knihomolkazhor komentáře u knih
Tahle knížka vážně klame svojí obálkou.
Swayze mi byla od začátku velmi sympatická. Energická žena, která se snaží být tu pro lidi, na kterých jí záleží. Líbilo se mi, jak přistupuje k malé Morgan, bylo vidět, že ji má velmi ráda, ale nehraje si na její maminku. Nate mě moc bavil, jeho humor mě několikrát rozesmál. Jsem zvědavá, kam se jejich vztah posune v dalších dílech. Jediná postava, která mě trochu štvala byl Grif, ale jen asi první třetinu knihy. Sexy, krásný, hodný, vnímavý, chápavý, prostě absolutně dokonalý Swayzin přítel. Naštěstí se poté projevil jako člověk a dál už to byl normální muž z masa a kostí.
Příběh mě opravdu bavil, je čtivě napsaný a líbilo se mi spojení romantické linky s prvky tajemna a paranormálna. To jsem snad u žádné knížky ještě neviděla a vážně to bylo skvělé čtení.
Na konci samozřejmě přišel obrovský WOW moment, takže doufám, že druhý díl vyjde brzy a my se dozvíme jak je to s tímto trojlístkem hlavních postav dál.
Máte raději slow burn romance, nebo romantiky s rychlejším rozjezdem?
U mě záleží na dané slow burn knize. Strmý pád od Biancy Iosivoni mi absolutně nesedla, ale tohle byl úplně jiný případ.
Stačí si počkat byla tak krásně zpracována romance s postavami, které jsem si zamilovala na prvních pár stránkách. Diana je silná žena, která se dostane vlivem osudu do těžké situace a musí se stát opatrovnicí svých synovců. Líbila se mi od začátku knížky, ale když oslovila svého synovce "Lupínku", nemohla jsem jí a kluky nemilovat, tak totiž říkám svému synovi
Dallas byl klasický tvrďák s krásným srdcem uvnitř. Klasický prototyp knižního hrdiny, kterého si zamiluje snad každá čtenářka. Mě si získal určitě.
Knížka je dlouhá, jak je u Zapaty zvykem, ale je tak čtivá, že jsem ji velmi nerada odkládala. Bavil mě vztah Diany a synovců, tam jsem se kolikrát i rozesmála nahlas.
Knížka mi opravdu velmi sedla a v tuto chvíli je asi moje nejoblíbenější od autorky. Za poskytnutí eknihy v rámci spolupráce moc děkuji Humbook blogerům.
Přestože horory moc nečtu, tak když se ke mně dostala knížka od Petry Klabouchové, od které jsem ještě nic nečetla, řekla jsem si, že ji dám šanci. Musím absolutně vyzdvihnout atmosféru, která byla v knížce vykreslená. Úplně mě pohltila mysteriózní nálada, která koukala z každé stránky a přestože jsem měla zadek stažený strachy, tak jsem potřebovala číst dál.
Na Šumavě jsem byla, naposledy před dvěma lety a uměla jsem si spoustu míst představit. Sama v horách bydlím a vím, jak mlha je v horách magická.
Co mě maličko mrzelo bylo, že jsem si nevytvořila vztah k žádné postavě a vlastně mi bylo úplně jedno, co se s nimi bude dít. Vím, že zde měla mít hlavní úlohu příroda a atmosféra knížky, já ale mám ráda, když můžu postavám fandit a nebo jim přát jejich smůlu. Mě ale byli všichni jedno.
V příběhu bylo pár pasáží, u kterých mě úplně zamrazilo a já si je četla několikrát dokola. A to mi teda v tu chvíli jedno nebylo.
(SPOILER) Moc se mi líbilo jak se vyvíjel vztah Emilie a Iry a že Emilie zůstala svá až do konce a nepodlehla pomstě úplně. Ira je prostě skvělá postava a to, co na konci pro Emilii udělal mě úplně dostalo.
Trošku jsem čekala, že se Claudie rozhodne jinak, ale chápu i tohle její rozhodnutí.
Byla to knížka plná zvratů z nichž většinu jsem absolutně nečekala a neodhadla. Jako vysvětlení okolo Sicílie, to jsem zůstala koukat s otevřenou pusou a musela si přečíst ještě jednou.
Sofie je mladá žena, která ztrátou baletní kariéry přijde o svůj smysl života. Musí se ale otřepat a tak se dostane do pekařství, přestože dříve kvůli figuře pečivo ani nepozřela. V pekařství se setkává se svérázným Italem Giacomem, který se rozhodne, způsobem sobě vlastním, ukázat jí lásku k pečení. K Sofii se mi v průběhu čtení postoje dost měnily, chvíli jsem jí litovala, potom mě štvala, potom jsem jí fandila a nakonec jsem jí vlastně tuto zkoušku přála. Pekař příběhů je neuvěřitelně nádherně napsaný příběh, který Vás chytí za srdce. Dotýká se několika témat, která bych ani na těch 200 stránkách nečekala a přesto to není ukvapené.
Moc děkuji Knihy Dobrovský za poskytnutí knihy k recenzi, a já jí moc doporučuji, protože pro mě tato knížka předčila Knihonoše (předchozí autorovu knihu).
Já se přiznám, že mám raději série, než stand alone knížky. Když si oblíbím nějaké postavy, tak se s nimi velmi nerada loučím.
Což je i tento případ. V prvním díle jsem si zamilovala Gabriela a Avery mi byla sympatická. V Jezdci je Gabriel nadále moje oblíbená postava, ale Avery mu dost slušně šlape na paty. Líbí se mi její vzrůstající sebedůvěra, baví mě její umanutost a několikrát jsem se zasmála u slovních přestřelek.
Příběh nabírá na obrátkách a mě bavilo rozplétat tajemství, která provází obě dvě knížky. Také je zde více žhavých scén což odpovídá posunu ve vztahu Gabriela a Avery.
Také oceňuji, že Gabriel už méně oslovuje Avery "malá panno" Opět na konci nechyběl zvrat, díky kterému se nemůžu dočkat závěrečného dílu této série.
Moc děkuji Knihy Dobrovský.
Během tří dnů jsem přečetla knížku, která na mě od první stránky dýchala pohádkovou atmosférou a já si to úplně zamilovala.
Bylo nebylo jedno zlomené srdce nás přenese do magického světa plného, princezen, princů, osudníků, kleteb, nějakých kouzel a snad také nějakého "šťastně až navěky".
Sledujeme příběhy Evelíny Ryšavé (podle mého se nemusí překládat úplně každé jméno), která má zlomené srdce a chce svého milého získat zpátky, udělá tedy dohodu se Srdcovým princem. A tím se jejich osudy propletou a my se během čtení dozvídáme jak moc.
Stránky neskutečně odsýpaly. První večer jsem chtěla do knížky jen nakouknout a najednou jsem měla přečtených 120 stránek. A čím déle jsem četla, tím více mě zajímala tajemství, která se postupně rozplétala. Musím vyzdvihnout styl autorky, kterým je knížka napsaná.
Jediné, co mě trošku mrzí bylo, že některé pasáže byly popsané podle mě až moc stručně a zasloužily by si trošku rozepsat.
Nicméně, ten konec?! Ano, je moje chyba, že jsem si myslela, že každý díl bude o jiných postavách a tím pádem bude každá knížka uzavřená. Ale tohle? To nebyl otevřený konec, to prostě autorka napsala dlouhý příběh a pak ukázala prstem na nějakou stránku a řekla si, že tady skončí první díl.
Knihu jsem četla v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský.
(SPOILER) Tohle bylo tak skvělé odpočinkové čtení, které nás přeneslo do slunného Španělska a na část knížky také do Řecka. Několikrát mě příběh nahlas rozesmál a přiznávám, že několikrát jsem měla i slzy v očích. Na tuhle knížku budu hrozně ráda vzpomínat a doufám, že u nás od autorky vyjde něco dalšího.
V knížce se seznamujeme s Margot, která je z bohaté rodiny, ale bere to spíše jako prokletí. Myslí si, že je neviditelná a v ničem nevyniká. A s Davidem, který je kluk, který se snaží uživit jak se dá, bydlí u kamarádů a ještě používá iPod.
Ano, potkají se v situaci, kdy jsou sice oba bez partnera, ale snaží se je získat zpět. A tak vymyslí plán, jak své bývalé opět získat a u toho se do sebe nezamilovat. Od začátku tušíte, jak to dopadne, ale dopadne to tak doopravdy? Čekáte, že ano, ale co když ne?
Celá knížka mě moc bavila, ale ten konec? Ten mě absolutně rozbil, hrozně jsem doufala, že to nebyl ještě konec, ale když přišel epilog, tak jsem si poslední kapitoly přečetla ještě jednou. Možná proto, že jsem doufala, že objevím něco co mi poprvé uniklo, ale také možná proto, že jsem se s příběhem nechtěla rozloučit.
Bylo nebylo jedno zlomené srdce nás přenese do magického světa plného, princezen, princů, osudníků, kleteb, nějakých kouzel a snad také nějakého "šťastně až navěky".
Sledujeme příběhy Evelíny Ryšavé (podle mého se nemusí překládat úplně každé jméno, ale dobře), která má zlomené srdce a chce svého milého získat zpátky. Uzavře tedy dohodu se Srdcovým princem. Činž se jejich osudy propletou a my se během čtení dozvídáme jak moc.
Stránky neskutečně odsýpaly. První večer jsem chtěla do knížky jen nakouknout a najednou jsem měla přečtených 120 stránek. A čím déle jsem četla, tím více mě zajímala tajemství, která se postupně rozplétala. Musím vyzdvihnout styl autorky, kterým je knížka napsaná.
Jediné, co mě trošku mrzí bylo, že některé pasáže byly popsané podle mě až moc stručně a zasloužily by si trošku rozepsat, abych si danou chvíli zvládla náležitě představit a užít.
Nicméně, ten konec?! Ano, je moje chyba, že jsem si myslela, že každý díl bude o jiných postavách a tím pádem bude každá knížka uzavřená. Ale tohle? To nebyl otevřený konec, to prostě autorka napsala dlouhý příběh a pak ukázala prstem na náhodnou stránku a řekla si, že tady skončí první díl.