láskyplnáTerez
komentáře u knih

Miluju Harryho Pottera mohla bych se na to dívat každý den!!! Ale za mne je tento díl asi "nejslabší". Ať už kniha tak film.


Problém bolesti je pro mě dosud nejnáročnější knihou od C. S. Lewise – nejen svými hutnými filosofickými úvahami, ale i způsobem, jakým se noří přímo k jádru věci. Často jsem se musela vracet, číst pasáže znovu, někdy i nahlas, a doslova si rukama ve vzduchu vysvětlovat, co vlastně Lewis říká. Jsou to opravdu složité formulace a ještě složitější myšlenky… nebo jen nemám dostatečnou mozkovou kapacitu na jejich plné pochopení? :DD
Lewis se v knize zabývá otázkou utrpení v kontextu víry – ukazuje, jak bolest souvisí s Boží láskou a jaký smysl může mít i to, co vnímáme jako nespravedlivé. „Láska může působit bolest tomu, komu je určena, avšak jedině za předpokladu, že se tento objekt potřebuje změnit tak, aby se stal hodným této lásky“ – tahle myšlenka je tak jasná, a přesto tak znepokojivá.
Zaujala mě i jeho úvaha o tom, jak jsme jako lidé ztratili ponětí o vlastní hříšnosti. Zlo se dělo odjakživa, ale dříve si lidé alespoň (většinou) uvědomovali, že to, co dělají, není žádoucí (existovala společenská stigmata, jak jednotlivec přistupoval k tomu či onomu, se mohu leda domnívat).
Kdy se stalo, že se určité hříchy začaly společensky vnímat coby ctnost?
Autor dokáže vystihnout přesně to, pro co já sama ve svém nitru nemám žádné pojmenování. A i když je to náročné čtení, skoro každá stránka stojí za to.


Nejhorší je, že se na Americu ani za její neskutečnou nerozhodnost a nestabilnost citů nemůžu zlobit, protože jednak i mně bylo jednou sedmnáct, jednak jsem naprosto stejná dodneška.
V lecčem mi nastavovala zajímavé zrcadlo.
Po prvním přečtení, v roce 2015, jsem zde na DK psala, že mě dvojka neuchvátila tolik co jednička. S výrokem svého někdejšího raně náctiletého já musím nesouhlasit - Elita mi přijde mnohem zajímavější, dynamičtější, akcí nabitější. Nelze Selekci vyčítat absenci toho, co jsem vyjmenovala, to je holt nejspíš úděl prvních dílů, v nichž autor seznamuje čtenáře se světem, který stvořil, ale kdybych měla říct, jaký z oněch dílů mě bavil více, vybrala bych si bez váhání Elitu.
A teď už se těším na grandiózní konec série, pamatuji si, že jsem První měla vždy nejraději, tak jsem zvědavá, zdali se můj vztah k závěrečnému dílu nějak promění.

fidlovačka = tak trochu sračka
ne, pardon, nechala jsem se unést
(ale jo, fakt mi to docela nesedlo)
((a člověk aby si k tomu vzal německý slovník))


Milá hra, která mě velmi příjemně překvapila, navíc se četla krásně.
Jeví se zpočátku jako feministická, což člověku znalému historického kontextu může připadat při nejmenším zvláštní. Ve výsledku jsem však nabyla dojmu, že je hra plně v souladu s dobovým smýšlením, a že je dokonce možná i antifeministická. Ach, je vcelku divné antické drama nálepkovat novodobými pojmy! :D


Krásná povídka od mého oblíbeného autora, doplněna o úžasné ilustrace Adolfa Borna. Nepostrádá humor, pointu ani děj, třebaže má pouze necelých 50 stránek.


Hodně jsem se knihy bála, přece jen, draci nejsou "ti mí oblíbení". Ani Eragona jsem nečetla. Tahle knížka se mi opravdu strašně líbila! Četla jsem ji na Silvestra, minulý rok a následně prvního dočetla! Opravdu, wow!


Knihu jsme měli loni v povinné četbě a ... hrůza!!


Strašně dobrá kniha která vám na tváři vykouzlí úsměv! Je pravda, že to není zas takové Boom ale super oddychová kniha. Už čtu Elitu a těším se až za necelý měsíc vyjde První ^^


vcelku dobře stravitelná publikace, i když se některé informace až moc opakovaly, ale koneckonců ne nadarmo se říká to o opakování coby matce moudrosti, že jo
přidávám body za komické ideologické socialistické protiimperialistické vsuvky (i když to samo o sobě vlastně komický vůbec není, naopak)

čtení vskutku zajímavé, ač mi občas přišlo, že jde Harari až moc za hranici objektivity tam, kde se snažil předkládat fakta, což je pochopitelně něco, co mně, jakožto čtenáři, může právem vadit
sapiens u mě stále vede na plné čáře


vrchol zdolán, uff!


Vcelku příjemná hra s decentním humorem, u níž jsem si kladla otázku, zdali se v případě Moliéra jedná spíše o satiru/parodii, nebo o věrný obraz doby, v níž žil.
Vím, jak se věci měly, jaké měla žena místo ve společnosti a rodině, spíš mě zajímá vyloženě to, jak to měl samotný Moliér.


Byť se mi předchozí díly líbily, tohle byla naprostá katastrofa. Bez nápadu, bez zápletky. Bylo to nehorázně ploché a nevýrazné. V tomhle díle se Nikki a její kamarádky chovaly opravdu jako slepice. Za mě maximálně půl hvězdičky za to, že to byla kdysi má oblíbená série.