Mariusz Szczygieł

Přidat do oblíbených Koupit knihy

polská, 1966

Populární knihy

/ všech 8 knih
Láska nebeská
Láska nebeská
Gottland
Gottland
Udělej si ráj
Udělej si ráj
Libůstka
Libůstka

Nové komentáře u knih Mariusz Szczygieł

Gottland Gottland

„Kniha byla zajímavá svým pohledem na Čechy. Líbila se mi kapitola o Baťovi a Golden Kids. Dozvěděla jsem se i spoustu informací o Stalinovu pomníku. Před přečtením jsem byla na Listování, které bylo super a mělo spád.“... celý text
— joanb

Udělej si ráj Udělej si ráj

„Nebýt bývalé přítelkyně, Polky, ke Szczygielovi bych se téměř jistě nikdy nedostal - kniha je tematicky úplně mimo můj záběr. Přesto mě ohromně bavila, četl jsem ji opakovaně.“... celý text
— TGC

Gottland Gottland

„Kniha tematicky úplně mimo můj záběr. Nebýt bývalé přítelkyně, Polky, ke Szczygielovi bych se téměř jistě nikdy nedostal. Píše skvěle, poskytuje užitečné zrcadlo naší národní povaze. Strhující.“... celý text
— TGC

Není Není

„„Jacek M. o slovech: Ta dvě, nikdy a vždycky, by ve slovníku být nemusela. Nadělají víc škody než užitku. Vlastně samé škody. A navždy - to je svazek přímo zločinný. Jacek M. ještě o jednom slovu: Vím, že za tohle by mě moji páteři profesoři z teologického semináře exkomunikovali, ale ke slovům, která nadělají více škody než užitku – tedy k nikdy a vždycky - bych přidal ještě slovo Bůh.“ -- Chvíli jsem měl tuhle knihu za průměrnou, tedy průměrně dobrou, samozřejmě, díky Szczygłově všudypřítomné lásce k Česku a mé stálé lásce k Polsku. A pak jsem došel k té kapitole. Vím už dlouho o tom jeho nejslavnějším textu, ale tady jsem ho nečekal. Nebudu vám kazit překvapení. To poznáte, kterou kapitolu myslím, to nejde splést. Ani jedna z dnešních ukázek z ní nepochází. Řeknu jen to, že jestli po jejím přečtení nebudete moct spát, nebudete první a jen se zařadíte po bok takových osobností jako Donald Tusk, Bronisław Komorowski a já. Na poslední odstavce té kapitoly často myslím. Jsou jedněmi z nejsilnějších vět, jaké jsem kdy četl. Ukázky přeložila Helena Stachová. -- „Byli jsme s Ewou na dovolený u moře, pozorovali jsme společnost,“ říká Tomasz. „U polského moře,“ upřesňuji. „No jo. Rodiče na každým kroku sugerujou dítěti pocit provinění. Je to strašný… Šli bysme dál, ale kvůli tobě… No vidíš, ty porád musíš… Zmrzku nedostaneš, protože… Jen dítě udělá něco špatně nebo neudělá nic, rodič už mele svou. Furt dětem namlouváme, že něco dělaj špatně.“ „Je to tvoje vina,“ upřesňuji. „Pamatuju se, jak jsem jako malej kluk chodil do kostela a bil se v prsa: moje vina, moje vina… Jaká vina, krucinál? Nač od dětství vtloukat člověku do hlavy, že něco zavinil?“ „Chceme nad ním mít moc, abychom ho mohli ovládat,“ upřesňuji. „Spousta dětí to v kostele opakuje mechanicky. Ale co když to v nich jako pocit viny zůstane i v dospělosti? Proto jsem se vrátil od moře a začal sekat jednu věc za druhou. V Čenstochový jsem pod most, kousek od nádraží Stradom, umístil malýho kluka. Je nahej a klečí na štěrku se svěšenou hlavou. Ruce má za zádama svázaný drátem. Chtěl jsem, aby jeho hlava byla ve vejšce dospělýho člověka, aby si ho třeba někdo všimnul a přišel mu pomoct. Klečí mezi betonovejma sloupama, takže ho ten most zdánlivě chrání jako střecha, ale současně tlačí, tiskne k zemi. […] Tahle práce se jmenuje Omluva nestačí. To jsem jednou slyšel, když jsem byl malej. Mýho tátu znáš, víš, že je to vulkán energie a že je taky dost výbušnej. Jednou jsem jako jedenáctiletej něco udělal špatně a omluvil jsem se mu. Jdi s těma svejma omluvama do prdele, povídá mi. Od tý doby jsem se mu nikdy neomlouval. Když jsem něco vyvedl, přiznal jsem se, ale už jsem se neomlouval…“ „Nechtěl jsi potom svá slova hledat v p…“ upřesňuji. „Jsem paličák a pamatováka mám jako slon. Je hrozně snadný takovýho mladýho kluka zdeptat. Když má někdo moc, musí se hlídat. Nesmí ji zneužít. Svýmu synovi se omlouvám já. Když přijdu až večer, tak se mu omluvím. […] Co dostáváš, to dáváš. Ledaže to stopneš sám. Otec byl na mě ostrej, proto se snažím bejt mírnější. Ale nevím, jestli se mi to daří. V dětství by ses neměl rodičů bát!““... celý text
— empivarci

Gottland Gottland

„Některé příběhy (motivy) výborné, některé divné a pro mě nezajímavé. Přesto stojí přečíst, i kdyby jen pro pochopení toho, jak se na Česko dívá nezaujatý pozorovatel.“... celý text
— nula87

Přejít na knížky autora