Kočičáci
komentáře u knih

Já se také počítám mezi fanoušky celé ságy - jak knižní, tak filmové, proto jsem ochotná přimhouřit či dokonce v některých pasážích i zavřít oči a autorovi odpustit to, že mě někde nudí a napíná a jinde vraždí moje oblíbence. Budu se těšit na pokračování a modlit se, aby to mělo zase grády.
Plně se ztotožňuji s komentářem čtenáře kolagen níže, lépe to napsat nešlo :-)


Pro mě je fakt hrozné i jenom číst o těchto situacích, když je člověk sám, nemá rodinu, matku, které by se mohl vypovídat, kdy se dějí věci, se kterými se neumí vypořádat dospělí, nechtíc děti nebo mladiství. Ten pocit, že na vás nikomu nezáleží...prostě život na prd...
Ale jsou kolem nás i tací, kteří mají srdce na dlani a myslí to s námi opravdově, není jich málo, ale je potřeba je najít...
Na příběhu se mi líbila ta naděje z budoucna ve formě dopisů, ta vidina toho, že bude líp.
Chválím povedenou obálku! Za mě 3 a půl hvězdy.


Jsem velmi rozčarovaná a zklamaná. Ani nevím odkud začít...
Možná jak se už píše níže, anotace odpovídá realitě jen z části a lákání na typický britský humor je taky mimo mísu (už vůbec ne s gradovaným napětím blízkým thrilleru!!!)
Dvě třetiny knihy jsou prostě nuda, dlouhosáhlé popisy a myšlenky nesympatického hlavního hrdiny se hrozně vlečou a "děj" nemá vůbec žádný spád.
Celá "situace s kočkou" ve které jsem marně hledala alespoň špetku britského humoru je pro mě největším zklamáním a shodila u mě knihu na samé dno (jako milovník zvířat takovýto pokus o humor odsuzuji).
V poslední třetině knihy se konečně začalo něco dít, pár úsměvných situací by se našlo, proto alespoň ty dvě hvězdy...


Další úžasný příběh v řadě mého milovaného Bratrstva. Tentokrát v čele s nešťastným a zlomeným Tohrem, který nemůže a nechce zapomenout na svou milovanou Wellsie...ale aby ji zachránil, tak bude muset. S tím mu pomáhá padlý anděl Lassiter, který se mu snaží otevřít oči, aby "uviděl" Nijakou a pustil si ji nejen k tělu, ale i do srdce...jak to dopadne, si musíte přečíst :-)
Dalším velkým zpestřením byl příchod Xcora s jeho Bastardy, namísto už trošku upadajících bezduchých...těším se, jak se budou vyvíjet. Hezky se posunul i příběh Johna a Xexh a už jsem natěšená na Blaye a Qhuinna.


No nevím, já jsem z toho úplně odvařená nebyla :-( nemám moc ráda akční scény, které jsou takto "přitažené za vlasy." Za mě průměr, který neurazí, ale ani nenadchne...


Jsou to krátké příběhy ze života veterinářky Florence, která pokračuje v rodinné tradici veterinářství. Narozdíl od svých předchůdců neošetřuje pouze domácí zvířata, ale věnuje se zvířátkům divokým a exotickým. Práci zasvětila celý svůj život a přispěla k rozvoji ošetřovatelských metod. Jednotlivé příhody jsou pro běžného člověka zajímavé a nevšední. Milá kniha, která se dá přečíst za víkend.


Bohužel se musím přidat k menšině :-( ač mě to mrzí, protože jsem se na knihu těšila... Já jsem se až tak nebavila, spíše jsem se knihou úsměvně prokousávala, a jediné wow přišlo u překvapivého závěru kvízu.
Ze zásady knihy neporovnávám, razím názor, že každá je opravdu originál, ani nemívám přemrštěná očekávání, ale asi jsem od Davida Nichollse po přečtení knihy Jeden den čekala něco víc...tak snad příště.


Knihu považuji za slabší průměr co se autorčiných ostatních knih týká. Jinak kdo nečetl od Kinselly více knih, a nemá s čím porovnávat, tak zklamán asi nebude. Na odreagování dobré.


Tuto povídkovou knihu napsal pan Hanka bezmála před třiceti lety...
...a není to na ní vůbec poznat! Jedním z hlavních důvodů je to, že autor je prostě skvělý, píše nadčasově a každý příběh má svoji hloubku.
Každou povídkou se prolíná lékařské prostředí, které je popisováno velmi věrohodně, díky autorově profesi. V prvním příběhu naprosto dokonale popisuje psychicky "oslabeného" Jirku, který je svou profesí tak zasažený až to hezké není...nakonec ho jeho rentgenové paprsky dohnaly.
V Léku pod kůží nemůže doktor Richter skousnout mladého indického kolegu Rádžu Pandžába. Je to proto, že se bojí o své postavení, nebo proto, že nepřeje úspěch a je závistivý?
Ovšem nejvíc mě dostala poslední povídka Ivanka...není jen o smutném osudu malé holčičky, ale hlavně o tom, jak rychle lidé umí odsoudit člověka, který celý svůj život konal dobro a byl společnosti příkladem - kruté, ale život je bohužel takový...


Po knize jsem sáhla z velmi povrchního důvodu - zaujala mě obálka a název. Někdy to vyjde, tentokrát to nevyšlo :-(
Sice to nebyla úplná hrůza, ale kniha byla na můj vkus roztříštěná do hodně příběhů (i když propojených díky čtvrti Park Slope). Moc postav - i vedlejších, hodně neznámých USA věcí, které si běžný evropan nemůže dát do souvislostí...
Nezanechala ve mě nic, na co bych si za měsíc vzpomněla.
