Ženu ani květinou...
Simona Monyová (p)
Kniha Ženu ani květinou ... vypráví o tom, co všechno zraňuje mužské ego, a co všechno jsou ženy schopny snášet ve jménu takzvané osudové lásky.
Přidat komentář
Mé první setkání s touto autorkou.Asi jsem tuto knihu začala číst spíše ze zvědavosti.Než se stala ona tragická událost,neměla jsem o existenci spisovatelky ani zdání.Kniha je velice čtivá.Nevím do jaké míry autorku inspiroval její vlastní nešťastný život ale je to smutné a varující.Bohužel i takové věci se dějí...
Pěkně čtivá kniha, ale bohužel se věnuje neúsměvnému tématu týrání ženy. Během četby jsem měla velmi silný pocit, že autorka do příběhu dala hodně ze svého života, bohužel. Škoda jí, mohla toho ještě hodně napsat.
Propána! K této knize jsem se dostala spíše náhodou, vždy čtu, o čem kniha má být, tady jsem to neudělala, mohla jsem tušit, ale přesto jsem začala číst. Nikdo a nic mě nepřesvědčí o tom, že toto není její deník. Po přečtených článcích o jejím životě vedle svého manžela (dá-li se tak toto monstrum nazvat) a po přečtení této knihy bych mohla napsat diplomovou práci na téma "Autobiografické prvky v knize Monyové". Téměř vše, co se tu dočtete, se dočtete i v novinových článcích, ale už se to netýká brněnské, úspěšné herečky Reginy, nýbrž brněnské úspěšné spisovatelky Simony. Dočetla jsem jen proto, že jsem čekala happy-end. Konec je otevřený, ale pak mě napadlo: Konec jsme se vlastně všichni dozvěděli v srpnu 2011 ...
Štítky knihy
domácí násilí týrání týrané ženy
Autorovy další knížky
2011 | Srdceboly |
2003 | Tchyně a uzený... |
2006 | Sebemilenec |
2005 | Krotitelka snů |
2011 | Citová divočina |
Knihu jsem četla, až po tragickém konci Simony Monyové. Děj se mi zdál neskutečný, prostě se mi kniha nelíbila.