knizniblog.cz komentáře u knih

Pěkná jednohubka, typicky Caplinovská. Jen mě strašně mě mrzí, že autorka Praze nevěnovala celou knihu, protože Praha je pro romantiku jako stvořená, natož v zimě kolem Vánoc. Škoda.

Darcy Coates mám ráda, její příběhy o strašidelných domech jsou parádní odpočinková záležitost. Umí skvěle vystihnout atmosféru, píše poutavě a svižně, v tomto jí nemůžu nic vytknout. Ovšem co autorka opravdu NEUMÍ, jsou mužské postavy. Ať už v Kořisti nebo tady v Hlasech v bouři jsou mužští protagonisté ukňouraní, přecitlivělí a naprosto nesnesitelní. A určitě nechcete být ve strašidelném domě, lese nebo kdekoli v ohrožení života s chlapem, který se bojí tmy, sám si nedojde ani pro pití a je pomalu schopen se strachy rozbrečet. Jako tohle fakt ne. Jejich chování a dialogy jsou kolikrát takový úlet, že jenom čumíte a říkáte si: COŽE???? TO MYSLÍ VÁŽNĚ??? V Hlasech v bouři a dalším díle Výkřiky v temnotě působí hlavní postavy Clare s Dorranem jako Pat a Mat. Prostě dva mantáci ve velkým baráku... Byla bych nesmírně šťastná, kdyby se Darcy Coates vrátila ke svým strašidelným domům a naprosto se vyvarovala jakýchkoliv romantických zápletek, protože to jí opravdu, ale opravdu nejde.

1 11.02.2022

Jonas Jonasson tvrdí, že druhý díl napsal proto, že mu chyběla Alanova dobrodružství, spíš to ale vypadá, že měl neodbytnou potřebu okomentovat světovou politickou situaci. Hlavy světových velmocí ztvárnil skvěle, především Kim Čong Un byl skutečně osobitý. Jak je u Jonassona zvykem, opět půjde o zběsilé dobrodružství. U Jonassona upřednostňuju audioknihy, protože hlas a způsob četby Martina Stránského těmto knihám neuvěřitelně sedí a v jeho podání mě to baví mnohem víc, než když si čtu sama.

7 13.10.2021

Poučné a zábavné. V knize Pod kudlu se vrátíme zpátky v čase a uděláme si představu o dlouhém chirugickém tápání, které předcházelo dnešním sofistikovaným postupům. Autor popisuje 29 operací, které se dnes provádí naprosto běžně, nicméně v minulosti se mnohokrát staly příčinou smrti pacienta - ať už kvůli tomu, že neexistovala hygiena ani anestezie nebo zkrátka proto, že chirurg té doby nebyl zrovna nakloněn konkrétnímu způsobu provedení zákroku. Pro svou knihu si autor vybral úrazy, nemoci a operace převážně známých osobností, např. Ludvíka XIV., císařovny Sissi, papeže Jana Pavla II., J. F. Kennedyho či A. Einsteina.

2 28.09.2021

Imitátor patří asi k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu přečetla. Od první do poslední stránky jsem si ten příběh užívala. Líbí se mi, jak je děj vyvážený - detailně popisované postupy vyšetřovatelů doplňují informace ze zákulisí případu, které se ven nikdy nedostanou. Můžeme se díky tomu na případ dívat z více perspektiv. Ocenila jsem, že osobní život hlavních postav se do příběhu promítá minimálně a neruší tak linku vyšetřování. Detektivové Chambers s Winterem nemají až tak výrazné charaktery, ale Jordan Marshallova si mě získala. Začínala s jedinou vizí, od nuly a musela vyvinout obrovské úsilí, aby se u policie prosadila. Za ten ohromný pokrok, který udělala jak profesně, tak osobně, jsem téhle ženě začala fandit. Taková vůle se vidí málokdy. Jako tým s Chambersem a Winterem fungují skvěle a určitě bych se s touto trojicí ráda setkala i v dalších knihách.
Vrátíme se do 80. a 90 let, kdy některé moderní metody vyšetřování buď ještě nebyly k dispozici, nebo byly zatím v plenkách. Pro někoho možná trochu retro, ale za mě to dodalo knize punc takové té klasické detektivky, i když pravdou je, že vrah si tady v ničem nezadá svou brutalitou s kolegy ze severu.

4 28.09.2021