Jan Werich vzpomíná... vlastně Potlach přehled
Jan Werich

Kniha vzpomínek Jana Wericha na začátky Osvobozeného divadla, na spoluprácí s J.Voskovcem a jejich společný pobyt v USA za 2. světové války. Ve středu knihy je vsazena bohatá fotopříloha (72 stran), tématicky mapující celý obsah knihy. Předmluvu napsal Josef Rybák, obrazovou přílohu uspořádal a legendu k ní napsal Jaromír Pelc.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jan Werich vzpomíná... vlastně Potlach. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)

Miluji pana Wericha a jeho knihy. Jeho moudra, podávaná s jistou ironií k životu. Měla jsem tu čest projít se jeho domem od sklepa po půdu a nasát kousíček jeho osobnosti, i když s patřičným projevem komerce a s prodejnou s odznáčky s jeho portrétem v přízemí jeho domu. Pan Werich pro mě zůstává symbolem moudra a jeho knihy symbolem něčeho , co se možná nedá nějak slušně vyjádřit... při vší úctě k němu, snad určité "neposranosti" v životě.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jan Werich vzpomíná... vlastně Potlach v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 84x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 4x |
v Mé knihovně | 82x |
v Chystám se číst | 15x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) klauni satira paměti, memoáry Lidice antifašismus emigrace Osvobozené divadlo Jiří Voskovec Jan WerichAutorovy další knížky
2008 | ![]() |
1957 | ![]() |
1965 | ![]() |
1965 | ![]() |
1980 | ![]() |
když jsem v roce 1982 stál za pultem a viděl ty davy, co z druhé strany stály frontu na Potlach bylo mi fajn. přes všechnu šeď, kterou jsme si uvědomovali, ale nedovedli ji přesně pojmenovat mně blažilo, že je tolik lidí, kteří chtějí číst moudrá slova, vzpomínky, úvahy, trochu toho filozofování.
knížku mi samozřejmě někdo ukradl, ale po letech jsem ji našel v antikvariátu a protože už nedělám tu pitomost, že bych knihy půjčoval, mám ji hned vedle čtyřsvazkových her z padesátých let.