KnihovniceVěra komentáře u knih
Letní pohodovka, ke které jsem musela dozrát (před mnoha lety ve slovenštině nedočteno). Nádherný, laskavý humor. Kromě dávky optimismu mě její čtení obohatilo poznáním, že Temže se jezdila oběma směry - proti proudu i po proudu.
Naprosto splnila moje očekávání, úplně jsem si vybavila, co bylo ve filmu, jen ten konec u Šampóna vyzněl v knize trochu jinak. Vlastně celá knížka je taková příprava na filmový scénář. Obojí se mimořádně povedlo.
Bomba kniha! Těším se na další díl ...
Skutečně pro mě byl problém číst knihu o brutálních zločinech před spaním. Bravurní kapitán Müller vypráví ze svých zkušeností 4 případy, které zazněly také na jeho přednáškách:
74 bodných ran (v knize "Bez motivu),
Tělo v řece (v knize "Já nevinný vrah") a
Vraždící bratři z Tymákova (v knize Bratři - Dvojnásobná vražda a Vražda soka v lásce). Pro Tymákov v knize důsledně užívá místní zkrácený název Mákov. Neumím si vysvětlit, proč v úvodu případu Bratři vyjíždí kriminálka k vraždě už 11. června 2012, ale dále se uvádí, že vražda se stala 11. července 2012. Ale to je jen drobnost.
Kniha má neopakovatelnou autentičnost, je odvážná a fundovaně napsaná.
Tak jsem si konečně ve zralém věku přečetla povinnou literaturu ze střední školy, bohužel jsem ovlivněna jistou nechutí k ruské duši a kultuře vůbec, protože nám byly v totalitě vnucovány.
Ruská duše je zde vylíčena mistrně, zejména petrohradská smetánka, která nemá nic na práci, jen nekonečné diskuze v salónech, návštěvy, slídění po senzacích a pomluvy. Hlavní hrdina nechce nikoho zklamat, všem rozumí, chápe je a chce jim vyhovět a pomoci, tj. z dnešního pohledu se jedná o adepta na kurz asertivity.
Dialogy se vlečou někdy až nesnesitelně, jindy naopak přímá řeč zcela chybí a určitý časový úsek se přeskakuje. Vadil mi pomalý spád děje, ale uvědomila jsem si, že jde o román psychologický. Též si připadám jako idiot, že nechápu obrovskou hodnotu této knihy a její přínos světové literatuře.
Ovlivněna filmem jsem čekala zábavnější čtení, ale sám autor v úvodu předesílá, že není zkušený spisovatel, proto se bude držet holých faktů. A tak to je, byla to dřina dočíst všechny anabáze s opakovanými útěky až do pobytu ve Lhase, kde už to bylo malinko stravitelnější. Jako literatura faktu velmi cenné včetně mapky pochodu, proto hodnotím poměrně vysoko.
Skvělé čtení, za text bych dala i 5 hvězd nebýt Sandřiny fotky se symbolem dámského přirození a textem "Autoportrét" - to ona je fakt pí.a ?
Notoricky známá klasika díky filmovému a divadelnímu zpracování, která mrazí. Jen doufám, že nás Kombajn všechny nesemele...
Čtenářská výzva přečíst si něco klučičího mě přivedla k této knize skvělého vypravěče.
Autorovy osobní zážitky jsou líčeny dosti strohým stylem, místy mi to přišlo zajímavé, například u indiánů, místy až příliš rychlý popis jednotlivých útěků bez charakteristiky vedlejších postav. Přestože styl psaní není příliš vytříbený, oceňuji autentičnost.
Od první stránky mi bylo jasné, že pan Neff je dobrý vyprávěč. Příjemným způsobem přibližuje národní historii, tempo vyprávění odpovídá životnímu tempu 19. století, trochu rozvleklé, je vidět, že má nakročeno na další díly. Taková zlatá česká poklidná klasika.
Autentické vyprávění plné humorného nadhledu, osobních vzpomínek a emocí této jedinečné osobnosti není členěno na kapitoly, vypravěčský talent pana Wericha se nezapře, takže jsem měla problém se odtrhnout od čtení.
Pro další inspiraci: V knize je zmíněna kniha Jaroslav Ježek + Osvobozené divadlo od Václava Holzknechta, poprvé vydaná v roce 1957.
Lyrické vzpomínkové vyprávění starého šlechtice dona Fabrizia na přelomu 19. a 20. století na Sicílii mistrně líčí atmosféru tohoto ostrova zalitého sluncem, žijícího si svým tradičním životem, který nechce změnit ani po připojení Sicílie k Itálii Garibaldim. Pyšný Don Fabrizius je prototyp sicilského kmotra, který vládne a umírá s grácií končícího šlechtického rodu pod znamením Geparda, když pomohl zajistit budoucnost svému synovci Tancredimu, kterého měl raději než své vlastní děti. Román je psán stylem ironizujících memoárů, postrádá složitější zápletku. Tak úplně mě to nechytlo.
Četla jsem tuto darovanou knihu před lety a tehdy ve mně nezanechala hlubší dojem. Nyní jsem si ji vychutnala jako pěknou pohádku.
A ona to je opravdu jedna z pohádek tisíce a jedné noci, velmi čtivě převyprávěná a hezky zabalená.
Pokud od toho někdo čeká víc, může být zklamán.
Kniha mě obohatila o nové informace a inspirovala k přečtení Eposu o Gilgamešovi, případně k návštěvě muzeí. Oceňuji zejména pěkný chronologický přehled dějin Sumeru, vylíčení dějinných událostí, každodenního života, přiblížení kulturních památek a literatury a podobností s biblickými příběhy. Skvělé, že to autor mohl napsat, zřejmě musel jako úlitbu socialistické ideologii zmínit třídní boj.
Úvodní části knihy věnované postupnému odkrývání vykopávek v Mezopotámii mi přišly trochu rozvleklé, celkově je kniha ale velmi hodnotná.
Kniha pro mě byla skvělým doslovem k Illiadě a inspirací k četbě Odyssey. První část se shrnutím trojské války a návratu hrdinů mně nevadila, naopak bylo to dobré opáčko. Nejhodnotnější druhá část o objevování Tróje aj. památek je super včetně popisů návštěv autora. Třetí část Homérská otázka je pro mně úplně zbytečná, nezajímám se o to, kdy autor díla napsal. Úplnou slátaninou je pak doslov Gustava Bareše ze srpna 1962.
Lehká oddechová četba s poučeními, o kterých je zbytečné přemýšlet do hloubky. Například když na začátku dalajláma kárá kočku za to, že chytila myš, a místo toho jí nabídne konzervu Whiskas ... (ta je asi z čeho ?)
Velmi dobře napsaný ženský thriller pro ty, co rádi čtou o tlachání kamarádek u kafíčka a obídků, taková dobrá komerce okořeněná trochou strachu.
Neodsuzuji to, bylo to napínavé, ale nějakou hlubší myšlenku jsem v tom nenašla, navíc tam bylo dost neuvěřitelných a nevyjasněných věcí, naivitou a ukecaností hlavní hrdinky počínaje a chybějícími informacemi o obyvatelích ostatních domů v Kruhu konče.
Přesně jak tu píší mnozí: když jsem v mládí četla poprvé, byla to bomba. Teď mě přišla hodně demagogická, zmatená a nevědecká, když nejdřív vyslovuje nezvratné přesvědčení, že Zemi navštívili mimozemšťané, a pak teprve vyzývá vědce, aby mu na to sehnali důkazy.
Kniha je přecpaná postavami a fakty z oblasti letectví a války, proto mi první čtvrtina dala zabrat, než jsem se jakž takž zorientovala. Pak už děj nabral spád a docela mě bavil, i když tento žánr není můj šálek čaje. Po tomto druhu literatury o válečné historii a špionáži jsem sáhla jen díky čtenářské výzvě.