Láska nebeská
Mariusz Szczygieł
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138641/mid_laska-nebeska-PaA-138641.jpg
4
236
236
Nejnovější kniha autora bestsellerů Gottland a Udělej si ráj je čtivý soubor jiskřivých fejetonů inspirovaných na jedné straně slavnými literárními díly významných českých autorů (J. Hašek, K. Čapek, V. Vančura, B. Hrabal, J. Brdečka, L. Grosman, L. Fuks, J. Škvorecký, J. Papoušek, O. Pavel, V. Havel, Z. Svěrák, M. Viewegh) a jejich filmovými adaptacemi, na druhé pak tím, co je pro autora překvapivé, možná šokující na životě současných Čechů. Lehce, vtipně a laskavě, s osobitým nadhledem plným slovní i situační komiky kreslí českou mentalitu ve srovnání s polskou, specifický český humor i to, že Češi dokážou najít radost snad ve všem a smíchem překonávají často i smutné okamžiky. Knihu doplňují fotografie autorova oblíbeného fotografa Františka Dostála, z nichž většina je zde publikována poprvé.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2012 , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - MájOriginální název:
Láska nebeská, 2012
více info...
Přidat komentář
O vztahu Čechů a Poláků se říká, že Poláci nás mají rádi a my je moc nemusíme. A pan Szcygiel evidentně Čechy miluje. I když v knize některé vůbec nešetří. A vlastně tak je to správně. My k některým ikonám nekriticky vzhlížíme, on je dovede i kritizovat, ale docela shovívavě.
Mariusz Szczygieł nám zde představuje soubor skvělých vtipných fejetonů, které jsou inspirovány významnými literárními díly známých českých autorů minulosti i současnosti (např. K. Čapek, Hašek, Vančura, Hrabal, V. Havel, Z. Svěrák, Viewegh). Všechny tyto úvahy jsou psány s laskavým humorem a patřičným nadhledem. Takový zajímavý pohled zvenčí na Česko a jeho mentalitu očima Poláka.
Ke knihám Mariusze Szczygeila jsem se dostala pro mě typicko – netypickým způsobem:
Jednoho dne k nám zavítala jedna paní z nakladatelství, které se nelíbilo, že jsme knihu pana Szczygeila zařadili do „špatného oddělení“, protože se tam prý nebude prodávat. Jako na nejsečtělejší členku osazenstva byla odkázaná na mě.
Nebudu Vás unavovat popisem našeho rozhovoru, řeknu jen, že paní byla velmi překvapená, že jsem žádnou jeho knihu ještě nečetla (protože to, že pracujete v knihkupectví, Vás evidentně zavazuje přečíst absolutně VŠECHNY knihy, které kdy vyšly, vycházejí a někdy v budoucnu vyjdou a běda, jestli Vám uteče jen jedna jediná).
Nicméně protože jsem tvor od přírody zvědavý (spíš na knižní vkus lidí, než na knihy mi doporučené), jsem si o panu spisovateli stejně jako o knihách dost zjistila.
Řeknu jen: že k lásce na celý život občas stačí jediná věta.
A že Mariusz Szczygeil je jediný člověk od kterého jsem naráz koupila všechny knihy bez toho, abych si jen jednu z nich před tím přečetla.
„Darčeky si môžu dávať nielen ľudia. Myslím, že sa môžu obdarúvať aj kultúry.“
Mariusz Szczygieł, cítiac sa obdarovaný sedemnástkou českých literárnych diel a filmov, ktoré sa radia v Česku medzi najlepšie, obdaroval svojich rodákov i svojich milovaných Čechov fejtónmi o nich. Teda... Tak to malo a mohlo byť, autor však napokon skúsil hľadať paralely medzi literatúrou a životom a konkrétnosti premieňať na princípy, čím sa z jeho fejtónov stali skôr priemerné (aj keď štylisticky nadpriemerné) texty o všetkom a o ničom. Milá a "čtivá", v podstate však nepodstatná knižka.
MS kráčí životem s očima otevřenýma a za zaznamenává ve svých knihách vše co ho zaujalo a pobavilo. A co nás poučí o nás samých, o Češích. Přečteme si proč se zouváme, jak to, že stále všude zdravíme, Dozvíme se o nejlepších nápisech na českých toaletách a také o tom proč David Černý navrhl sochu Onanisty na střechu ND. "Národ sobě" :)
Výborné čtení. Jak je očistný ten pohled autora na nás, Čechy. A je asi jedno, zda je to myšleno vážně, či ne. Každopádně Poláci české filmy a knihy znají. A jak jsme na tom my se znalostí kultury polské? Třeba někdo napíše nějaký Wojtylaland nebo Chopinland. Budu první, kdo si to přečte.
Szczygiela mám ráda. Klidně bych ho po nocích stalkovala a nesla mu do pelíšku plyšovýho medvídka a pro hezký sny mu na stůl položila teplý kakajíčko. Tak moc ho mám ráda.
Miluju tu jeho víru v dobro lidska. To jeho vnitřní dítě. Působí na mě jako Fulghum, jen s tím rozdílem. že jemu bych kakajíčko asi nechystala. Zbytek platí.
Kniha představuje zajímavý a milý pohled na nás Čechy. Peří si čechrám ráda, takže tohle můžu. Je zajímavý číst, jací vlastně jsme z úhlu pohleda jinýho národa. Szczygiel je zatím jediný polský autor, na kterého jsem narazila a který se nezasekl v minulosti. Od poláků jsem zatím jen četla knihy co jsou temný, surový a plný drog od první do poslední stránky. Jak kdyby nebyly schopný se přenést přes válku, socialismus. (ostatně stejný problém pozoruju i u český literatury, jsme zaseklý a posouváme se jen velmi pomalu) Szczygiel doufá a věří v dobro lidsta. Szczygiel neřeší ceny rohlíků, ale to, proč se vzájemně nezdravíme. Kdybych se měla opřít o Malýho prince - Szczygiel řeší skutečné problémy.
Čtu poprvé tohoto polského autora, smekám před jeho souborech v této publikaci, spisovatel mě navodil jiné pohledy na Poláky a Čechy, přestože jsem dlouholetý čtenář, tak jsem se s takovým pojetím nesetkal, citlivě posuzoval naše názory na naše významné autory a s jejích přednostmi a v novém pojetí. Jedna kapitola podruhé mě nadchnula jeho pohled z jeho a tudíž jiné stránky. Zasloužil by jistě přeneseném slova smyslu "nobelovou" cenu v této oblasti. Po přečtení jsem nadšen a těším se dále na jeho bestseller GOTTLAND.
Oproti Gottlandu mi tato kniha fejetonů přišla trochu slabší, ale četlo se to dobře.
Mám autorova díla velmi rád a na přečtení tohoto staršího počinu jsem se těšil. Musím říct, že nezklamalo!
Je tak osvěžující i poučné, číst si o tom, jak nás vidí jiní! Zvlášť, když z toho vycházíme jako celkem skvělý, zábavný a pohodový národ. Nad některými postřehy jsem se nahlas smála, u jiných člověk trochu zpozorní, protože všímavý a všetečný pohled zvenčí odhaluje něco, co nám raději uniká. Jen jestli v tom srovnání není Mariusz trochu moc tvrdý na Poláky. Každopádně, už v průběhu čtení jsem taky dostala chuť sáhnout po knížkách, o kterých psal, a prostřednictvím jeho pohledu si je připomenout nebo přečíst (jak mi takové skvosty mohly uniknout?).
Pokud začneš o sobě, tedy přesněji o našem národu, o Češích, pochybovat, přečti si tuto knihu. Polský autor právě dokázal dostatečně dobít mou kapacitu vlastenectví. Bez podbízení, kriticky, ale citlivě, s úsměvem a hlavně maximálně přátelsky.
100 % (167 hodnotících, 83 %).
Ne, jakmile jde o Mariusze Szczygiela, nedokážu být objektivní a to přiznám hned na začátek. Už od prvního přečtení Gottlandu jsem se stala nadšenou fanynkou, která s chutí zhltá vše, co mi tento pán naservíruje. Nevím o žádném jiném autorovi, který by dokázal tak dobře spojovat zdánlivě nesouvisející věci do jednoho harmonického celku a ještě z nich vyvozovat tak zajímavé myšlenky. K Lásce nebeské jsem se vrátila po pár letech a strávila jsem s ní příjemný večer, během kterého jsem se dozvěděla zase něco nového o tom, jací my - Češi, Poláci, lidé - vlastně jsme.
Souzním s komentářem Kociq,kdysi jsem zkusil Potopu a Křižáky a Quo Vadis od Sienkiewicze a nelitoval jsem,v současnosti mají výborné autory v oblasti fantasy a sci-fi,např.Kossakowska ,nebo Grzedowicz, v oblasti filmu jsou pro nás Poláci úplnou neznámou,tak mi u té knihy občas připadalo,jestli-velmi slušně řečeno-autor trochu nepodceňuje své rodáky.
Zajímavé postřehy. Knížka mě na směrovala k tomu, že si zopakuji pár českých knížek.
Také mě začalo zajímat, jak se píše u sousedů a rozhlížím se po polských autorech, což mě nikdy dříve nenapadlo.
Knihy od M.S. čtu rád pro jeho lidskost, vtipné postřehy a to, co vyjádřil(-a) TipsyChipsy, ale začínám se trochu bát, zda nás Čechy a Češky občas nevidí až moc růžově. Jasně, moc mne chvála našeho modu vivendi nebo až nadhledu potěší, když je člověk zvyklý z toho našeho bahňáčku spíše na věčné nevěření si, reptání a zbytečně přefouklé příklady vlastní malosti nebo přímo blbosti. Když ta chvála přichází od cizince, je o to milejší. Je pravda, že i mně tato knížka sice přijde opět velmi pěkná, ale až moc štíhlá, obsahuje poměrně málo textu - fotek a prázdných stránek je na můj vkus už trochu příliš. Jelikož já byl poměrně dlouho až nekritickým obdivovatelem Poláků, moc by mne potěšila knížka (ideálně recipročně napsaná Čechem, nebo alespoň Nepolákem), která by z nich dokázala vyhmátnout také něco příjemně jiného, co nám o nich M.S. zatajil.
Štítky knihy
Česko, Česká republika česká literatura kultura Češi
Po přečtení mám rád Poláky, protože jsou tak jiní, jak jiný může být pouze váš soused, co se uhnízdil hned za plotem skutečnosti. Tak asi proto je mám taky rád. ;)