KnihovniceVěra komentáře u knih
Prokousat se knihou mi dalo zabrat, protože je psána popisným stylem z dob reálného socialismu, kdy středobodem zeměkoule byl Sovětský svaz. Zcela v ní chybí fotografie a technické nákresy mlýnů aj. zařízení. Zajímavá byla jenom kapitola Chléb v moudrosti lidu obsahující přísloví a rčení o chlebu a částečně i recepty na konci knihy. Zbytek knihy je poskládán z drobtů z historie + neustále se opakuje hlad prostého lidu + vykořisťování ze strany kapitalistů (tj. drobných živnostníků-pekařů, trhovců a statkářů) + historie boje pekařských dělníků za osvobození.
Příběh primitiva psaný primitivním jazykem a myslím, že i se špatným překladem.
Trocha poezie prý nikoho nezabije, takže v rámci čtenářské výzvy jsem je vzala do ruky a nelituji. Obdivuji poetiku autora, který dovede zajímavě básnit i o zalepeném oku nebo květníku a ještě více mistrný překlad do češtiny. Některé básně mě pobavily, dost z nich rozesmutnilo a zbytek nic.
Nádherně vypravená kniha pohladí po duši a přenese čtenáře do lůna přírody, i když právě sedí ve městě.
Zajímavé reportáže (s ohledem na dobu vzniku těsně před pádem komunizmu) psané z pohledu Evropana - materialisty, který se nejprve snaží zjistit, jak problémy rozvojových zemí řešit, ale dochází k názoru, že naším posláním řešení problémů není, vše je třeba nechat vyšší moci (boží vůli). Chyběly mi podrobnější mapy navštívených míst a více fotografií.
Docela ráda jsem si rozšířila znalosti fyziky, protože v mých školních letech jsme se teorie relativity a kvantové teorie jen tak dotkli s tím, že je chápe jen pár lidí na světě. Tím víc mě potěšilo, že si to na základě snů pana Tompkinse dokážu představit, i když vzorce jsem moc nechápala. Každopádně bych se ke knížce za čas chtěla vrátit.
Pohodové vyprávění o životě Jolany se mi četlo velmi příjemně. Zaujaly mě vzpomínky na Stardance a pobavilo mě, že si její dcera stěžovala, že musela na natáčení retro seriálu nosit vytahané tepláky. Nádherné fotky z výletů jsou lákavé, věřím, že projdu aspoň některé z navržených tras.
První povídka La bella Boema je příjemná oddechovka, kde děj lehce klouže od jednoho obrazu k druhému jakoby na filmovém pásu. Bohužel nebyla zfilmována za autorova života, ale námětu se chytil až Miloš Forman za mořem a vznikl Amadeus, jak píše Petruse21.
Ve druhé části už to zadrhává o socialistické rovnostářské myšlenky lékaře v lázních, které patří pracujícím. Bohudík tenhle román autor nedokončil.
Vyprávění pubertálního syna o matce - trhovkyni v Dublinu a životě v chudé rodině se šesti dalšími sourozenci se mi nelíbilo, místy je tam laciná vulgarita, místy stupidní, dělají z vlastní hlouposti přednost. I když se tam dotýká smrti a boha, styl je ubohý.
A tahle mamka to dotáhla až do Irského parlamentu! A spisovatel si na tom založil sitcom a je nejpopulárnější irský komik. Show must go on!
Zajímavé, ale pro mě příliš mnoho mrtvých a neuvěřitelný konec. Prostě nejsem milovníkem amerických thrillerů, kde jsou do zločinu zapleteny nejvyšší kruhy včetně prezidenta a vše zachrání jeden statečný hrdina, který několikrát o vlásek unikne smrti.
Zajímavý příběh Casanovy vyprávěný bohužel nepříliš poutavě mě chytl až od závěrečné třetiny, v níž hrdina utíká z vězení. Aldingtonův styl a překlad je plný zbytečného poučování, naopak milostné scény proslulého milovníka jen naznačeny a doslov Františka Resla povinnou úlitbou komunistické cenzuře v době vydání 1949.
Přesto díky Casanovovi - knihovníkovi na zámku Duchcov jsem splnila další bod čtenářské výzvy.
Pěkná holčičí knížka, která mě hlavně v druhé půlce chytla několika silnými momenty, ale místy zas zklamala triviálními hláškami. Takže za mě vcelku dobrý, pro ženský tak do 35 let vynikající.
Vcelku (na svou dobu) pěkné a hlavně pro školáky stručné shrnutí starověké historie všech zemí včetně úvah o spojení starověkých kultur s kulturou atlantskou, bohužel grafická stránka slabší, jsou tam jen kresby, chybí fotografie a lepší mapy. K mému překvapení ruská autorka nevyzdvihuje přehnaně zásluhy sovětských vědců a píše vcelku nezaujatě.
Politický komiks obvykle nečtu a zřejmě číst nebudu. Téma projednávání směrnice Evropského parlamentu o čistotě vod a životního prostředí ani život europoslankyně paní Vegy mě nezaujal. Naštěstí jsem to přečetla za den.
S opravdu velkou trpělivostí jsem se dobrala k těm několika silným momentům knihy, která je jinak přeplněna detailními popisy lidí, krajiny a prostředí, ale skutečné pocity a pohnutky hrdinů si můžeme jen domýšlet. Celé je to psáno povrchním novinářským stylem a přecpáno výrazy "ba, baže", "tak asi", a proloženými chleby /zřejmě se jedná o sendviče/. Guvernér Stark je normální korupčník, pokud je u moci, drží se ho spousta nohsledů včetně hlavního hrdiny Jacka Burdena. Vlastně ani nevíme, proč pro něj tenhle nedostudovaný pisálek pracuje a přejímá jeho demagogické názory, dokonce zrazuje své staré přátele. Na konci mu něco dojde (nazývá to Velké škubnutí), možná je trochu opatrnější ve vyslovování pravdy, aby neublížil svým blízkým.
Kniha se zabývá zařizováním sídlištních bytů hromadné výstavby dobovým nábytkem, dnes pozbyla aktuálnosti. Užitečné je pro mne jen grafické značení zařizovacích předmětů.
Krásná poezie ve starobylé češtině, oceňuji lyrické pasáže a celkové vyznění básně. Pomalý spád děje a autorovy politické názory odpovídají době vzniku na konci 19. století.
Očekávala jsem historické pojednání, ale s tímto materiálem Adventistů sedmého dne nechci ztrácet čas. Autorka na konci knihy píše, že po novém zjevení Krista skončí věčný spor mezi dobrem a zlem a hřích už nebude existovat. Opravdu pěkná vize.
Knížka není žádný zázrak a ve většině příběhů se k zázraku ani neschyluje. Naopak velká část povídek vypráví o problémech normální hledačky dokonalého partnera včetně sexu, sebevědomě hlásající, že partnera nepotřebuje. Jen několik málo povídek je výborných, nápaditých a stojí znovu za přečtení. Z této nevyrovnané směsice vzniká mé vcelku průměrné hodnocení této knihy.