KocIQ KocIQ komentáře u knih

☰ menu

Tajná zpráva o Marcebile Tajná zpráva o Marcebile Petr Mikšíček

Za mně skvělá knížka. Krušné hory jsem měl rád odnepaměti, jsou taková neprávem přehlížená Popelka, ale díky jejich krásné vládkyni Marcebile je teď mám ještě o něco raději. P.M. ji popsal tak, že ji opravdu dokážu vidět v každé situaci a myslím, že pro popularitu K.H. udělal další dobrý krok.

13.04.2020


Čtyřcestí Čtyřcestí Tommi Kinnunen

S knihou jsem se docela pral, chvíli mne nebavily ty nekonečné popisy úplných banalit.
Navíc rozuzlení přijde už ve třetím příběhu ze čtyř. Ale na posledních deseti stránkách mi došlo, že je to zatraceně zajímavě napsané. Jsou tu tací, kteří by měli plné právo být zlomení a nejsou (Kaarina), a tací, kteří sice žijí zdánlivě štastně a postavili se tomu obdivuhodně čelem, ale uvnitř zlomení jsou ještě víc, než bychom čekali (Onni). Pak jsou tu ti, kteří vypadají nezlomně a možná je nezlomilo nikdy nic, jen jim prostě život nějak prošuměl (Lahja). Podle mne je to knížka, kterou si přebere každý sám podle své empatie a vlastních duchů, do nitra jsem si díky ní tedy sáhl...

19.02.2020


Čekání na rychlou stopu Čekání na rychlou stopu Lubomír Man

Tuto knihu jsem našel úplnou náhodou ve výprodeji, což nechápu, protože je to skvost. Zajedno jde o napínavý příběh, který jsem přečetl jedním dechem, zadruhé je velice užitečná pro pochopení, jak skokani na lyžích trénují a závodí, včetně správného popisu existujících můstků a bodového hodnocení skoků. Kdybych tu knihu dostal v 10 a ne ve 44 letech, byl bych dozajista skokanem, až tak nakažlivá ta kniha je!

18.02.2020


Hlavolam Hlavolam Håkan Nesser

Má první kniha od H.Nessera a jsem nadšen. Naprosto souhlasím s Broskví28, že je to psáno podmanivě. H.N. má krásnou slovní zásobu a je mistrem přirozeného vtipu. Nikde nestříká krev, nejsou dvě tuny akce, děj je uvěřitelný, dialogy i popis přirozené (a vtipné!), ale co je hlavní: navíc ta kniha prostě člověka uvede do takového velmi zvláštního rozpoložení. Celou dobu je úplně jasné, že je to detektivka jako řemen, ale díky výše uvedenému se čte jinak než se zatajeným dechem. Nejsem úplně typickým čtenářem severkého krimi (přečetl jsem zatím asi jen 8 knih napříč norskými, švédskými a dánskými autory), tuto knihu ani nepovažuji za úplně typické severské krimi, ona je totiž trochu jiná, ale o to lepší. Netušil jsem, že současná detektivka jde napsat i takto, takhle to přesně chci a od H.N. si rozhodně přečtu i další knihy.

22.07.2019


Tour de France Tour de France Ellis Bacon

Přestože nám to zdejší anotace tvrdí, NEDOZVÍME se, jak prožíval TdF domestik Carlos Sastre (ano, to byl samozřejmě lídr) , nýbrž domestik Carlose Sastreho Daniel Lloyd. Ale to nevadí, právě tento text považuji za úplně nejzajímavější z těch, které jsem kdy o TdF četl, je psaný opravdu "na oprátce", neboť ho psal přímo sám závodník. Ale jsou tu i další zajímavé texty, mně osobně velmi obohatil ten o používání EPO, o tom, z jakých podmínek se TdF rodila, o ztraceném talentu Linuse Gerdemanna a o dramatickém a nakonec vítězném boji Stephena Roche v roce 1987. Fanouškům TdF doporučuji, ostatní se v knize asi ztratí, přece jen jde o výběr různých textů a ne nějaké chronologicky pojaté popisné dílo.

29.08.2018


Cyklistické maso v České kotlině Cyklistické maso v České kotlině Milan Silný

Na kole jezdím poměrně hodně, ale samozřejmě ani zdaleka tak extrémně jako autor. Na knížce mne zaujalo hned několik věcí: 1)autor je evidentně kovaný biker, ale není žádný dogmatik, klidně narychlo sáhne po silničce, kterou ani nevlastní, s vírou, že to dopadne dobře (a ono ano) 2)knížka není jen o hektolitrech adrenalinu, je tam poměrně velká porce ryzí lidskosti (zvláště v poslední kapitole, kde tým, přestože jede na co nejlepší umístění, nechá hodně prostoru hendikepované handbikerce) 3)přestože autor jezdí úplně jinak a jinde než já, napsal bych to stejně, z čehož mi vychází, že dřina má sice tisíc podob ale podobné příznaky. Usuzuji, že by se ten barvitý popis útrap mohl líbit sportovcům napříč všemožnými disciplínami, určitě by se tam také poznali 4)ta knížka má fakt krásnou úpravu, líbí se mi fotky, barvy, papír, úprava, nějak nemůžu najít žádnou chybu...

11.10.2017


Anna Karenina Anna Karenina Lev Nikolajevič Tolstoj

Jsem zatím v polovině, románem jsem nadšen, ale rozhodně varuji před vydáním z roku 2013 od nakladatelství Dobrovský. Přestože v ediční poznámce avizují, že pravopis přizpůsobili současnému úzu při zachování autorových jazykových a stylistických zvláštností, nějak odmítám věřit tomu, že mistr Tolstoj páchal takové šílené hrubky (tečky nesmyslně vložené do prostředků vět, jinde naopak na konci vět vynechané, místo trojtečky nebo jedné tečky běžně tečky dvě, atd.). Vše jmenované vede k tomu, že si četbu příliš neužívám, neboť stále bojuji se srozumitelností textu. Nemohu se zbavit dojmu, že román překládal buď robot, cizinec nebo někdo, kdo nemá vůbec cit pro český jazyk, protože některé vazby jsou snad příliš archaické i na dobu vzniku románu. Mám neblahý dojem, že překlad vůbec neprošel korekturou, protože chyb je k polovině románu na desítky a do textu pronikly i chyby běžné u bulváru či béčkových knih (např. slovo "protěžoval" namísto "protežoval"). Ale abych nekončil negativně: do Anny jsem se už samozřejmě dávno zamiloval a Vronskému ji závidím...

28.08.2017


Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku Jiří Hájíček

Asi až v půlce knihy mi došlo, že některé povídky navazují na předešlé, takže se samozřejmě dají číst (a chápat) nejen samostatně ale i v kontextu. Asi jsem už nekritickým obdivovatelem J.H., ale vždy mne zas a znova dostává jeho schopnost vyhmátnout z osudů obyčejných lidí ze vsí u Budějc ta jemná dramata všedních životů, která ke knize přibijí i "velkoměšťana". Všechny příběhy jsou uvěřitelné tím, že se opravdu mohly stát, ale podle mne neuvěřitelné je to přesné dávkování zdánlivé obyčejnosti a lehkost, s jakou nám J.H. vsugerovává, že skoro v každé chalupě můžete najít inspiraci pro velký příběh. Alespoň já už několik let nedokážu projít žádnou vesnicí bez toho, aby se má fantazie rozbíhala naplno.

30.05.2017


Láska nebeská Láska nebeská Mariusz Szczygieł

Knihy od M.S. čtu rád pro jeho lidskost, vtipné postřehy a to, co vyjádřil(-a) TipsyChipsy, ale začínám se trochu bát, zda nás Čechy a Češky občas nevidí až moc růžově. Jasně, moc mne chvála našeho modu vivendi nebo až nadhledu potěší, když je člověk zvyklý z toho našeho bahňáčku spíše na věčné nevěření si, reptání a zbytečně přefouklé příklady vlastní malosti nebo přímo blbosti. Když ta chvála přichází od cizince, je o to milejší. Je pravda, že i mně tato knížka sice přijde opět velmi pěkná, ale až moc štíhlá, obsahuje poměrně málo textu - fotek a prázdných stránek je na můj vkus už trochu příliš. Jelikož já byl poměrně dlouho až nekritickým obdivovatelem Poláků, moc by mne potěšila knížka (ideálně recipročně napsaná Čechem, nebo alespoň Nepolákem), která by z nich dokázala vyhmátnout také něco příjemně jiného, co nám o nich M.S. zatajil.

23.02.2017


Nejbližší východ Nejbližší východ Olen Steinhauer

Na to, že jsem tuto knihu dostal omylem, mne docela potěšila. V žánru popisujícím práci tajných služeb se vůbec neorientuji, takže jako laikovi mi vše přišlo poněkud přehnané, až absurdní (nebo prostě jen až příliš vyfantazírované, každopádně nudné určitě ne). Je mi divné, že i ve fikci by bylo možné vědět o každém kroku každého člověka a řetězit všechny události do stavu, kdy sebemenší banalita dokáže vyvolat téměř válku mezi službami jednotlivých zemí. Ale musím uznat, že knihu jsem přečetl jedním dechem, je napsaná způsobem, že jsem prostě musel ihned přečíst další kapitolu. Dodatečně, po nějakém odstupu, jsem se vzhledem k fantasknosti knihy jejímu propadnutí musel trochu zasmát, ale nic to nemění na tom, že tato kniha tu schopnost chytit a nepustit fakt má.

16.02.2017


Nejsem Rus Nejsem Rus Michail Ševeljov (p)

Svižná novela, která se mi četla velmi příjemně, škoda, že je tak krátká. Zmíněné války úplně ponoukají k tomu napsat z jejich prostředí nějaký obrovský román. Kdyby ho M. Ševeljov napsal jako tuto novelu, přečetl bych si ho rád. Každopádně, doporučuji k přečtení.

16.02.2017


Petr Koukal: Jsem Petr Koukal: Jsem Martin Moravec

Knihu jsem přečetl za půlden, nedokázal jsem se od ní odtrhnout, protože Petrovy důležité momenty životní i sportovní jsou popsány velmi napínavě. Potěšila mne detailnost, s jakou Petr popisuje, jak to chodí na turnajích, jak obtížně se shání peníze na sport stojící mimo mainstream, k jakým podmínkám je jeho hráč odsouzen. Knížka ale není jen o rakovině, sportu, případně o vztahu ke Gábině, naopak je moc dobře namixovaná ze všeho, včetně Petrova upřímného přiznání, jaký býval frajírek, ale i jak nacházel cestu k tátovi. Celé knížka mne nadchla a byl bych nejraději, kdyby podobnou napsal třeba i lyžař Martin Koukal (myslím, že spolu nemají nic společného, ale i on by měl co vyprávět)

21.12.2016