ladush komentáře u knih
Tak. Knihu jsem si v sobě musela nechat trochu "uležet", abych ji mohla ohodnotit. Jenže stejně nevím jak. Od autorky jsem si již celkem zvykla, že její knihy v sobě nesou lehce depresivní rovinu, takže to mě ani tak nepřekvapilo. Zajímavé jsou v knize především hlavní postavy, jejichž charaktery autorka postupně vyhrotila do extrému. Je to realita? Říkám si, že je to tak trochu (možná) náhled do dnešní společnosti a vztahů. Každá z těchto postav má totiž jednoho společného jmenovatele - absenci spokojenosti. Vnímala jsem, jak jsou hrdinové osamocení, přestože sami nebyli. Nedokázali komunikovat, mluvit o svých potřebách, žili ve lžích a neustálém očekávání, které jim nebylo naplněno. A tak se cyklili v neustálém smutku a vnitřní prázdnotě. Autorka umí krásně vykreslit povahy všech osob v knize, a tak se celý příběh nezdál až tak ujetý. Přestože trochu byl. A možná to byl záměr. Každopádně, tohle je message, kterou si z knihy odnáším, která na mě z knihy dýchla (náhled do dnešní společnosti). Míši je mi upřímně líto, a její postava se mi zdála tou nejuvěřitelnější ze všech. Konec/nekonec knihy malinko zklamal, byť se mi nezdá, jako ostatním, že byl uspěchaný. Prostě otevřený konec, který vždy tak trochu podráždí. A ve mě nechal smíšené pocity. Těším se na další knihu!
Nadšení z knihy opadlo už v počátku. Děj se nikam moc nehýbal, hl. hrdinka mi byla nesympatická a styl psaní nijak extra zajímavý, takže jsem se musela do čtení kolikrát přinutit (nerada odkládám rozečtené knihy).
Dnes dostane nálepku světového bestselleru zřejmě každá druhá kniha. Ale, pořád si říkám - tisíc lidí, tisíc chutí. Mě ale bohužel nechutnalo :-)
Knihy Simony Monyové (Ingrové) nesou jasné poselství a řekla bych, že v drtivé většině do nich prosakují osobní zkušenosti autorky. O to více příběh získává na síle.
U této knihy mě celkem zklamal závěr - otázka je, zda bylo záměrem, aby byl tak jednoznačný, nebo se jen promítla představa hl. hrdinky o tom, jak z toho všeho "ven". To už se však nikdy nedozvíme...
Nápaditě a trochu filosoficky pojatý děj knihy, ke kterému se v myšlenkách někdy vracím. I s odstupem času vnímám, že je to kniha, na kterou se jen tak nezapomíná.
V knize se podstatnou část nic moc neděje. Postupně se seznamujeme s charaktery třech hlavních hrdinů a je na nás, který z nich nám bude sympatický a kterému budeme nejvíce věřit a "fandit". Což se také v průběhu může dost často měnit :-) Především na tomto základě je děj knihy postaven - upoutat čtenářovu pozornost, podnítit zvědavost a nakonec šokovat. Jenže právě ten konec mě dost zklamal. Přišel mi překombinovaný, vyhrocený až na půdu. Mystická rovina mi ani tak nevadila, kdyby se nevyhrotila tímto šíleným způsobem. Proto 3 hvězdy.
S touto knihou se dostavilo i nostalgické zavzpomínání na časy, kdy mi bylo náct a knihy L. Lanczové jsem hltala jednu za druhou. Po přečtení této, jedné z těch novějších, musím uznat, že autorka se stále drží toho, co skvěle umí. Přestože mě osobně příběh tolik nezaujal, jelikož autorky styl už mám za ta léta najetý a tudíž se to nevyhlo jisté předvídatelnosti, má kniha vše, co má správný dívčí román obsahovat. Bylo to pěkné zavzpomínání na léta minulá :-)
Neuvěřitelná kniha! Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou. Nejsem úplně fandou knih s válečnou tématikou, ale tento příběh, byť je s válkou velmi úzce spjat, má v sobě něco tak jedinečného, hlubokého a silného, že naprosto předčil mé očekávání. Kniha je psaná lehkým, poetickým stylem, což mě příjemně překvapilo hned na prvních stránkách. Bohužel, ani poetičnost nedokázala zmírnit bolest a utrpení, které ze stránek mnohdy přímo sálá...a ke konci dokonce přispělo k několika zmáčeným řádkám od mých slz.
Takže závěrem: velice silný a poutavý příběh, který poukazuje na dobu, ve které převládá Smrt, Bolest a Utrpení, ale také Láska a lidi s velkým srdcem. A také, a to především, dítě, které česalo slova....
....vřele doporučuji!
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!
Čekala jsem mysteriózní počtení, které se v ději sice promítá, ale celkově mi příběh přijde dost překombinovaný. Jakoby snad měla autorka potřebu neustále šokovat a něčím překvapovat, což pak dopadá tak, že si chvíli čtete o téměř incestním vztahu, zneužívání nevlastním otcem, domácím násilí a nebo o lesbickém vztahu dvou kamarádek. A do toho, aby se tedy neřeklo, se ochomítá duch mrtvé holky. No, nevím...někoho to možná bude bavit, ale já jsem ráda, že jsem knihu vůbec přelouskala a od autorky si už zřejmě nic nepřečtu :-)
Po delší době kniha, která zahýbala mými emocemi takovým způsobem, že na ni ještě dlouho budu vzpomínat. Příběh se četl sám s lehkostí a v mé hlavě pracovala fantazie a představivost na plné obrátky, Amandin duchovní směr mi byl od prvopočátku blízký, přesto ji neskutečně obdivuji za to, jak se svou myslí dokázala pracovat, aby se udržela při životě. Naše mysl je ohromný dar, dokážeme s ní nemožné věci a Amanda je toho důkazem. Odpuštění bude trvat velice dlouho, ale žít s nenávistí je skoro jako stát se součástí války, války v nás, nebo té svaté, která je nenávistí a fanatismem poháněna.
Je to aktuální kniha, s kterou se každý po jejím přečtení vypořádá po svém. Rozhodně vyvolá spoustu myšlenek, které nevyprchají po pár minutách.
*****