, kterému jsem dokázala odpustit jeho předchozí chování. Jejich nečernobílé charaktery byly velmi příjemným zpestřením.

Druhá polovina knihy je o poznání akčnější, nicméně spoustu věcí zažívají Tris a Tobias odděleně, což dle mého nebyl od autorky úplně dobrý tah. Vždy mi totiž přišly zajímavější scény, ve kterých vystupovali oba. Děj postupně graduje a dostáváme se ke klíčové scéně celé knihy i série. Scéna, která by měla ve čtenáři vzbudit vlnu emocí. Jak se tedy mohlo stát, že jsem nehnula ani brvou? Celý závěr jsem přešla bez mrknutí oka a po otočení poslední stránky jsem naopak byla velice ráda, že Povstalecká trilogie je konečně za mnou.

Přestože jsem od tohoto dílu neměla velká očekávání, nemohu se ubránit zklamání. Za mě lehce podprůměrné čtení, které bych doporučila hlavně mladším čtenářům, a to se týká i celé série. Starší čtenáře a ty, kteří už mají v rámci žánru něco načteno, dle mého nemůže příliš uspokojit.

Hodnocení: 40%
Hodnocení celé série: 50%

3 21.11.2021

Přestože je Divergence prvním dílem, naskakujete v podstatě do rozjetého vlaku. Hlavní hrdinka Beatrice ve svých šestnácti letech totiž stojí před životním rozhodnutím, kdy si musí zvolit jednu z frakcí, na které je společnost rozdělena. Odevzdanost, Neohroženost, Sečtělost, Mírumilovnost a Upřímnost. V každé žijí lidé s jinými povahovými rysy a každá se řídí svými vlastními pravidly. Půjde Beatrice tam, kam ji srdce táhne nebo se raději rozhodne zůstat s rodinou?

Celý systém rozdělení společnosti na frakce je velmi zajímavý, ale musím se přiznat, že mi nepřišel uvěřitelný. Pořád jsem měla pocit, že by se musel už dávno zhroutit, protože vše bylo vyhnané do takových extrémů, ve kterých by nešlo dlouhodobě fungovat. Přesto jsem ale pokračovala ve čtení, jelikož příběh je doslova nabitý akcí a vtáhne vás do děje ať chcete nebo ne. A navíc se poměrně brzy objevuje druhá hlavní postava, kterou jsem si oblíbila o mnoho více než Tris samotnou – Čtyřka.

Čtyřku bych rozhodně označila za tahouna celého příběhu, protože mě bavil od chvíle, kdy se v knize objevil. Má hloubku, je zajímavý a zkrátka si ho oblíbíte natolik, že se na každou scénu s ním budete těšit.

Co ale v knize rozhodně chybělo, jsou informace o světě samotném. Čekala jsem, kdy mi autorka vysvětlí, jak frakce vznikly a jak funguje zbytek světa, ale ne, ani slovo. Holky ve společném čtení mi naznačily, že se vše dozvím v dalších dílech, jenže pro mě to byl zásadní problém. Připadala jsem si totiž jako kdybych se s hrdiny vznášela ve vzduchoprázdnu a neustále jsem nad tím musela přemýšlet.

I když Divergence má chyby, myslím, že pro někoho, kdo v dystopiích nemá tolik načteno a hledá zábavné akční čtení se špetkou (velkou špetkou) romantiky, by tato série mohla být tím pravým.

3 19.10.2021

Kmotr je další z knih, po kterých jsem sáhla díky čtenářské výzvě na DK. Úctyhodné hodnocení 95% ve mně opravdu vzbuzovalo zvědavost a zároveň jsem si chtěla přečíst předlohu k neméně skvěle hodnocenému stejnojmennému filmu.

Nevím, zda jsem díky tomu všemu měla přehnaná očekávání, ale nedostala jsem od knihy to, co jsem si představovala. Díky tématice mafie a podsvětí jsem se těšila na drama, napětí a že se nebudu schopna od čtení odtrhnout. Vzhledem k roku vydání mi samozřejmě bylo jasné, že kniha bude psána jiným stylem než dnes, ale když jsem se ani po 150 stranách nemohla stále začíst, začala jsem mít pocit, že je něco špatně.

Nakonec jsem se s knihou trápila dlouhé tři měsíce a nebýt toho, že jsem později přešla na audioknihu, možná bych ji ani nedočetla. Byl děj tak špatný? To je právě to. Nebyl! Když si v hlavě znovu přehraji vše, co se v knize odehrálo, všechny ty zvraty a dramata, tak by mě Kmotr měl neskutečně bavit.

Co tedy nakonec bylo kamenem úrazu? Po dlouhém přemýšlení jsem na to přišla. Kmotr totiž vše popisuje. Přímé řeči je tady tak málo, že jsem se pořádně nedokázala vžít do postav či si k některé vytvořit vztah. Vše jsem pozorovala z dálky a nezaujatě. Bohužel až příliš nezaujatě a příliš z dálky. Kolikrát jsem se začala ztrácet ve vlastních myšlenkách, a to klidně i uprostřed přestřelky.

V Kmotrovi se neustále cosi děje, ale ne vše je pro příběhovou linku podstatné. Samozřejmě, že některé zdánlivě nepodstatné věci později sehrály roli, ale proč bych měla číst například o tom, jak si nějaká ženská nechala spravit spodek, to opravdu netuším. Když už to tam muselo být, stačil by odstavec, ale číst na toto téma hotové litanie bylo vskutku ubíjející. Myslím, že zkrácení o 100 – 150 stran by knize jedině prospělo.

Přesto jsem ale ráda, že jsem si tuto gangsterku přečetla a na film se těším. Dějová linka totiž je zajímavá a věřím, že ve filmu odpadnou všechny ty zbytečné scény, které mě v knize vytáčely.

Tuto knihu jsem si dala na odlehčení, abych zahnala přicházející čtecí krizi a určitě svým způsobem účel splnila. Přestože z knihy nejsem paf, dostala jsem čtivý, trochu naivní příběh, u kterého jsem na nic nemusela myslet.
Hlavní hrdinka Teagan mi úplně nesedla. Byla totiž svým způsobem dost natvrdlá a přestože se později poměrně spravila, i tak jsem občas nad jejími myšlenkovými pochody kroutila hlavou. Zato Caleb mi od začátku padl do oka. Byl vtipný, chytrý a prostě mě bavil. Takový ten správňák, co vás chytne za srdce.
Asi tak do poloviny knihy mě vývoj jejich vztahu bavil, byly tam vtipné a zajímavé momenty. Jenže pak mi začalo připadat, že autorka strašně uměle oddaluje moment, kdy se ti dva dají dohromady. Už jsem si říkala, jestli si to snad nechce nechat na samotný závěr.
A když k tomu došlo, tak pro změnu zase začala neustále střídat momenty, kdy se ti dva chtějí a nechtějí dát dohromady. Uf, to už bylo trochu otravné a celý ten závěr?
Ke Calebovi mi to vůbec nesedělo a tak přehnaně přeslazený konec? Škoda, škoda, docela nevyužitý potenciál. Kdyby byla možnost, dám knize 50%, ale na 40% to zase není, takže tedy uděluji tři hvězdy.

3 12.10.2021

Atticus a jeho pes Oberon jsou super dvojka, což pochopíte hned jak se do knihy ponoříte. Přestože je totiž Oberon pes, může s Attikem telepaticky mluvit, což z něj dělá plnohodnotného hrdinu. A věřte, že má ke všemu co říct, na všechno má názor a zároveň ale zůstává krásně psí, protože stále touží po klobásách a krásných fenkách. Atticus je vtipný, drzý, ale taky dost mocný druid, který vlastně nechce žádné problémy. Jenže když jste staří 21 století, tak nějak se stane, že si za tuto dobu stihnete nadělat pár nepřátel. A někteří z nich jsou bohužel ještě mocnější než vy.

Než se nadějete, potkáte se s démony, vílákama, vlkodlaky, upíry, čarodějkami a budou se tu promenádovat i samotní bohové. Zní to trochu jako takový mišmaš, což taky je, ale funguje dobře a nepůsobilo to na mě přeplácaně. Naopak to bylo příjemně osvěžující a oddechové čtení, kde rozhodně není nouze o akci a bojové scény. Závěr knihy bych čekala trochu epičtější, ale na druhou stranu se jedná o první díl docela dlouhé série, takže očekávám, že vše bude postupně gradovat.

Velké plus má autor za humor, který mi sedl už od první strany a musím říct, že už dlouho jsem se u nějaké knihy tak nezasmála.

Hojně jsem využívala i slovníček s výslovností irských jmen a výrazů na začátku knihy, protože ty mohou být opravdu oříškem.

Sečteno a podtrženo, pokud jste fanoušky svižných urban fantasy a rádi se u knihy zasmějete, Attika určitě doporučuji.

3 18.08.2021

Krutý princ je bezesporu zajímavé čtení. Holly Black nám představuje svět víl, u kterých si většinou člověk vybaví spíše hodné a mírumilovné bytosti. Opak je však pravdou a v království Elfhaim víly panují tvrdou a nemilosrdnou rukou. Svět, kde jsou všichni krutí, mi připadal zvláštní, a ještě zvláštnější bylo, že se v něm naše hrdinka Jude rozhodla setrvat, přestože neustále tvrdila, jak jej nenávidí a měla možnost odejít. Na druhou stranu do něj přišla jako hodně malá a svět lidí moc neznala, takže jsem se rozhodla přimhouřit oko a přisoudit tohle nesmyslné chování strachu z neznáma.

Na začátku, přestože se kniha četla dobře, jsem měla trochu problém se do čtení úplně ponořit. Zvykala jsem si na styl vyprávění a puberťácký nádech, který příběh měl. Navíc se nic moc nedělo a Jude…no, řekněme, že mi tak úplně nesedla. Cardan se objevoval jen zřídka, ale přesto na mě stihl udělat docela dojem a padl mi do oka asi nejvíce ze všech postav. Ty jemné náznaky, že asi nebude úplně takový, za koho ho Jude má, tam byly, a já jen čekala, kdy bude mít prostor se pořádně projevit.

Trvalo dlouhých 300 stran, než příběh začal mít pořádný spád, což je na knihu, která má 420 stran, dost dlouho. Ten konec mi ale vše vynahradil. Přestože jsem některé věci dokázala předvídat (i vzhledem k názvu druhého dílu), konečně mě kniha pohltila a já to prostě musela dočíst na jeden zátah. Cardan dostal více prostoru (hurá), na Jude jsem si prostě zvykla a některé další postavy se nám pěkně vybarvily. Celkem mě potěšilo, že jsem dobře odhadla Lockeho i Orianu.

Díky skvělému závěru mě Holly nalákala i na zbytek série. Ten rozhovor Cardana a Jude na konci! Něco mi říká, že druhý díl bude daleko lepší a očekávám elektrizující napětí!

Hodnocení: 70%

3 18.08.2021

Chobotnice je druhým dílem ze série a přiznám se, že jsem měla trochu obavy, co nám Paulina přichystá tentokrát. První díl Kolotoč mi přišel totiž lehce slabší, a to zejména proto, že hlavní hrdinové byli tentokrát padouši. Docela dlouho jsem si na tu skutečnost zvykala, a tak jsem měla trošku strach, že mě to samé čeká i v Chobotnici.

Mé obavy se však ukázaly jako plané a Paulina se vrátila v plné síle. Opět nám představuje dva výrazné hlavní hrdiny - Michała Grosického, který je členem policejní vyšetřovací kanceláře a má za úkol infiltrovat se do zločinecké organizace. Což se mu podaří tak dobře, až ho zatkne prokurátor Zimnicki, náš starý známý z předchozích dílů. Pak tady máme Lilku Płonkovou, ostřílenou advokátku, která si pro sprosté slovo nejde daleko. Osudy těchto dvou se propletou ani sami neví jak.

Ti dva mi prostě sedli. Michał je drsný týpek, který se s ničím nemaže a neváhá si jít za svým, i když přiznávám, že bylo pár chvilek, při kterých z něj šel trochu strach. Když mu ale člověk pronikl pod kůži, ukázal se v úplně jiném světle. A to se přesně podařilo Lilce, která se na první pohled snažila budit dojem drsňačky, ale ve svém nitru měla hlavu v oblacích a toužila jen najít chlapa, se kterým bude šťastná. Prostě dva protiklady, které se vzájemně přitahují. Ta chemie mezi nimi fungovala velmi dobře, a když si do toho přidáte velké množství akce, vznikne něco, od čeho se vám prostě nebude chtít odcházet.

Příběh je hezky provázán s předchozími díly a jde vidět, že když Paulina knihy píše, přemýšlí dopředu. A pokaždé mě potěšilo, když se na scéně objevila nějaká z postav, které už znám. Jediné, co mohu vytknout, je závěr linky mezi Michałem a Lilkou, která podle mě sklouzla k takovému menšímu klišé.

Hodnocení: 80%

3 18.08.2021

(SPOILER) Na tento kousek jsem se však hodně těšila, protože mě velmi lákal anotací.
Hned na úvod bych ale chtěla říct, že Kill Creek asi nesedne úplně každému. Rozjezd je hodně pozvolný a autor se dost se věnuje samotným postavám, což mně osobně nevadilo. Než se ale začne dít něco pořádně hororového, budete si prostě muset chvíli počkat. Na většinu knihy by spíš seděl popis mysteriózní, až jsem si říkala, jestli se to vůbec do té hororové časti překlopí. Ale ano, nebojte se, je to tam.

V knize se střídá pohled všech čtyř spisovatelů. Čtyři rozdílné osobnosti, čtyři rozdílné přístupy k psaní hororu. Nejvíce se autor věnuje Samovi, který aktuálně prožívá svůj tvůrčí blok a trpí depresemi kvůli špatného dětství, a živelné Mooreové, která má pořádně prořízlou pusu. Tihle dva mi zrovna do oka padli nejvíce, takže jsem si jejich kapitoly náležitě užívala.

Určitě bych chtěla vypíchnout to, že celý příběh se točil okolo psaní, což mi přišlo jako zajímavý prvek. Vše nakonec vygradovalo do poměrně krvavého konce, od kterého jsem se jen těžce odtrhávala. Přesto si ale myslím, že mít kniha tak o 100 stran méně, byla by čtivější a měla větší spád. Pocity strachu jsem u Kill Creeku neměla, ale nutno podotknout, že já mám při čtení všeobecně emoce šutru. :D

Hodnocení: 75%

Za knihu moc děkuji Knihy Dobrovský .

3 18.08.2021

Po svižném a akcí nabitém prvním díle série jsem sáhla i po Komisařovi. Stejné právnické a policejní prostředí, ale tentokrát s jinými postavami.
Tento díl se nese v dost podobném duchu jako Prokurátor. Možná čekejte trošku tvrdší slovník, ale jinak se můžete spolehnout, že postavy i dialogy vás budou bavit a ani tentokrát se vám nebude chtít knihu odkládat.

Radek je fakt pořádný drsňák a se Zuzanou se moc nepáře. Na jednu stranu mi jí bylo občas trochu líto, na stranu druhou byla v některých věcech fakt strašně hloupá a opravdu naivní. Až se mi honilo hlavou, že to snad není možné a když si představím, že bych s ní měla strávit tolik času, co Radek, možná bych se chovala stejně. :D

Oproti Prokurátorovi je Komisař je akčnější a postelových scén tady o něco ubylo. Já ale byla napnutá, jak to všechno dopadne (a teď nemyslím mezi těmi dvěma, protože to je v těchto knihách asi celkem jasné), takže jsem to uvítala. Nechybělo pár zvratů, které jsem nečekala, a celkově z knih jde poznat, že autorka se sama v podobném prostředí vyzná. I když jsou některé momenty trochu přitažené za vlasy.
Je to skvělá akční oddechovka. Určitě to není pro někoho, kdo má rád klasickou romantiku, protože tohle drsné prostředí dlážděné ostřejšími výrazy asi nebude pro každou něžnou dušičku. Za mě ale palec hore a doporučuji.

Hodnocení: 80%

3 22.06.2021

Od Jamese Herriota jsem četla před tímto kouskem dvě knihy, které mi přišly opravdu skvělé. Po této jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy (kniha odehrávající se na venkově) a zároveň jako oddechovku při čtení Deváteho spolku, do kterého mám trochu problém se začíst.

Herriot mě opět nezklamal, ale musím říct, že tato kniha mi přišla kapku slabší než ty dvě předchozí. Přemýšlím, čím to bylo, jelikož způsob Herriotova vyprávění je stále stejně příjemný a milý. Možná tady dostaly více prostoru historky netýkající se tolik zvířat jako spíš lidí okolo a tehdy jsem se chvilkami ztrácela v myšlenkách.

Jinak mě ale kniha bavila. Držela jsem palce, aby každý případ dopadl dobře a také jsem se pousmála nad Herriotovými trampotami s ženami. Jsem zvědavá, jak se jeho životní příběh bude vyvíjet dál, takže určitě knihou nekončím.
Občas mě dost šokoval přístup některých farmářů, kteří jsou v knize popisováni a znovu musím obdivovat Herriotovu nekonečnou trpělivost a ochotu. Já bych s těmi lidmi asi dávno vymetla. Zvlášť, když odmítají zaplatit účty! Ale je zajímavé podívat se, jak toto řemeslo v minulosti vypadalo, jak k němu přistupovali lidé a jak jej prožívali samotní zvěrolékaři.

3 29.04.2021

Detektivky se v mém repertoáru zrovna moc často nevyskytují. Občas po nich ale sáhnu a některé z nich mě velmi překvapí. A přesně to je i případ Polámaných panenek, které jsou pro mě zatím největším letošním překvapením. Dostala jsem se k nim skrz Čtenářskou výzvu tady na Databázi, což je hlavní důvod, proč ji každý rok plním. Vždy narazím na skvělé knihy, které bych si normálně nepřečetla.

Knížka mě do děje vtáhla doslova od první strany. Prolínají se zde dvě dějové linky, z nichž jedna je psána ich-formou z pohledu vyšetřovatele sériových vrahů Wintera a druhá er-formou z pohledu unesené oběti. Kapitoly jsou krátké, takže to má spád a stránky jsem hltala jednu za druhou. Občas jsem ty kraťounké kapitoly trochu proklínala, protože jsem si vždycky řekla, že přece zvládnu přečíst ještě jednu, když je tak krátká, a pak další a další a místo toho, abych šla dělat něco jiného, jsem knihu přečetla v podstatě na jeden zátah.

Hodně mě bavil právě samotný Winter. Nadprůměrně inteligentní člověk, který se díky své genetice dokáže doslova vžít do role vraha, to byl bezesporu zajímavý prvek, se kterým jsem se doposud nesetkala a bavil mě. Našlo se ale pár momentů, kdy mi jeho schopnosti přišly až téměř nadpřirozené a možná by neuškodilo, kdyby autor trošičku ubral. I tak jsem si ale Wintera oblíbila a jeho břitký jazyk byl příjemným bonusem.

Kapitoly sledující osud oběti, ženy jménem Rachel, skvěle přibližovaly to, co oběť zažívá a velmi zvyšovaly napětí. Párkrát jsem se přistihla, jak napětím zatínám prsty na nohou a buší mi srdce. Na jednu stranu jsem hrozně moc chtěla vědět, co se bude dít dál a na stranu druhou jsem se bála, co se v ní dočtu.

V knize nastane i pár zajímavých zvratů a oceňuji, že autor nám informace o pachateli dávkoval postupně. Něco při čtení víte od vyšetřovatelů, něco od Rachel, ale přesto bylo všechno nakonec jinak, než jsem si představovala. Takže za to určitě palec nahoru.

Polámané panenky jsou první knihou ze série o Winterovi, takže dost přemýšlím o tom, že si přečtu i další díly.

3 25.03.2021

Celý příběh začínal dost pozvolna, a přestože se četl dobře, takové to nutkání vracet se ke knize kdykoliv to jen jde, tam chybělo. Když jsem si ale jeden den sedla a konečně se dostala k prvnímu zlomu v příběhu, najednou vše nabralo spád a od té doby jsem už knihu nechtěla dát z ruky.

Nemohla jsem si nevšimnout jistých podobností s Eragonem, a tím samozřejmě nemám na mysli příběh. Hlavní hrdinka Kira je podobně jako Eragon chtě nechtě vtažena do víru událostí, které sama nemůže ovlivnit a s následky se musí vypořádat. Získá schopnosti netušených rozměrů a v celém příběhu tak hraje klíčovou roli. Jistý vzor podobnosti jsem našla i u dalších postav, ale ono to vzhledem k naprosto odlišnému tématu nevadí.

Jde vidět, že Paolini si svou představu o vesmíru velice dobře promyslel. Spletitá historie, detailní popisy galaxií, technologií, zbraní či vesmírných lodí - to vše tady najdete. Dodává to příběhu na uvěřitelnosti a já zajásala i nad každou vesmírnou mapou, kterou jsem v knize našla.

V momentě, kdy se pak na scéně objevily i další mimozemké civilizace, dostal příběh pořádné grády. Dojde i k několika zásadním a překvapivým zvratům. Jediné, co bych tedy vytkla je povaha samotné Kiry. Působila na mě místy trochu bez emocí a měla jsem dojem, že vše zvládá se zenovým klidem. Když jsem si představila sama sebe na jejím místě, asi bych neměla daleko k nervovému zhroucení. Nakonec mi ale i tak přirostla k srdci, stejně jako kapitán Falconi, který byl za mě ještě spolu s lodním mozkem nejlepší postavou v knize. Každopádně se ale na pokračování příběhu moc těším a po dočtení jsem si šla udělat předobjednávku.

3 15.03.2021

(SPOILER) Tak, a máme tady ukončení celé série. Byla jsem na to docela zvědavá a ještě za polovinou knihy nebylo jasné, jak se to celé vyvrbí. Musím říct, že nakonec byla docela škoda, že samotný závěr se odehrál v podstatě na pár stranách - přišlo mi to takové až moc rychlé, možná trochu uspěchané.

Co bych teda vyloženě vytkla, tak rozhodně ono nedořešené "Zlo", které Amélii pronásledovalo x dílů, dále podivné bytosti visící ze stromu a číhající všude možně...Prostě jsem čekala, že linka, která se táhne asi přes tři díly, se vyřeší trochu jinak než zavřením dveří. V tomto aspektu to tedy bylo zklamání.
Naopak jsem ráda, že se vyřešil vztah s Devlinem, i když teda samotný závěr - dcera... no...Ok. Proč všichni vždycky všude musí vecpat děti, to fakt netuším. Každopádně bylo fajn, že Devlin konečně odhalil svá tajemství.
Ale i přes mé výtky, kniha byla opět velmi čtivá, autorka dobře zpracovala reálie. Přečteno téměř na jeden zátah, což bych u špatné knihy určitě nezvládla. :)

Celá série si držela obdobnou kvalitu a kdybych měla zhodnotit, které díly se mi líbily nejvíce, pak to byl rozhodně ten první, jelikož to bylo něco nového a líbilo se mi, jak se vyvíjel vztah Amélie a Devlina. No a pak asi Hříšník (předposlední díl), protože mě bavily ty klecové hroby a celá ta věc okolo tajných organizací. Nevím, jestli se k sérii ještě někdy vrátím, ale rozhodně to byl hezky strávený čas. Skoro bych teď měla chuť na něco obdobného. :)

3 07.01.2021

Čtení této knihy jsem docela dlouho odkládala, jelikož ale chci splnit letošní Čtenářskou výzvu, tak nakonec i na tento kousek došlo. A nebylo to vůbec špatné počtení. Proč jsem ho vlastně tak odkládala?

Možná proto, že člověk ví, že jej u čtení nečeká nic pěkného. Kniha zachycuje spoustu utrpení, syrovou brutální realitu. Tím, co jsem si zde přečetla, jsem ale překvapena nebyla, jelikož vím, co se koncentračních táborech dělo. O to více ale oceňuji duševní zdatnost Andreje. Zažít to, co on, a pak znovu pohlédnout vrahům u soudu do tváře, to chce opravdu sílu. A stejně tak obdivuji odvahu, že se vůbec pokusil o útěk. Myslím, že spousta lidí by dávno propadlo zoufalství, beznaději a ztratilo by chuť bojovat. Nikdo z nás si nedokáže představit, co tehdy lidé museli prožívat. Já si to vlastně ani představovat nechci. Každopádně moc dobrá kniha a určitě doporučuji její přečtení.

3 23.11.2020

Je to moje prvotina od tohoto proslulého autora, a tak jsem od knihy měla velká očekávání a moc se na ni těšila. Nakonec musím říct, že to pro mě bylo trochu zklamání, ale nevím, zda byla dobrá volba číst tuto knihu jako první.

Osobně jsem fanda dlouhých příběhů a sérií, takže povídky pro mě nejsou úplně to pravé očechové, i přesto se mi ale první 3 povídky moc líbily. Hlavně to, jak Lovecraft perfektně dokázal navodit ponurou atmosféru a co si budeme povídat, popsat děsivost místa na 3 strany, to je opravdu umění :D Co určitě musím vyzdvihnout, je spousta detailů, které autor do povídek zakomponoval, takže ačkoliv moc dobře víte, že vše je smyšlené, tak to na mě působilo velmi opravdovým dojmem. Autentické zápisky hrdiny, spousta jmen z odborné sféry, letopočty, dopisy, útržky textů z knih,...

Co už se mi ale tolik nelíbilo, byly poslední 2 povídky, bohužel samozřejmě zrovna ty nejdelší. Obě měly velmi zajímavý námět, ale přiznám se, že bych je zkrátila tak na polovinu určitě. Byly na mě příliš rozvláčněné a chvílemi jsem si připadala, jako bych jen opravdu četla něčí spisy, bohužel občas trochu nudné. Měla jsem problém udržet myšlenky u čtení a tak jsem si povídky musela dávkovat a prokládala čtení jinými knihami.

Celkově jsem v povídkách trochu postrádala více přímé řeči (i když je mi jasné, že tohle je prostě styl, kterým autor zjevně nepíše) a také trochu více přímo vystupujících příšer požírajících své nebohé oběti (aneb trochu více akce).

I přesto jsem ale ráda, že jsem po knize sáhla a v budoucnu ještě nějakého Lovecrafta určitě zkusím. Už jen kvůli toho, že miluju deskovky, které jsou na motivy jeho světa vytvořeny, a líbí se mi, když nejrůznější artefakty a příšery z těchto her ožívají. :)

3 01.11.2020