kollis komentáře u knih
Uf, mé první a zároveň poslední setkání s Michaelou Klevisovou. První relativně svižná polovina upomínající na Agathu Christie se po druhé vraždě promění v rozvleklé psaní plné naivních profesních představ a otravného kazatelsko-didaktickýho moralizování vyšetřovatele Bergmana. Bohužel odhalení pachatele je zmatečné a jeho motiv je nepřesvědčivý až naprosto směšný.
Jako čtenářsky frustrující se pak jeví některé načrtnuté linky, které pravděpodobně měly za cíl zmást čtenáře v odhadnutí vraha, ale nakonec nemají ve vyprávění žádný smysl a působí na efekt a zbytečně.
Frank Miller se po roce, kdy vytvořil batmanovský epilog, pokusil i o jeho počátek. Příběh je vyprávěn dvojicí Jimem Gordonem a Brucem Waynem, jeden nováčkem a druhý navrátivším do Gothamu, jejichž pohledem můžeme pozorovat morálně rozpadlé město. To podporuje i
Mazzucchelliho kresba, která významově využívá jen malého spektra barev (černobílá kresba, tónování, hra se stíny) a daří se mu navodit nepříjemný pocit z Gothamu jako města prohnilého zločinem a korupcí, kde byste opravdu žít nechtěli.
První díl je v podstatě tradiční postapokalyptický zombie horor s minimem prvků, které bychom už někde jinde nečetli či neviděli zfilmovány. Hlavní hrdina se po kómatu probudí do světa, kde je nastolen nový řád (podobně Den Triffidů či Boyleův film 28 dní poté)a starý systém a pravidla nefungují. Jeho zákonitosti čtenáři spolu s ním prozkoumávají, aby se po splnění prvního cíle (nalezení své rodiny) stal nakonec vůdcem zbylé skupiny lidí. Zvolený psychologický přístup a jeho zkoumání jednotlivců v krizových situacích působí spíše povrchně a banálně. Ovšem první díl musíme brát jako expozici do rozsáhlého světa, kdy se v dalších částech psychologie postav postupně prohloubí, relativizují se jejich pozice v rámci vyprávění a celková atmosféra se posouvá do maniakálně-depresivní polohy