Ženu ani květinou...
Simona Monyová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25567/bmid_zenu-ani-kvetinou-Ovh-25567.jpg
4
425
425
Kniha Ženu ani květinou ... vypráví o tom, co všechno zraňuje mužské ego, a co všechno jsou ženy schopny snášet ve jménu takzvané osudové lásky.
Přidat komentář
No, na téma domácího násilí jsem toho už přečetla, viděla i slyšela opravdu hodně, abych věděla, že ženy, které si to nechají od partnera líbit, asi nikdy nepochopím. Tato knížka mě v tom opět utvrdila. Absolutně nesympatická a snad i hloupá hlavní hrdinka s pro mě zcela nepochopitelným jednáním a nezdravým poutem k chlapovi, kterého budete nenávidět už od prvních stránek. Ale takhle to prostě asi je, takhle to zkrátka chodí. Když člověk zná životní příběh autorky, rozumí tomu, proč je knížka taková, jaká je. Bude vás vnitřně strašně, ale strašně štvát. I kniha, i hrdinka a vlastně i celá ta situace, o které příběh je. Ale čte se to skvěle, to ne že ne. Kéž by ženy měly víc hrdosti a sebeúcty...
S každou stránkou se mi zvyšoval tep. Děj byl předvídatelný, ale to jsem snesla. Nějak mě ta knížka držela. A přitom jsem asi od třetiny nechtěla číst už ani stránku.
Na podobný typy já mám čuch, to mi věř!
Je jasné, že se jedná o autobiografii a kdyby si paní Monyová sama sebe vážila jako ženy, mohla tu dnes být a psát další a další knihy. Takové chlapy jako Marek bych odvezla na pustý ostrov.
Určitě neuznávám žádnou formu násilí na nikom, ale hlavní hrdinka totální " Blběna" u které jsem měla chuť sama jí jednu střihnout...Ukázkový případ, kdy jsem chování hlavní hrdinky nedokázala pochopit, protože od začátku věděla do čeho jde. Za mne nudný a otravný příběh s tématem stále dokola. A většina knih autorky je na jedno brdo, je mi velmi líto jejího osudu, ale nechápu, jak mohla napsat tolik bestsellerů, když to není ani vtipné, ani poučné, ani napínavé, prostě nic... Za mě nedoporučuji...
Mrazive cteni po tom, co zjistite, ze kniha je asi temer autobiograficka. Bohuzel, autorka asi nemela jinou inspiraci (nebo se potrebovala vypsat) a proto jsou vsechny jeji knihy jako pres kopirak.
Moc líbilo, depresivní knihy mám raději, než červenou knihovnu, kde vše dobře skončí za všech okolností.
“Marek by mě raději zabil, než abych ho opustila.”
Knihy Simony Monyové jsem kdysi dávno četla jako lehké, nenáročné a často komediální čtení. Postupem času ale začal převažovat tíživý a depresivní tón a na autorku jsem zanevřela. Její tragická smrt mě přesto šokovala. Ve zprávách, které byly zveřejněny po její smrti, uváděla, že právě kniha Ženu ani květinou.. je popisem vztahu s jejím manželem a vrahem. Když nyní knihu znovu čtu, musím konstatovat, že je to sice kratičké, ale mrazivé memento o anatomii patologických partnerských vztahů, které od nadávek a facek mohou vést až ke kudle v břiše.. Konec je otevřený, ale čtenář již ví, že happy end se nekonal. Jméno vydavatele aka vraha v tiráži je pak opravdovou smutnou tečkou příběhu..
Výborné čtení, jako už u několika knih - jsem si řekla, že autorky je velká škoda. Barvitě popisuje diskutabilní téma. Zajímavý vhled do hlavy manželky, která tyto - pro mě nepochopitelné věci - snáší.
Můj náhodný výběr a první od Simony Monyové. Knížka o tom, jak my ženské dokážeme být blbé - a to nemyslím ve zlém.
Příjemná, čtivá oddechovka. Velmi silné téma a příběh.
Člověk se zamyslí jaké vnitřní pocity a trápení týrané ženy mají a jak těžké je z toho vycouvat ( pokud to někdy ještě jde). Celkově ke knížkám autorky jsem se dostala až dlouho po její smrti a tato mě obzvlášť zajímala už jen proto, že vím jak autorka skončila a čím si prošla.
Krátký smutný příběh ze života. Možná inspirovaným jejím vlastním životem a pokud jsem dobře pochopila konec, tak, tak si ho možná autorka představovala. Bohužel u ní to dopadlo jinak.... a je mi to moc líto. Však taky ten název knihy a obálka mluví za vše
tak tohle bylo hodně živé, syrové a hodně autentické ze života autorky , je mi líto těch žen které si tímto procházejí ..
Ze začátku jsem měla trochu potíže se přes děj nějak prokousat. Tehdy, když jsem ji četla, tak jsem moc tyto knihy nečetla. Měla jsem radši fantasy. Ale teď se ráda ke knihám od spisovatelky vrátím a přečtu si je znova.
Nic podobneho jsem nastesti nezazila, proto jsem hlavni hrdinku naprosto nechapala. Konec sice dobry, ale divny. Ona ho snad jeste litovala. Hezky napsane, jeji knihy mam rada, ale vesele cteni to rozhodne neni.
Kniha v níž autorka popisuje neschopnost může přijmout, že jeho žena je významnější osobnost než on sám. Myslím si, že takových muzu je spousta, já jsem naštěstí na takového magora nenarazila. Ale vůbec se nedivím, že ženy se nedokáží vzepřít, protože věří neustále slibům svých milovaných protějšku.
Opravdu hodně smutná, depresivní, od první do poslední stránky negativní. Proč tomu tak bylo? Dnes už to víme.... Knihy Simony Monyové jsou krátké, čtivé, takové jednohubky na jeden den pro pobavení, pro chvíle odpočinku. Ale v tomto případě se mi zdála být neskutečně dlouhá. Pořád si kladu otázku - proč tomu tak bylo a proč to došlo tak daleko?
Dočteno s velkým napětím, jak tohle skončí a říkám si jenom, to přece nemohl být konec. Ale bohužel je. Úžasná kniha popisující psychické i fyzické týrání v domácnosti. Během čtení této knihy jsem se dozvěděla o tom, že autorka zemřela násilnou smrtí a to jen umocnilo můj prožitek z knihy. Je to neskutečné a je vidět, že autorka musela čerpat z vlastního života, protože takhle popsané situace, to snad nejde vymyslet. Je to druhá kniha od této autorky a rozhodně ne poslední, určitě se ponořím i do dalších počinů, protože je to velmi čtivé a poutavé.
Depresivní. Opravdu depresivní kniha od začátku do konce. Ta kniha je hrozně negativní, měla jsem z ní pocit beznaděje a chtělo se mi křičet: "Už se na něj vys**!" Někteří chlapi jsou opravdu bezpáteřní hovada, která umí jenom ženu využívat - psychicky, fyzicky i finančně a ještě ji mlátí. Bohužel hlavní hrdinka se opravdu "zamiluje". Bohužel i z okolí znám jaké to je, když se žena zamiluje a má klapky na očích. Najednou člověk nevnímá ani to, že má nějaké děti a příbuzné. Myslím se, že je to ale i povahou ženy, že si tak moc přeje být s chlapem, že mu prostě všechno odpustí a vnímá jenom ty pěkné věci - snídaně do postele, lichotky apod. Smutné na tom je, že je to v podstatě ze života autorky Simony Monyové a z toho mrazí. Je to jako její poselství, které z jejich knih vyzařuje a říká nám ať si dáme pozor a nedopadneme jako ona...
Autorovy další knížky
| 2011 |  Srdceboly |
| 2003 |  Tchyně a uzený... |
| 2006 | Sebemilenec |
| 2005 | Krotitelka snů |
| 2011 | Citová divočina |
Monyovou mám moc ráda, její knížky jsou neuvěřitelně čtivé. Tuto knihu jsem zvolila jako oddechovku mezi náročnějším čtením. Ale oddechovka to opravdu nebyla. Téma je velice silné. Celou dobu jsem se snažila aspoň trochu pochopit jednání hlavní hrdinky, ale nedokázala jsem to. Bylo mi líto, že i přes tolik šancí to s ním skončit, to neudělala.
Každopádně i přes nepříjemné téma domácího násilí, byla kniha velmi čtivá, poutavá a přečtená jedním dechem.