lampernaqui komentáře u knih
Předposlední příspěvek do dlouhé edice Vybraných spisů, která představila to nejlepší z Jiráska a vlastně mě k němu dostala. Za to jí můžu poděkovat. Myslím si, že kratší texty však Jiráskovi moc nesedí. Potřeboval by minimálně sto stránek, aby rozehrál jednoduchý příběh. A tady tím pádem na celé čáře vyhrává nejdelší povídka Na Ostrově o jednom vlasteneckém učiteli a rodině, do které se pracovně dostal.
Edice Odkaz národu se pomalu blíží ke konci. V povídkové sbírce Maloměstské historie nalezneme jednu z nejslavnějších Jiráskových prací - Filosofská historie a její zakázaný Majáles. Všemu předchází dvě kratší prace - historie jednoho rodu v domě U rytířů a pohled do chodu staré pošty.
Pokud neberu klasické příběhy od Howarda, tak musím říct, že je to jeden z nejlepších Conanů, které jsem zatím četl. Obsahuje vše potřebné a ještě něco navíc. Pěkně napsáno, nechybí dobrodružství, krásné dívky... a hlavně nechutnosti v jakémkoliv množství. Kult bohyně, která si ráda pochutnává na hnijících mrtvolách, přece jen tu jednu hvězdičku přidal.
Conan lovec je menší dilema. Po stránce příběhové je to dobré a nemám co vytknout. Ono stejně vždy jen o to, že Conan někam putuje po boku s vnadnou dívčinou (nebo k vnadné dívčině) a cestou se rube. Ale problém mám se samotnou postavou Conana (a jak to tu čtu, nejsem sám). Muselo jít o nějakého ne moc dobrého dvojníka, protože jinak nejde vysvětlit všechny ty kiksy, ke kterým v průběhu příběhu dojde. Sám si zlomí ruku, neustále o něco zakopává, padá, lehce ho zmlátí do bezvědomí.. a když už si ruku nezlomí, tak si ji nechá alespoň propíchnout.
A je tu konec. Konečně se z Františka Věka stává nám známý F.L. Věk. Jenže hned poté zcela zmizí ze scény a jeviště přenechá svému synovi Václavovi. Pokud bych měl srovnávat, tak poslední dva díly celé série jsou o trochu horší než první tři knihy. Možná je to změnou hlavních postav, netuším. I zde se objeví někteří staří známí, aby se s příběhem společně rozloučili. Větší prostor dostane doktor Srnka i nová láska. Jedna dějová linka, která nás provází od samotného počátku, však skončí tragicky. Pokud bych si měl vybrat jaká Jiráskova série z dané doby je lepší, i přesto u mě vede U nás.
Věkova kronika pokračuje dál a jednotlivé postavy buď opouštějí příběh nebo do něj v průběhu nastupují. Po požáru se pomalu děj začne točit kolem Věkova syna a jeho problémům se studiem. Objevujeme další část rodiny a pokračující peripetie přátel za boj o češtinu a lásku. Aby toho nebylo málo, taky trochu ten Napoleon do toho...
Dobrá conanovka, která obsahuje všechny potřebné ingredience. Nápad se závislostí na lotosu je zde dobře využit a Conan se tak zase mohl vydat na dlouhé putování, plné bojů a magie. To první rád má, to druhé vyloženě nesnáší. Knížka se četla dobře, zatím patří k těm lepším, co jsem měl možnost číst. Na obálce je vidět inspirace Kevinem Sorbo (nebo ho v tom vidím jen já) :)
Zjišťuji, že Roberts mě u Conana zatím nezklamal. A z jeho Pythonského pokladu se stala jedna z nejlepších knížek z tohoto světa. Skvělá dobrodružná knížka, která je oproti ostatním plná detailů, až si člověk říká, jestli toho není pro tenhle druh literatury škoda. Ale příběh je klasický, neuspěchaný - prostě tentokrát jsem byl velmi mile překvapen. Jen ten obrázek se zbraněmi mi k tomu moc nesedí.
Co dalšího napsat ke třetí knížce. Pokud jste přečetli první dvě, tak dostanete přesně to, co očekáváte. Znovu se Věk se svými přáteli pokouší o osvětu jazyka českého. Děj se jako vždy rozbíhá všemi směry a sleduje osudy různých postav, aby se ke konci vše znovu spojilo a zakončilo celkem dramaticky.
Autor se konečně v tomto románu snaží uzavřít dlouhý příběh o pomstě. Aquila se asi poprvé za celou dobu objevuje s muži v Římě a pouští se do intrikaření a postupného zabíjení. Na jednu stranu může být vyústění příběhu trochu naivní, na druhou já mám rád římské reálie více než ty, ve kterých se dosud legie vyskytovala. Proto jsem si tento díl užíval asi nejvíce. Škoda jen toho, že autor vše nezakončil a série jede dál.
Příběhy studenta Věka jsou u konce, nastupuje život obchodníka. Román se v jednom momentě protne s jinou Jiráskovou sérií a to U nás. V Praze se nahromadí zvědavci z celé země, aby se podívali na jedinečnou korunovaci a v ulicích je možné spatřit nejenom Věka s přáteli, ale také zde nezmíněnou výpravu z Padolí.
Zatím asi nejlepší Ríšova conanovka, co jsem četl. Příběh prostý, jednoduchý - takže akurátní. Conan má proti sobě všechny možné potvory, služebníky Setha a po boku nesmí chybět krásná dívka. V poslední době mám smůlu na hodně uspěchané konce, ale nic podobného se zde naštěstí nekoná.
Zatím se jedná o moji první knihu od Jaroslava Mosteckého a jsem celkem spokojený. Někdy se mi zdálo, že je jeho styl na conanovku až moc popisný. Příběhově to bylo dobré, hlavní výtka se nese k poslední třetině knihy, kdy se začíná zkratkovitě a zrychleně vyprávět. Krátké kapitoly mi začínaly připomínat Perryho Conany... což nebylo dobře.
Dočetl jsem U nás a přišla řada i na další obrozenecké dílo - na slavného Františka Věka. Je zbytečné se rozepisovat - pokud jste někdy četli jakékoliv Jiráskovo dílo, určitě víte, co očekávat. Pokud se Vám líbilo, jednoznačně se Vám bude líbit i Věk. V první mdíle sledujeme osudy během jeho studií, první lásky, radost z jazyka českého i nepochopení rodiny.
Dopředu hlásím, že nejsem Tolkienův fanoušek, a asi jím nikdy nebudu. Možná je to tím, že jsem se k jeho knížkám dostal až v dospělosti, takže Hobita i Pána prstenů nemám knižně rád. Proto jsem k Húrinovým dětem přistupoval opatrně. Hned v úvodu se na mě vychrlily desítky různých jmen, které jsem měl předpokládám znát. Teprve poté encyklopedická fakta pomalu ustoupila příběhu a ten už se mi četl lépe. Ale stejně to nějakou chvíli potrvá, než zkusím něco dalšího od tohoto autora.
Není třeba se nějak zbytečně dlouze rozepisovat. Jordan ví, co fanoušci Conana v knihách chtějí. Tak jim to naservíroval. Máme zde odvážné hrdiny, nekromanty, vnadné ženy. Bylo to dobře napsané, takže v rámci žánru to nemůže zklamat.
Další z Ríšových příspěvků do rozsáhlého světa neohroženého Conana. Tentokrát se odvážil přímo navázat na jeden z původních příběhů a celkem dobře se mu to povedlo. Nikdo při čtení moc nehloubejte, tohle je typické dobrodružné fantasy s přímočarým příběhem.
Zeměžluč zakončila všechny osudy Jiráskových postav. A jednalo se o díl, který byl asi tím nejtemnějším ze všech čtyř. Ať už se jedná o postavu Domáňové, která dlouhodobě trpěla na statku se svým mužem... nebo o farářově kutání v zemi, které se neukázalo tak výnosné, jak si představoval. Celé dílo U nás bych doporučil. Je škoda, že čtení Jiráska trpí hlavně tím, jak je od mala lidem vnucován jako povinná četba. Jen málo lidí se potom k němu vrátí samo od sebe, aby potom zjistili, jak dobré jeho romány jsou.
Havlovický stále zůstává tou hnací silou celého románu, ale přidávají se další zajímavé postavy. Z nich vynikne celé to pašerácké pokolení. Na chvíli také opustíme Jiráskův rodný kraj a dostaneme se do centra všeho dění - do Prahy, kde dochází ke korunovaci krále. Zatím se U nás stává jedním z mých nejoblíbenějších děl od Jiráska.
Když se koukám na obálky posledních knih Brokilonu, tak si vždycky říkám, jaké jsou pěkné. Vůbec nechápu, jak si někdo mohl říci, že tahle obálka by mohla prodávat. Zatím jedna z nejhorších, co jsem viděl. Příběhově naštěstí nic zlého, Conanovský průměr.