Není přehled
Mariusz Szczygieł
Kniha literárních reportáží a fejetonů na téma pomíjení vypráví o dramatickém životě české básnířky Violy Fischerové; o neblahém osudu majitelky slavné pražské vily Miladě Müllerové; o stárnoucím autorově otci, který přijíždí opakovaně do Prahy, aby ji naposledy viděl; o polských spisovatelkách-dvojčatech, která předstírala, že nejsou Židovkami; o důchodci, který kvůli konci světa prodal svůj majetek; o albánském malíři, jehož obrazy neměly za komunismu ten správný druh optimismu; o polském sochaři-perfomerovi, jehož díla mizí z veřejného prostoru, protože provokují; o ženě, která umlátila dítě, ale nadále zůstala učitelkou, a mnoha dalších. Tématem těchto příběhů jsou nejen různé druhy ztrát, které autor shrnuje pod pojem "není", ale také to, co zůstává a s čím se musíme potýkat - smutek, nostalgie, skryté touhy. Autor chápe "není" pokaždé jinak, snaží se nás přimět k zamyšlení nad tím, co "není" v našem vlastním životě, a nutí nás přemýšlet o významu vzpomínek. Přes své vážné ladění je to kniha o pocitu bezpečí a přátelství, o snech a rituálech. "Ale především je to kniha o lásce," říká sám autor. Podle hlasování polských čtenářů se jedná o nejlepší reportáže desetiletí a nejlepší publikaci roku 2018. Kniha Není byla nominována do finále Ceny Ryszarda Kapuścińského i na literární cenu Nike. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Jaroslava Jiskrová - Máj.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2019 , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - MájOriginální název:
Nie ma, 2018
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Není. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (27)


„Jacek M. o slovech: Ta dvě, nikdy a vždycky, by ve slovníku být nemusela. Nadělají víc škody než užitku. Vlastně samé škody.
A navždy - to je svazek přímo zločinný.
Jacek M. ještě o jednom slovu: Vím, že za tohle by mě moji páteři profesoři z teologického semináře exkomunikovali, ale ke slovům, která nadělají více škody než užitku – tedy k nikdy a vždycky - bych přidal ještě slovo Bůh.“
--
Chvíli jsem měl tuhle knihu za průměrnou, tedy průměrně dobrou, samozřejmě, díky Szczygłově všudypřítomné lásce k Česku a mé stálé lásce k Polsku.
A pak jsem došel k té kapitole.
Vím už dlouho o tom jeho nejslavnějším textu, ale tady jsem ho nečekal. Nebudu vám kazit překvapení. To poznáte, kterou kapitolu myslím, to nejde splést. Ani jedna z dnešních ukázek z ní nepochází.
Řeknu jen to, že jestli po jejím přečtení nebudete moct spát, nebudete první a jen se zařadíte po bok takových osobností jako Donald Tusk, Bronisław Komorowski a já. Na poslední odstavce té kapitoly často myslím. Jsou jedněmi z nejsilnějších vět, jaké jsem kdy četl.
Ukázky přeložila Helena Stachová.
--
„Byli jsme s Ewou na dovolený u moře, pozorovali jsme společnost,“ říká Tomasz.
„U polského moře,“ upřesňuji.
„No jo. Rodiče na každým kroku sugerujou dítěti pocit provinění. Je to strašný… Šli bysme dál, ale kvůli tobě… No vidíš, ty porád musíš… Zmrzku nedostaneš, protože… Jen dítě udělá něco špatně nebo neudělá nic, rodič už mele svou. Furt dětem namlouváme, že něco dělaj špatně.“
„Je to tvoje vina,“ upřesňuji.
„Pamatuju se, jak jsem jako malej kluk chodil do kostela a bil se v prsa: moje vina, moje vina… Jaká vina, krucinál? Nač od dětství vtloukat člověku do hlavy, že něco zavinil?“
„Chceme nad ním mít moc, abychom ho mohli ovládat,“ upřesňuji.
„Spousta dětí to v kostele opakuje mechanicky. Ale co když to v nich jako pocit viny zůstane i v dospělosti? Proto jsem se vrátil od moře a začal sekat jednu věc za druhou. V Čenstochový jsem pod most, kousek od nádraží Stradom, umístil malýho kluka. Je nahej a klečí na štěrku se svěšenou hlavou. Ruce má za zádama svázaný drátem. Chtěl jsem, aby jeho hlava byla ve vejšce dospělýho člověka, aby si ho třeba někdo všimnul a přišel mu pomoct. Klečí mezi betonovejma sloupama, takže ho ten most zdánlivě chrání jako střecha, ale současně tlačí, tiskne k zemi. […] Tahle práce se jmenuje Omluva nestačí.
To jsem jednou slyšel, když jsem byl malej. Mýho tátu znáš, víš, že je to vulkán energie a že je taky dost výbušnej. Jednou jsem jako jedenáctiletej něco udělal špatně a omluvil jsem se mu. Jdi s těma svejma omluvama do prdele, povídá mi. Od tý doby jsem se mu nikdy neomlouval. Když jsem něco vyvedl, přiznal jsem se, ale už jsem se neomlouval…“
„Nechtěl jsi potom svá slova hledat v p…“ upřesňuji.
„Jsem paličák a pamatováka mám jako slon. Je hrozně snadný takovýho mladýho kluka zdeptat. Když má někdo moc, musí se hlídat. Nesmí ji zneužít. Svýmu synovi se omlouvám já. Když přijdu až večer, tak se mu omluvím. […] Co dostáváš, to dáváš. Ledaže to stopneš sám. Otec byl na mě ostrej, proto se snažím bejt mírnější. Ale nevím, jestli se mi to daří. V dětství by ses neměl rodičů bát!“


Zřejmě patřím k těm, kteří si po zkušenosti s Láskou nebeskou a Udělej si ráj neuvědomili, že by tentokrát mohli šlápnout vedle a Szczygiela brali jako jistotu dobré četby. Nicméně dostali do rukou rozplizlý nicneříkající text, z něhož vlastně ani není patrný záměr. Postavy, o nichž autor mluví, tentokrát nejsou příliš známé a autor patrně zkoušel rozvést na 300 stran svébytnou filozofickou pointu o tom, že "každý něco postrádáme", ale výsledkem byla tato banalita.
Související novinky (1)
Knižní novinky (46. týden)
10.11.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2019 -
Nagroda Literacka „Nike”
(Reportáž)
Kniha Není v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 140x |
ve Čtenářské výzvě | 28x |
v Doporučených | 9x |
v Mé knihovně | 78x |
v Chystám se číst | 118x |
I když některé "hrdiny" této knihy neznáme, tak to poselství je jasné a táhne se všemi stránkami jako tenká červená nit života... Nejdrsnější byl příběh ženy, co na návštěvě skočila z okna a v kabátě nechala dopis na rozloučenou s vysvětlením, proč tak učinila. Už taky není...