Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477189/bmid_neviditelny-zivot-addie-larue-8Hg-477189.jpg
4
1126
1126
Francie, rok 1714. Ve chvíli nejvyššího zoufalství se mladá žena rozhodne uzavřít faustovskou dohodu, díky níž bude žít navěky, ale s prokletím: nikdo z lidí, s nimiž se setká, si ji nebude pamatovat. Tak začíná neskutečný příběh Addie LaRue, oslnivé dobrodružství odehrávající se napříč staletími a kontinenty, během nějž se mladá žena učí, kam až může zajít ve snaze zanechat na světě svoji stopu. Všechno se ale změní, když Addie po téměř 300 letech narazí v jednom knihkupectví na mladíka, který si pamatuje její jméno...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , Slovart (ČR)Originální název:
The Invisible Life of Addie LaRue, 2020
více info...
Přidat komentář
Byl to opravdu zajímavý příběh, o tom žádná. Něco nového, neotřelého. Jenže.. většinu času jsem jen čekala, až se něco stane. DÍKY BOHU za ten konec, jinak se mi to místy spíš vleklo :(
Tak toto byla jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Neuvěřitelně silný příběh ženy, která nabídne svou duši výměnou za svobodný, nekonečný život. Že je takové přání i prokletím, to zjistí hodně brzy. Umím si představit, že by v knize bylo více popsáno, jak prožívala třeba obě světové války, nebo jiné velké historické události, ale chápu, že taková kniha by pak měla minimálně 800 stránek. I takto byla dost rozsáhlá, ale ničemu to nevadilo. Na konci padlo i pár slz :)
Audiokniha.
Prvá kniha, ktorú som počúvala v slovenčine. Veľmi pekne načítaná Zuzkou Kaprálikovou.
Príbeh Addie LaRue, ktorá uzavrie zmluvu s temným bohom a stane sa slobodnou... ale aj neviditeľnou.
Aké je to žiť stáročia a byť zabudnutá?
Addie to vie, bojuje, trápi sa, snaží sa zanechať stopu.
Až konečne po troch storočiach natrafí na človeka, ktorý si ju pamätá. Je to zázrak alebo len trik temného boha?
Krásne - smutné čítanie s nečakaným záverom. Za ten pridávam jednu hviezdičku.
Páčilo a odporúčam.
(úryvok je z ebooku v češtine)
"Addie už zažila mnoho seznámení, ale tohle bylo poprvé a naposledy, kdy jí bylo dopřáno se rozloučit. Jeden polibek, dlouho očekávané ukončení. Ne pomlčka přerušené věty nebo výpustka tichého útěku, ale tečka, uzavřená závorka, konec.
Konec.
Tak to zkrátka je, když žijete jen a pouze v přítomnosti: celý váš život je nikdy nekončící souvětí."
UCHOKNIHA. Magická faustovská kniha o věčném prokletí a smyslu života. Jedno neuvážené přání a jak se může zvrtnout... Na to, že je Addie nezapamatovatelná si z knihy pamatuji opravdu hodně - a Addie sama přišla na to, jak v paměti zůstat - jako lehká připomínka, prchavý okamžik, inspirativní můza... Jak nebýt zapomenutelná, i když na vás všichni zapomenou, jen co sejdete z očí. Jediné, co mě rušilo, byly motivy LGBT, podle mě tady použité jen kvůli tomu, že je to teď "moderní"...
Nečakane zaujímavá kniha s prekvapivým príbehom.Nevedela som, čo čakať, čítala som v rámci výzvy, ale bolo to veľmi príjemné prekvapenie.
Tohle bylo tak nádherné čtení. Vůbec jsem netušila, co mám od knihy očekávat, ale dostala jsem poeticky napsaný příběh plný krásných myšlenek a spoustou pocitů. Už od začátku mě to chytlo a nepustilo až do konce. Kniha je hodně melancholická, kvůli tomu jsem si vždy musela přečíst jen pár kapitol a pak ji na hodinku dvě odložit - i tak jsem ji ale přečetla za týden. Addie jsem si zamilovala už od prvních stran a Henry byl také úžasný. Co mě hodně překvapilo je, že jsem si i dost oblíbila Luca. Posledních 30 stran jsem probrečela. Je to skvělá kniha, kterou rozhodně doporučuji.
Nečekal jsem že mě to bude bavit, ale baví mě zkoušet různé žánry. Cca 4,5 / 5, konec mi přišel očekávaný ...
Od této autorky má první kniha. Přečtená jedním dechem. Spousta teorií, jak knížka dopadne, ale závěr byl úplně jiný. Několikrát mě při čtení napadlo, co vše bych si ještě měla užít (prožít, zažít), než příjde konec...
Málokdy nemám po přečtení knihy slov, ale v tomto případě by stejně byla jakákoliv slova chabá. Nelze vyjádřit, jak dech beroucím zážitkem kniha je. Těším se, až si přečtu další počiny od autorky, jež tak mistrně pracuje s jazykem, postavami, strukturou a myšlenkami.
Skvělý nápad autorka proměnila ve svižný začátek, který sliboval super putování napříč staletími. Premisa nesmrtelné, ale nezapamatovatelné dívky mě naprosto unesla a zpočátku jsem si v knize libovala. Navíc jazyk, jakým je to psáno (tady poklona i překladatelce), je krásný a abych parafrázovala samotnou Addie: "slova sama splývala ze rtů" - tedy obrazně řečeno. A možná proto jsem to ve finále dočetla poměrně rychle. Nicméně, od jisté chvíle jsem se začala nudit. Děj se neustále točil v kruhu. Měnili se jen místa a lidé. Tady vidím opravdu nevyužitý potencionál: vše co Addie zažila, ta skutečně zajímavá dobrodružství, je tu zmíněno jen mezi řečí a nic víc se nikdy nedozvíme.
Tak nějak mi přijde, že kniha se snaží obsáhnout mnoho a ve finále se o vše jen otře a naznačí a pak se zase rychle vrátí k již známe a po 300 stranách ohrané písničce. A je to škoda. Talent autorka má a kniha není špatná, chápu co se na ní jiným líbí. Jen mi po dočtení zůstává v hlavě pocit nevyužitého potencionálu.
Zaujímavý počin. Priam akoby i autorka sama uzavrela zmluvu s dákou bytosťou.... Veľmi to však špatí, že do časti knihy súvisiacej s NY v súčasnosti napchala príliš svojho echm sexuálneho vnímania sveta. 2 z 3 hlavných postáv sú bisexuáli a najlepší kamaráti jedného z nich lezba a gej. Chcelo by to trošku sa krotiť.
Úžasný příběh, který především vypráví o tom, že když dostaneme přesně to co chceme, není to vždy to, co potřebujeme. Skvěle napsané postavy a neméně skvěle promyšlený život Addie a toho, co její kletba způsobuje.
Příběh na Faustovo téma, kde Addie po neuváženém přání dostává nesmrtelnost, to však pro ni znamená prokletí. Nikdo si ji nepamatuje, nic nemůže vlastnit a tak žije jako tulák a zloděj. Až do jednoho okamžiku… Zvláštní příběh, psaný krásně do hloubky. Kniha mě překvapila a zaujala na 4,5*
(SPOILER)
Zajímavý námět. Krásný jazyk. Příběh hezky vystaven.
Zaujal mě přístup Addie k životu - obvykle už po 300 letech života (v literatuře) není moc chuť dál žít. Ona to měla jinak. Možná tím, že jí její osud nedovolil navázat žádný dlouhodobý vztah, tak se během jejího dlouhého života nemusela s nikým loučit. Na druhou stranu to byl velice osamělý život. Proto ji za její chuť k životu velice obdivuji. Máme se od ní co učit. Že je vždycky důvod proč žít.
Na druhé straně Henry je ochoten se vzdát vlastního života za to, že bude všemi oblíben ? Zoufalý čin. I od něj se máme co učit. Toto není smyslem života a Henry to zjistí velice brzy.
Žít naplno každý den, nacházet drobné radosti, zůstat svůj jako Addie.
(SPOILER)
"Sedm pih. Jedna za každou lásku, kterou prožije, tak jí to jako malé dívce říkala Estele. Jedna za každý život, který povede. Jedna za každého boha, který ji střeží."
Pokud vás tento citát nalákal k přečtení knihy, tak na to okamžitě zapomeňte, protože o ničem takovém příběh není, ale byla by bomba kdyby byl.
Nejdřív to pozitivní, začátek příběhu byl vcelku zajímavý a první kroky Addie jako nesrmtelné, ale zapomenutelné taky. Super námět na zamyšlení, co byste v takové situaci dělali vy, jak byste přežívali, jak byste se vyrovnali s nutností krádeže apod. Henryho strasti byly také zajímavé, paralýza z mnoha možností a přitom máme jen jeden život, deprese.
Bohužel mi ale přišlo, že autorka vůbec nevyužila skvělý nápad, dost věcí se opakovalo (ano, chápu že má Addie sedm pih) a naopak některé věci chyběly. Addie stále vzpomíná na zážitky, jak bojovala ve válce, umí řecky, česky, neměcky, plavila se lodí, zešílela atd., ale nic z toho nikdy nevidíme, jen jak se plácá ve Francii a v přítomnosti v New Yorku. Přitom její románek s Henrym mě vůbec nechytil za srdce. Luc byl prázdný, nezajímavý, na boha starého tisíce let se choval podivně lidsky, co ho za Addie tak moc táhlo? Těch sedm pih?
Za celých 300 let se mi zdálo, že je Addie pořád stejná a neustále řeší jen sebe a jak si ji nikdo nepamatuje. Muselo to být těžké a osamělé, ale to neuživí 540 stránek.
Tak jednou, dvakrát, třikrát do roka zabrousím mimo svůj žánr. Tentokrát do young adult. Už ani nevím, kdo mě na Addie nalákal, ale koupila jsem si ji před cca rokem a půl.
Tady je určitě nejlepší ten samotný nápad - to, že mladá žena na začátku 18.století uzavře dohodu s "temným", aby se vyhla domluvenému sňatku. To ale znamená, že bude žít tak dlouho, dokud se sama temnému nevzdá a nedá mu svou duši. Součástí dohody je, že si ji nikdo nepamatuje, nemůže vyslovit své jméno, nic sama napsat - zkrátka zanechat stopu. Addie tak prochází staletími, aniž by byla schopná s kýmkoliv navázat vztah, protože jakmile druhý člověk zavře dveře, odejde, usne a vzbudí se - už si Addie nepamatuje. Do té doby, než v New Yorku roku 2014 potká Henryho.
Bavila mě více první a poslední třetina knihy. Celou dobu jsem byla zvědavá, jak to dopadne a jaktože Henry si Addie jako jediný pamatuje. To mě drželo v nutnosti knihu dočíst i přesto, že některé pasáže zejména současného New Yorku - popis různých párty a výstav mě mírně nudil, tam bych klidně trošku škrtala. Také se chvílemi projevilo to, že nejsem cílovka, například jsem nechápala, proč je potřeba v přestávce mezi hlavním chodem a dezertem na večeři u rodičů jít hulit trávu (jako by to tu hodinku nemohlo počkat :-)), no a takových drobností tam bylo více.
I přesto svůj skvělý nápad dokázala autorka rozvinout do pozoruhodného příběhu, který z velké části stojí za přečtení. Krásný jazyk a v poslední třetině naprosto skvělá gradace vyprávění. Líbilo se mi, že každá z pěti částí byla uvedená uměleckým dílem, na kterém Addie zanechala svůj otisk. Klidně bych byla pro, přidat na vyprávění zajímavých událostí z minulosti na úkor těch ze současnosti. I přes některé výtky dávám Addie čtyři hvězdičky z pěti, má to celé určité kouzlo.
"Ke každému stínu musí existovat světlo."
"Henrymu nikdy nedošlo, kolik pojivové tkáně tvoří provinilost. Bez její tíhy se najednou cítí tak lehký, až se mu točí hlava."
Četla jsem ji dlouho, protože jsem si ji dávkovala. Tak dobrá mi přišla (nechtěla jsem, aby skončila). Hodně jsem lepíkovala (bylo co). Hodně jsem se pozastavovala nad jednotlivými pasážemi, protože autorka píše tak ladně, až se mi tomu nechtělo věřit. S jakými myšlenkami dokázala přijít ... co věta, to pohlazení na duši. Fakt.
Knížka je to krásná, láskyplná a přitom tolik bolavá. Je plná naděje a přání. Plná strachu, zvědavosti a utrpení. Má všechno. Addie má všechno. Henry má všechno. A já jí děkuju, že jsem s ní mohla trávit čas.
A pojďme si říct, že ta obálka je fakt krásná!
Nad hodnocením jsem dlouho přemýšlela, protože pro mě byla kniha trochu rozporuplná. Zvolené téma bylo velice inovativní a nápadité. Sama jsem nečetla ani neslyšela o jakémkoliv příběhu s podobnou tématikou. Kniha se četla skvěle a obsahovala krásné květnaté popisy, živé dialogy i filozofické úvahy. Konec je dle mého názoru dost očekávaný, ale skončilo to za mě tak jak mělo a završení se mi moc líbilo. Jediné, co mi moc nesedlo byla délka. Posloupně odehrávající se pasáže měly svůj význam, ale kdyby byla kniha kratší, mohlo by to být příjemnější a odlehčenější. I tak šlo o jednu z nejzajímavějších knih, co jsem kdy četla!
Po 300 let sledujeme život Addie Larue, která uzavřela dohodu s ďáblem a nyní svou nesmrtelnost proklíná.
Jelikož každý, koho potká, na ni zapomene.
Tedy až na Henriho - tomu zůstala v paměti.
Samotná dějová linka má nádech tajemna, ale především se soustředí na hru kočky a myši mezi Lukem a Addie, kdy se jejich vzájemná nevraživost mění v něco jiného.
Knížka mi přišla malinko dlouhá a některé myšlenky nedopracovane, jinak oddechovka.
Štítky knihy
láska pro ženy tajemství samota prokletí magický realismus nesmrtelnost LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
Tohle mi tak sedlo, jsem z Addie a jejího příběhu úplně unešená. Takhle hezky a zároveň smutno mi bylo naposledy u Dopisů, které nikdo nečetl. Brečela jsem na konci jako želva? Ano. Chtělo se mi brečet cca na každé druhé stránce? Ano. Doporučím to úplně všem a budu smutná, když se jim to nebude líbit tolik jako mně? Ano, ano, ano. Za mě tam nebyla ani stránečka navíc, styl vyprávění byl lehoučký, milý, melancholický, láskyplný a já nevím jaký ještě. Dýchala z toho na mě taková láska k životu, lidem a věcem, že to bylo celý prostě hrozně krásný. Můžu na to pět jen samé ódy. Byly tam historické nepřesnosti? Asi jo, ale je mi to úplně jedno. Miluju to a stoprocentně si to budu číst v životě ještě několikrát. Až budu zase chtít nějakou další dávku emotional damage.