Ženu ani květinou...
Simona Monyová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25567/bmid_zenu-ani-kvetinou-Ovh-25567.jpg
4
423
423
Kniha Ženu ani květinou ... vypráví o tom, co všechno zraňuje mužské ego, a co všechno jsou ženy schopny snášet ve jménu takzvané osudové lásky.
Přidat komentář
Kniha o úspěšné brněnské herečce, která zřejmě prodělala kompletní lobotomii. A nikdo ji o zákroku poté neinformoval. Bezmozek - jediný název pro hlavní hrdinku. Svobodná matka, která sbalí neúspěšného nezaměstnaného herce, velmi úspěšného v oblasti alkoholismu a násilí. Nastěhuje si ho k sobě, nechá se jím vyžírat, mlátit, zamykat. On je žárlivý, majetnický, uráží ji a ona to snáší „ve jménu lásky“. Pak si ho i vezme a čeká s ním i dítě. Co na to říct. Stupid bitch. V jedné větě tam říká něco jako. „Ještě že dnes malý není doma. Hlavně aby nás příště neviděl jak mě mlátí a kope do mě. I když - co když žádné příště už nebude?“. Znám ve svém okolí několik podobných žen a můžu na to jen říci „Každý svého štěstí .....“
Každopádně se o žádné převratné literatuře mluvit nedá, ale naprosto chápu, že může ve svých knihách mluvit z duše leckteré ženě a snad i proto byla u nás svého času nejprodávanější českou autorkou.
Naprosto děsivý, ale pravdivý příběh. Je šílené, jak růžové brýle dokáží člověka zcela oslepit a nechá se dobrovolně deptat. Přečteno za dva dny, na příběh ale jen tak nezapomenu.
Názorná ukázka jak muž může umět manipulovat s ženou a dostat ji tam kam chce. Osvobodit se je těžké...
Mrazivý příběh, odhalení tajemství autorčina života? Kdo ví. Čtivé, odstrašující, smutné, poučné.
Chápu, že se chytrá, schopná a dokonce soběstačná ženská může zamilovat do takového chlapa, ale když zjistí, co je zač, nechat se týrat a bít - tak to nechápu !!!
Knížka se mi líbila, ač je téma velmi citlivé a bolestné... Úplně mě při čtení mrazilo, když jsem četla s vědomím, že stejné situace Simona sama doma prožívala a i přesto o nich dokázala psát s takovým nadhledem... Jen mě trošku mrzí, že příběh samotný má otevřený konec, takže lehce tápete, jestli je pro Reginu nakonec dobrý nebo špatný... Jak to dopadlo se Simonou všichni víme, ale já si zkrátka alespoň v té knížce přála více té naděje a klidně i jasný happyend, protože ženy, které si tímhle projdou, si ho jednoznačně zaslouží... 3,5 hvězdičky a určitě budu v četbě knížek autorky pokračovat...
Když jsem to četla, bylo mi z toho příběhu smutno, jako bych cítila něco tragického...
Moje první kniha od Monyové, téma vcelku závažné, ale podala to tak nějak "přes matný sklo", jakoby si sama nechtěla přiznat, že to byl od začátku do konce jeden velkej průšvih. Ale rozumím, člověk si do poslední chvíle říká, tohle se mně stát nemůže... Autobiografický příběh, dle mého žádný literární skvost.
Knížka se čte svižně, je napsaná s nadhledem, i když téma je velmi vážné. Líbil se mi začátek knihy-každý si myslí, že se mu to špatné nemůže nikdy stát, dokud se to nestane...
Moje první "Monyovka"...Začal jsem ji číst díky několika inscenacím v TV, které mě zaujaly...
Líbila se mi, jen mě trošku znervózňovala tím, že člověk tušil, kam to spěje...Jinak moc nemám rád, takové to škatulkování na ženskou a mužskou literaturu, podle mě je to blbost...Bylo to čtivé, jen ten konec vlastně bez pointy...Jinak velmi vtipná přirovnání, evidentně měla autorka moc hezký smysl pro humor a dobrou představivost i slovní zásobu!!!
Každopádně je paní Monyové škoda..Jako autorky a především jak člověka.. :-(
Zase jedna z těch smutnější, ale přesto bravurně napsaných knížek. Když porovnám rok vydání knížky s autorčiným životem, je hrozné, jak dlouho musela žít s tyranem. Zatímco v knize naznačený tragický konec by pro hrdinku byl vlastně šťastným koncem, autorčin život tento happyend neměl.
Teda příběh ze kterého mrazí, jen těžko chápu že takhle se chap v životě vážně dokáže chovat. Silný příběh a velice smutný
Moje druhá kniha této autorky a kupodivu se mi líbila, i když je to vyloženě ženské čtení a to já moc nemusím. Moh bych napsat podobný autobiografický román zaměřený proti ženám, ale neumím tak hezky čtivě psát jako Monyová. Sám mám smůlu na ženský, buď je to potvora nebo blbka, normální ženské jsou jen v románech a ve filmech. Každý má vysněnýho svého prince či princeznu, až časem pochopí, že realita je úplně jiná. Nekouřím, nepiji, nehraji automaty, jsem věrný, rád cestuji a vzdělávám se - přesně takový po kterém ženy touží v románech a filmech, ale ve skutečnosti dají přednost kdejakýmu grázlovi, alkoholikovi, kuřákovi a pak se diví, že jsou týrané, bité apod. O slušňáky není zájem. Je to padlý na hlavu. Nechápu, jak se ženská může zamilovat do takovýho chlapa a ještě k tomu když už ví, jaký je. To už by bylo lepší žít s tím robertkem a pudlíkem. Neustálé odpouštění a tolerance u takovýho vyžírky, ochlasty a hrubiána, kde to bylo zřejmé hned od začátku a i její sestra Sašena ho prokoukla od prvního dojmu. Jelikož je kniha velmi čtivě napsaná a nenudí ani jednou větou a o to mi jde dávám pět, jinak příběh pro muže asi není a hodnotil bych méně. Ženské myšlení se nedá pochopit a šťastné manželství, kde vše klape po celý život je jak výhra v loterii.
Tuto knihu jsem dostala jako dárek. Hned jak jsem ji začala číst, pochopila jsem, že je to autobiogragie. A o to mě ta kniha dostala ještě více. Spisovatelka popisuje v dnešní době již sociálně otevřené téma týrání žen. Děj se zdá neuvěřtelný někdy až smyšlený
(jak tu i někdo komentoval) a v tom je problém tohoto tématu, je to neuvěřitelný, že někdo muže týrat ženu. Ovšem když se to stane přímo Vám, stává se toto téma až moc realistické.
Klasika pro autorku SM. -..... knihy co mne uvádějí do šílenství, ale nahání i husí kůži :-(
Štítky knihy
domácí násilí týrání týrané ženy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Srdceboly |
| 2003 |  Tchyně a uzený... |
| 2006 | Sebemilenec |
| 2005 | Krotitelka snů |
| 2011 | Citová divočina |
Tak žádné velké literární dílo to tedy není, ale čte se to dobře... Knížku jsem měla hned přečtenou. Určitě se k jejím knížkám ještě vrátím, je to takové povídání ze života.