Knihovnocuc komentáře u knih

Tuto knihu jsem poprvé četl někdy ve 12 letech. Přestože není určená pro mládež, přelouskal jsem jí celou najednou a poté, co jí matka vyhodila, jsem dlouho truchlil. Jaké bylo mé štěstí, když jsem o deset let později našel při vyklízení kamarádovo půdy.
Kniha mě tehdy nezaujala zdaleka jen proto, že je "o pejskovi", ačkoliv to byla má hlavní motivace po ní sáhnout. Téma druhé světové války (a věcí s ní spojených) mě tehdy zajímaly, takže jsem rychle pochopil hlavní postavy a svým dětským způsobem i jejich problémy. Po celé jejich cestě jsem jim upřímně fandil.
Po letech jsem byl překvapen, jak "bohatým" stylem je Psí Komando vlastně napsané. Tenkrát to pro mě byla jen další výborná knížka a literární zajímavosti jsem nevnímal. Nejvíce se mi líbí autorovy krátké a výstižné analýzy postav, ať už důležitých, či jen kolemjdoucích. Jeho styl popisu se náhodou shoduje se způsobem mého přemýšlení, takže se dá říct, že se ta kniha v podstatě "četla sama".
Věřím, že nejsem jediný, koho toto dílo připoutá na několik hodin k židli a řekl bych, že si ho může oblíbit i člověk, který o druhé světové nikdy nic nečetl.

17.02.2022

Velice zábavné čtení nejen pro děti i mládež, ale v podobě kvalitně zpracované audioknihy i pro řidiče náklaďáku, pomalu se prodírajícího zablácenými horskými stezkami nehostinného Tajmyru.

5 17.02.2022

Mé první čtení na téma domácího násilí. Obavy, zda budu schopen vžít se do děje, když jsem nikdy nic podobného nezažil, se rozplynuly hned po několika stránkách, kdy mě kniha nekompromisně pohltila. Dočteno ještě ten samý večer.
Za jednu z největších předností díla bych označil rovnováhu klidných a napínavých/akčních částí. Seznamování s postavami a jejich minulostí se plynule prolíná se současným dějem. U jiných knih podobného stylu mám někdy problém udržet pozornost při dalekosáhlých rozborech každého prdu, nebo se ztrácím ve víru akčních scén. Tady jsem se nikde nenudil, ani si nepřipadal jako na splašené horské dráze.
Bavilo mě sledovat myšlenky hlavní postavy, která si mě rychle získala a která je dle mého názoru napsaná realisticky. Záporné postavy působily poněkud jednoduše a přímočaře, ale vzhledem k tématu mi to nevadilo. Jejich motiv mi byl zcela srozumitelný a těžko bych hledal někoho, kdo se s podobným typem dobytka v reálném životě nikdy nesetkal. Navíc závěrečné odhalení dodalo hlavnímu fujaváčkovi zajímavý rozměr. Kladná mužská postava, Zbyněk, působila místy možná trochu jako z pohádky, ale vzhledem k zoufalosti situace hlavní hrdinky Kateřiny a celkové ponurosti příběhu jsem tuto jeho silnou protiváhu uvítal. Ve scénách s ním se Kateřina může konečně trochu uvolnit a s ní i čtenář.
Rád bych zareagoval na některá negativní hodnocení zde.
Jakožto řadový čtenář a naprostý neodborník nejsem schopen zhodnotit, zda nápis "psychothriller" na obálce odpovídá stylu knihy (ani jestli se nejedná jen o jakýsi vizuální žert), jestli byla dodržena úplně všechna pravidla stylistiky psaní a stavby děje atd. Podivná/pro mě nová slovní spojení nacházím v každé knize a vlastně v téměř každém textu, ale u Dezertů mi celkový dojem nijak nekazily. Jednoduše - četlo se mi to stejně dobře, jako řada jiných thrillerů, včetně mnoha známých a obecně oblíbených. Jasně, žádný nový Pán Prstenů to není. Téma domácího násilí by určitě sneslo i delší, hlubší a podrobnější pojetí. Znalejší čtenáři zde určitě najdou chyby, nepřesnosti a podivnosti, jako ostatně ve všech knihách, ale řekl bych, že průměrnému čtenáři zůstanou tyto nedostatky skryté. Mně osobně připadají zde vypsané výtky velice podrobné, psané spíše z pohledu jazykového odborníka, než obyčejného čtenáře "pro zábavu a zamyšlení". Rád knihu doporučím svým přátelům, včetně těch, kteří podobné žánry nečtou.

8 17.02.2022