LadyCarousel
komentáře u knih

Tedy nevím, co jsem to měla za vydání, nebo co se stalo za chybu, ale vypadá to, že ten kdo to resigoval odvedl naprosto příšernou práci. Gramatické chyby, zvláštní odstavce... Ale k obsahu, možná až moc příměrů, ale jinak se mi příběh líbil a ten název knihy sedí jak nikdy. Opravdu mě z toho bolelo srdce a střídalo se pochopení hlavní postavy s absolutním nepochopením. To je život.


Byly by to byly čtyři hvězdy, ale musím ubrat jednu za to, že mi některé věci nepřišly reálné. Podle mě by většina lidí jednala v určitých situacích trochu... rázněji. David propásl tolik šancí dostat padoucha, že jsem to raději ani nepočítala, nehledě na to, že nějaké skutečnosti mi zrovna moc neseděly. Ale četlo se to přímo skvěle.


Začátek jsem tak nějak překousávala, ale pak se to poddalo a četlo se jak po másle. Druhá půlka knihy byla skvělá. *spoiler* líbilo se mi to propletení dvou případů, několikrát jsem špatně hádala kdo je vrah a tohle by mě ve snu nenapadlo.* Těším se na další pokračování, dokonce mám asi tip, jak celá Eričina série skončí.


Autorovi tleskám, kniha ze začátku vypadala úplně jinak, než jak skončila. Co všechno jsou lidé kvůli adopci schopni udělat... nebo ne? Rozhodně doporučuji.


Přemýšlím, zda je mojí chybou že jsem se občas v zápletce ztrácela, stejně tak jako ve jménech těch všech postav. Myslím, že v knize byly postavy, které tam vůbec být nemusely, akorát mě to pletlo. Něco mi v příběhu také dost nehrálo, *spoiler* třeba to, jak si vlastně Nick spojil její zmizení s Dylanem.


Tak tohle pro mě byla jednodenní jednohubka. To pro mě většinou jsou knihy, které mě tolik nadchnou, že je z ruky nepustím. Celou dobu si semnou kniha hrála jako kočka s myší. Nebo myš s kočkou? Určitě už dlouho nenajdu knihu, která tuhle přebije. Knihu Ta přede mnou jsem četla dříve, ta mě také oslnila, ale navzdory zdejším komentářům mě tahle zaslepila. Trošku kritiky: začátek se mi zdál trošku slabší a tolik mě děj nevtáhl, zato druhá polovina... jedna Baudelairova báseň. U autorovy předchozí knihy to bylo naopak. Tleskám.


Povedená kniha, ale zůstalo mi přece jenom pár nezodpovězených otázek. Na 5 hvězd tomu chybělo po čtení takový ten wow efekt.


Já nevím, jsem zmatená. Dávám 3 a půl hvězdy... Ze začátku jsem cítila tu atmosféru, cítila jsem se s knihou "propojená" ale pak se stalo něco, co mě odpoutalo. Asi jsem příliš dala na skvělé hodnocení, pořád jsem čekala na ty převratné okamžiky... Nevím proč, ale děj mě nijak nepřekvapoval. To ale neznamená, že nebyl zajímavý, jen mi nepřišel tak uvěřitelný. Co mě dostalo, byl mistrně zvládnutý konec. Opravdu autorovi tleskám, jak skvěle mě zmátl. A přesně to já hledám... Nevěřícný pohled když zaklapnu poslední stránku knihy.


Výborná kniha, ale už na začátku jsem měla takové tušení. Tušení se týkalo konce a měla jsem pravdu. Dále samozřejmě provázanost dvou dějových linií, které se pak propojily, ale po přečtení první Timovy knihy mě to nepřekvapilo. Navzdory mému tušení, které nepramenilo z děje knihy, musím hodnotit kladně.


Spis jsem nechapala, jak to tomu vrahovi muze prochazet. Konec jsem cekala skoro takovy, jaky byl, nejaka mensi prekvapeni byla.


Tak kdo je vrah mi pak doslo, ale konec me prekvapil. Par desitek stranek se mi cetlo hure, ae pak jsem se pristihla, ze potrebuji vedet, jak to bude dal.


Rikam si, jestli jsem cetla stejnou knihu jako ostatni recenzujici. Cetla jsem rychle, obcas jsem nejakou vetu prolitla, jako bych to chtela uz mit z krku. Zapletka dobra, ale bylo to fakt hodne o pocitech a oslave. Konec byl jasny, i kdyz jsem cekala asi trochu vic. Ostatni knihy autorky se mi libily vice


Mela jsem vice tipu na to, jak to skonci, ale ten nejpravdepodobnejsi se nakonec stal skutecnym. Prislo mi divne, ze by ho nenapadlo ze si vse zapisuje. Ale jinak vse bylo tak nejak logicky vysvetleno.


Příběh z minulosti se mi líbil, příběh z přítomnosti... No celé mi to přišlo takové těžkopádné, těžko uvěřitelné, ale dobře, to je asi jen můj subjektivní pohled. Ale nepochopila jsem, jak to chtěla udělat s tím Davidem. Jeho jsem tedy odhadla až po tom prvním upozornění Ylvy. No, je jasné, že další kniha asi bude a asi si jí teda přečtu, ale už jen proto, že mě zajímá, co autorka zase vymyslí.


Stale jsem cekala, jestli se dozvim neco opravdu exkluzivniho. Ale z knihy jsem si vzala pouze nasledujici: ze si o sobe Lucie hodne mysli, je krasna, chytra, vse ma perfektne srovnane, mela same super klienty, se kterymi poznavala svet, hrala golf, pila vino a rada s nimi spala... na me asi moc ruzove, My deti ze stanice Zoo to neni, no. Jestli je to vse pravda, ovsem pruzna, jak vime, o tom lze polemizovat, ale tak vlastne proc ne. Me to nepoburuje. Avsak tuto autorku jsem sledovala na instagramu a cetla blog a myslela jsem si, ze kniha bude na urovni, vyjadrovani ma dobre. Bohuzel mi to prijde jako slatanina ze clanku, ani to poradne nenavazuje, pusobi to na me odflaklym dojmem. Casto jsem se musela vracet, snadno jsem se v deji ztracela, jednou mluvila o koze, pak o voze, nesmyslne odbocky a narazky na neco nesouvisejiciho... Hodnotim jako spatne napsanou slohovou praci od nekoho tak ve druhaku na gymplu. Asi si vzala moc velke sousto, za me byl stejne zajimavejsi blog Denik citove prostitutky a nebo kdo zna Lenu, tak myslim, ze i ta by mozna byla schopna napsat vice propracovanejsi knihu, i kdyz mozna ne tak highclass spolecnice.


Tema deti moc nemusim, celkove byl dej tahlejsi ale vynahradil mi to necekany konec. Me to prislo i celkem realne. Az na to ze tam bylo uvedeno, ze je pokoj odhlucneny a pak neco spadlo a bylo to slyset...


Zacatek knihy mi sel cist opravdu tezko, ale pak jsem pochopila, ze to nebude klasicka J. F. A vzila se do knihy i postav. Ani to nebylo silene sentimentalni, spis takovy wakeupcall ze i ze spatnych veci muzou vzniknout dobre a ze je treba si vazit zdravi.


Precteno jednim dechem, kniha odkladana jen z duvodu "setrim si ji na pozdeji". Avsak po precteni a zamysleni se nad knihou jsem shledala, ze je to neco jako nedolehajici dvere. Svuj ucel to asi splni ale je na tom neco, co nesedi. Asi mi vadila urcita cast pribehu, ktera byla pritazena za vlasy. Potesily narazky na psychologicke pokusy.


Trošku jsem doufala, že bude více nastíněná minulosti hlavní postavy. Možná by bylo zajímavější,, kdyby bylo slespoň pár stránek napsaných z pohledu Beck. Mimochodem její postava byla také strašně nevyrovnaná. Ono normálních postav tam bylo opravdu jen pár. Celkem originální nápad, hvězdy ubrány za začátek, ten mě vůbec nechytil. Prostředek už začal tahat a byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Jinak to dopanout ani nemohlo, čekala jsem to.


Jakmile jsem si přečetla cca ve 3/4 knihy, co je s Mary, tak jsem myslela, že to bude hrozné klišé. Nakonec nebylo, ale po dočtení mi zbyla hořká pachuť "stejně si za to mohla sama". Za celou tu dobu mi jí vůbec nebylo líto a nedokázala jsem se bohužel vžít do jejích pocitů.
