KnihomolkaVeru9 komentáře u knih

Třetí román Heleny Žákové je za mě opět téma i příběh pro hollywoodské zpracování s Chrisem Hemsworthem (jeho verzí před pár lety :-D ) v hlavní roli :-) Blonďatého modrookého psovoda námořnictva spojených států amerických Tonyho Wyatta, který slouží na magické Krétě nejde nemilovat. Pod chladnou slupkou se samozřejmě skrývá chlap, který miluje hlavní hrdinku Eleni a trpí traumatem ze ztráty staršího bratra, který padl v Iráku.

Zbožňovala jsem jeho slovní přestřelky s Eleni, mezi hrdiny to od začátku do konce jiskří, v některých situacích jsem nemohla zastavit smích, třeba když spolu hrdinové jedou na pláž v Malii a neustále spolu bojují nebo jejich první setkání. Tony je na první pohled chladný, klidný, zatímco Eleni výbušná, temperamentní a zbrklá. Ona za svou vyřídilkou zase maskuje fobii, která jí komplikuje život, hlavně ten milostný, a neustálý strach, že v životě neuspěla a že není dost dobrá.

S kapkou medu je příběh o tom, jak Eleni hledá sebe sama na Krétě, na kterou se teď chci strašně moc podívat, protože autorka opět popsala krásné prostředí báječně stejně jako ve svých předešlých knihách, a potom na Santorini, které je na mém wishlistu už dlouho. Autorčina láska k Řecku (i když v knize pochopíme, že Kréta není úplně typické Řecko) je opravdu cítit. Spisovatelka se v mnoha ohledech vyjadřuje o tom, že každý řecký ostrov je světem sám pro sebe, obzvlášť pak velká a nespoutaná Kréta. Velká města, minojská kultura (spojení s malijskými včelami, do kterých jsem se zamilovala je úplné koření této knížky, taková třešnička na dortu), americká základna, obrovské hory a velké vlny, to je prostě takové opravdu specifické Řecko, což autorce podařilo vystihnout.

Politické (až špionážní) pozadí k tomu všemu vzhledem k historii Kréty a celé myšlence přirozeně pasuje, přestože se to na první pohled nezdá.

Otevřený konec mě donutil si o knížce něco dohledat a... Zjistila jsem, že se tím pádem mohu těšit na druhý díl.

2 15.01.2024

Portugalsko, země, do které by mě asi nikdy nenapadlo vycestovat nebo se o ní jen zajímat. A přece ve mně autorka vzbudila zoufalou touhu tam jet. Vím, že tam nebude Tom, Magdaléna, Beatriz, Ines ani Luca, ale je pro mě dost těžké tomu uvěřit, protože všichni jsou… Skuteční. Se svými chybami i přednostmi. Působí tak. Rozesmívali mě, doháněli mě k slzám a dojímali mě po celou dobu čtení. Autorka má jednak talent vykreslit hezká a zajímavá místa s obdivem i takovou nějakou láskyplnou kritikou, ze které ale čiší, že má Portugalsko ráda. A zároveň to nepřepálit do takové míry, aby se člověk nudil, protože od první do poslední stránky se současně pořád něco děje. To je podle mě velmi vzácné dokázat vystihnout atmosféru a zároveň čtenáře udržovat v napětí, v touze dozvědět se, co bude dál.

Nejvíce se mi líbí kontrast vzrušujícího Portualska dneška, kde je plážový život, párty a krásná města (právě tady se ocitá moje oblíbená hrdinka Magdaléna) a tajemství ukrytého v deníku, které mě přeneslo na ponurý maják obklopený oceánem a do nelehkého, hlubokého a smutného příběhu Beatriziné babičky. Do doby jejího mládí.

Navzdory obsáhlosti jsem přečetla jedním dechem, protože jsem chtěla zoufale znát rozuzlení, které mi vyrazilo dech. Propletenec čtyřech zdánlivě nesouvisejících příběhů se krásně propojil.

3 11.01.2022