Květinka008 komentáře u knih

Kniha, která měla být napsána, ale měla být napsána trochu jinak. Nebo je to totálně nezvládnutý překlad? Jako vystudovanou žurnalistku mě popuzuje neustálé střídání časů při popisu děje, nahodile, nepochopitelně. "Zdá se, že se opět probouzí k životu a je šťastná, že je znovu ve svém manhattanském bytě. Celé hodiny se procházela po ulicích, chodila se svým pudlíkem do Central Parku, nacházela zálibu..." (s. 116) "Grace sestoupila na břeh a políbila dvě děti v místním kroji. Snoubenci neopomněli odpovědět na pozdravný jásot a usmívat se... Ve dvou minutách průvod...přijíždí k paláci. Rainier a Grace sotva vešli dovnitř, když opět musejí ven..." (s. 160) Vzhledem k tomu, že nejsem filmový fanoušek, nic mi také neřekly dlouhé kapitoly v první polovině knihy, kde se popisují jednotlivé filmy Grace Kellyové a padají tam jména herců a režisérů 50. let.

23.01.2017

Souhlasím s hodnocením Marivy níže. Čtení jsem trochu přemáhala, zřejmě mi nesedí "konverzační" knížky s minimem děje, míst a pohybu a nedotažené konce. Je to prostě oddechovka. Uspokojil mě až druhý díl s jasnou tečkou :-)

19.01.2017

Žasnu nad popisem, že "čerpá částečně ze skutečnosti"! V roce 2007, rok před vydáním knihy Neurozená, vyšla biografie Princezna Masako od Bena Hilla. Kdo četl, pochopí, kam mířím. Domnívám se, že Neurozená je jen kopií Princezny Masako a popisem skutečnosti, ačkoliv si hraje na autorský počin a román. Postavy v knize Neurozená jsou totožné se současnou císařskou rodinou, jen jinak pojmenované, a hlavní dějová linie se přesunula o generaci do minulosti. Příběh o neurozené dívce, která přišla do císařského paláce a je šikanována okolnostmi i císařovnou a jejími poskoky, je tentýž.

Hlavní hrdinka knihy Neurozená, Haruko Endó, se narodila kolem roku 1935 a měla otce majitele lihovaru (císařovna Mičiko Šoda se narodila 1934 a její otec byl prezident mlynářské společnosti), obě vystudovaly církevní SŠ i VŠ, měly svatbu v roce 1959 a císařovna i hrdinka v knize překročily meze protokolu a své děti vychovaly samy. Souhlasí i narození dcery a syna, zájem císaře o živočichy na území paláce (reálný chová rybičky, knižní ptáčky). Také příběh syna - prince Cujó (reálný Naruhito) a snachy Keikó Moriové (Masako Owadové), je až na závěr srovnatelný s realitou. Souhlasí data narození, původ, studia v zahraničí i neochota rodičů včetně samotné vzdělané, několika jazyky hovořící diplomatky Masako nechat se zavřít do císařského paláce. A trápení s tím, že nebyla tato manželka jediného následníka císařského trůnu schopna porodit syna, až se z toho zhroutila, známe všichni... Masako = Keikó.

Závěr románu Neurozená je jiný, než by bylo vůbec v realitě možné. Zde nelze na pouhých několika stranách upřít autorovi originalitu.

06.12.2016

Propagovaný humor se mi tak humorný nezdál a témata se mi zdála být tak blízká, až opakující se. Nedá se číst jako beletrie najednou, nutné opravdu "kouskovat", pak se dá.

09.06.2016

Knížka dějově hodně slabá, opakující se dialogy, čtení se vleklo. A i když to dělám zřídka - přeskakovala jsem strany, "aby už to skončilo". Jiné knihy rozhodně lepší!

01.06.2016

Dle "traileru" na přebalu jsem si myslela, že půjde o oddechovku, detektivku. Začátek matoucí, největší překvapení - hlavní hrdinka je lesbická matka žijící v páru. Nemám nic proti homosexuálům, ale myslím, že čtenář by měl od začátku vědět, co bude číst (aneb na přebalu ani náznak). Při dalším čtení mě napadala otázka, kdo je cílovou skupinou čtenářů. Na detektivky slabé, na ženskou literaturu málo milostné, pro náctileté naopak moc komplikované... Rozuzlení překvapivé, to jediné bylo plus. Nedoporučuji.

04.04.2016