laura komentáře u knih

Tak trošku zbytečná kniha celkem o ničem. Vadila mi roztříštěnost v podobě vyprávění příliš mnoha postavami. Tak nějak tím pro mě příběh ztratil své kouzlo. Skoro do poloviny jsem to chtěla vzdát a nedočíst - naštěstí to má tak málo stran, že se to dalo přežít.

A pak mě to začalo docela bavit.

Přesto si myslím, že autorka mohla některé osudy završit již v předchozím díle nebo si je naopak schovat do dílu dalšího.

8 12.02.2021

Seriál jsem zbožňovala (asi jako každý v té době). Ale tohle?

Bože, to mě nebavilo... Jako bych četla úplně jiný příběh, než který jsem znala z televizní obrazovky. Zklamání.

8 16.01.2021

Četla jsem v době, kdy se o tom moc nemluvilo. A ono se o tom vlastně moc nemluví dodnes.

Šokující, strašidelné, působivé. Ne všichni se dočkají těch šťastných konců. Ne všechny přijde někdo zachránit. Existuje spousta bezejmenných hrobů, kde leží dívky, které snily, milovaly a toužily žít.

Které někomu schází. Které někdo oplakává. A které zmizí v propadlišti času stejně jako vzpomínky na ně...

Snad i díky této knize jsem nikdy nestopovala....

8 12.01.2021

Nejdřív jsem viděla tv seriál... Potom se mi dostala do ruky kniha a zpočátku jsem měla dojem, že čtu úplně jiný příběh, než který znám z televize...

Nemohla jsem se začíst, nebavilo mě to. Ale když jsem se prokousala těmi zdánlivě nesouvisejícími střípky příběhu a začalo to dávat smysl, pochopila jsem, že kniha bude stejně dobrá jako film - ne-li lepší...

Úžasný příběh plný bolesti, lásky, zrady, vášně, nevyřčených citů, intrik, zloby. Jak málo stačí, aby se dva lidé odcizili - a jak moc těžké je k sobě zase najít cestu. Příběh příslibů a nesplněných slibů, příběh lásky, která mohla být věčná, kdyby...

Bolavé a přesto krásné. Láska ve všech svých podobách. Nenávist, klam. Tajemství. Pomsta.

V tomhle příběhu nikdo nevyhrává. A každý něco ztrácí. A přesto mám pocit, že zároveň všichni něco získali...

Moc se mi to líbilo.

8 03.01.2021

O něco lepší než Tichý pan Genardy, ale stejně tak temné, mrazivé a ponuré. Příběh by mohl být tím, na který se nezapomíná, ale postupně se do těch spletitých pavučin, které autorka spřádá, do těch dávných, hrůzných tajemství tak zapletete, že vlastně netušíte, kudy ven.

Opět strašidelná až depresivní atmosféra, dům, kde byste bydlet nechtěli a hrdinové, ke kterým si vztah nenajdete...

Tohle není tak úplně to, co bych chtěla číst...

8 28.12.2020

Napínavé a čtivé - jako vždy. Líbilo se mi to. Bavilo mě to. Přečteno za den, za dva?

Nicméně - zápletka velmi, ale opravdu hodně připomínala tu v Osamělé smrti. Tak moc, že jsem prakticky hned na začátku tušila, co bude, jak to bude - a proto mě kniha vlastně vůbec ničím nepřekvapila. Ale za tu čtivost alespoň tři hvězdy...

8 27.12.2020

Příběh mého dětství. Četla jsem opakovaně a všechny jsem je milovala. Zuzanku, jejího malého brášku, maminku i věčně zaneprázdněného otce, a samozřejmě dědečka a Bellu!

Ještě teď se při vzpomínce na tuhle knížku neubráním dojetí. Četla jsem ji svým dětem a budu ji číst i jejich dětem - jednou, možná, snad ;)

8 23.11.2020

Málokdo je opravdu zlý, ale spousta lidí je nešťastných a nešťastní lidé se často nechovají pěkně. Možná se jim staly zlé věci, možná se zlých věcí dopustili. Nevím. Zůstali tu jako někdo, za kým se jedny dveře zavřou a druhé se neotevřou...

Příběh dospěl ke svému finále. Nemůžu říct, že překvapivému, protože jsem to tak nějak čekala. Jinak to asi skončit ani nemohlo. Krásné, napínavé, víc hororově laděné než předchozí díly. A zároveň hluboce lidské. Bolavé i krásné, plné naděje, vnitřní síly i odvěkého boje nevzdat se, nevzdat to...

A tak bojujme, braňme se, doufejme a věřme.

Žít někdy docela bolí. Ale necítit nic je mnohem, mnohem horší...

8 25.10.2020

Příběh vlastně pokračuje tam, kde předchozí díl skončil. Líbilo se mi to. Amélie poznává barevný svět a dům, který tolik let tonul v šeru a tmě, začíná ožívat...

A pak jednoho dne potkává Jakuba...

Je taky mrtvý, je víc než to. Dá se zachránit někdo, kdo o to nestojí? Příběh graduje, napětí stoupá a pak... to do sebe všechno zapadne...

Protože i když jste mrtví, pořád můžete mít naději.

Nebo ne?

8 25.10.2020

Já nevím. Mě to nebavilo. Nudné, dlouhé, hlavní hrdinka taková nijaká. Vlastně mi asi bylo jedno, jak to dopadne. Chtěla jsem se jen prokousat příběhem, který mě nijak neuchvátil a to se mi nakonec povedlo. Dočetla jsem, ale po pár letech už si vlastně nevzpomínám, o čem to bylo...

8 21.10.2020

Nuda a zklamání.

Od příběhu jsem nejspíš očekávala něco úplně jiného. Hrozně dlouho jsem se jím prokousávala a na konci jsem cítila spíš úlevu - jo, mám to za sebou.

Příliš zdlouhavé, ničím extra zajímavé. Ke knize se už určitě nevrátím...

8 05.10.2020

Těšila jsem se na ni, ale vlastně mě to zklamalo. Nudné, nezáživné, téměř bez děje. Kniha, kterou předešla její sláva, a skutečnost za ní mohutně pokulhává. Velké zklamání.

Prokousáváte se příběhem, znuděně skáčete očima po řádcích a doufáte v nějaký nečekaný zvrat v ději, ale to se nestane. A najednou je konec a vy tu stojíte s prázdnýma rukama, trošku znechucení a hodně naštvaní, protože jste nedostali, pro co jste si přišli.

8 21.05.2020

Zajímavý příběh. Mě to moc bavilo. Ta síla a odvaha člověka prostě to nevzdat, bojovat, rvát se o každé nadechnutí, nepustit se té bolavé a zdánlivě beznadějné naděje...

Vážně, tohle mě hodně příjemně překvapilo. Příběh o vnitřní síle člověka, o tom, že i když se zdá, že nemáte šanci - někde tady je. Příběh o hranicích, které lze posouvat, o bolesti, hladu, žízni, o tom, že člověk vydrží často víc, než by sám předpokládal.

Já jsem ho obdivovala, já mu fandila, já si přála, aby na konci pohlédl smrti do tváře a řekl: Tak vidíš! Nevzdal jsem to!

Velmi silný příběh. Autentický. Husí kůži nahánějící. Jednou si to rozhodně přečtu znovu...

8 21.05.2020

Tak tohle byl příběh, který mě uchvátil... Už ten začátek, drsný, neúprosný, bolavý.. Moc mě bavilo sledovat, jak se osudy hrdinek budou vyvíjet, jak se nakonec protnou a jak všechno zapadne do sebe...

Život bývá nelítostný a někdy zbytečně krutý, ale kdyby nebyl, neměli by spisovatelé o čem psát. Tohle bylo jiné. Od začátku až do konce nabité nečekanými zvraty, tajemstvími, intrikami, bolestí, ale i láskou a pomalými krůčky k sebe uzdravování. Líbilo se mi to moc, nejspíš jako jedna z vůbec nejlepších od této autorky...

8 20.05.2020

Hezké. Moc jsem od toho nečekala, začátek byl zvláštní, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Určitě se mi líbila víc než autorčina prvotina Není přání jako přání, ale zase nebyla tak dobrá, abych ji zařadila mezi ty, které mě uchvátily...

Každopádně byla vtipná, romantická, něžná a překvapivá. Zcela jistě patří mezi ty lepší od této autorky...

8 01.04.2020

Nejdřív jsem uvažovala, že dám méně. Kniha se četla dobře, děj plynul vpřed a člověka to hnalo otáčet stránky, aby už věděl...

Ale ta temnota, zasazená do příběhu, ta mě nějak pohlcovala. Možná teď není úplně nejvhodnější doba číst něco takového, protože vás to stahuje na dno, ze kterého se snažíte vyškrábat zpátky nad hladinu...

Těžko hodnotit a soudit chování aktérů příběhu, ale... Bože, doufám, že taková matka jsem nikdy nebyla a ani nebudu. Připomínalo mi to tak trošku novodobou Popelku, jen zakrytou do milosrdné mlhy nevšímavosti a naprostého přehlížení...

Lívie byla na přes držku, kopala kolem sebe, ale vlastně to byl jen zoufalý křik o pomoc, který bohužel nebyl vyslyšen. Člověk by řekl, že matka v této rodině snad ohluchla, oslepla, zešílela, protože není přece možné, aby byla tak netečná k tomu, jak se ten rádoby vysněný svět, ve kterém chtěla žít, sesouval k zemi jejím vlastním přičiněním...

Každopádně, z knihy na mě padala úzkost, bolelo mě, jak každá stránka v příběhu křičí: Všímej si, co se kolem tebe děje! Zasáhni! Pomoz nám! A přesto se svět otáčí stále stejně, aniž by se i jen na chvíli zadrhl a zaposlouchal...

No a za ten konec, za tu facku, kterou jsem vážně nečekala, těch pět hvězdiček tedy dám... Protože jo, stálo to za to...

8 22.03.2020

Za mě to na plný počet hvězd není, ačkoli jde opravdu o ojedinělý příběh na tohle téma, tak syrový, tak obnažený, až vám z něj naskáče husí kůže a musíte se sami sebe ptát, jestli tohle vůbec chcete číst...

Začátek se mi zdál trošku zmatený, v podstatě mě děj pohltil až poté, co Astrid putovala do prvního pěstounského domova.

Její příběh je jedním z nejsmutnějších, jaké jsem četla a zcela jistě není ojedinělý (bohužel), jen o těch mnoha dalších nikdo nenapsal. Je především bolavý, bolavý touhou někam patřit, bolavý nepochopením, bolavý rozervaným srdcem, nedůvěrou, tápáním.

Astrid hledá svoje místo ve světě, který jak se zdá, o ni nijak moc nestojí. Pro mě to byl příběh bez východiska, příběh plný zmařených nadějí, zklamání, zrady. Ale také příběh o věčném boji, o touze někam patřit, o obrovské vnitřní síle a odhodlání bít se za své sny.

Nicméně poslední třetina knihy se už nějak moc táhla a konec mě tak nějak zklamal. Kniha však rozhodně stojí za přečtení a za zamyšlení - kolik životů už svět takhle dokázal pohřbít?

8 30.01.2020

I k této knize mám velmi blízký vztah. Četla jsem ji - no mockrát. Opakovaně jsem se k ní vracela, protože mě k sobě vábila svým neopakovatelným kouzlem. Svou opravdovostí. Svou autentičností.

Ten příběh byl ryzí. Bolavý, syrový, krutý. Byl i krásný, byl hluboce lidský. Byl pochopitelný a zároveň jsem to chápat někdy nechtěla. Ne, když ta krutost byla fakt šílená. A přesto, přesto... Byl prostě dech beroucí.

Krásná Krista, galantní Ketling, čestný pan Wolodyjowski a čistá, upřímná Baška - kdo by je nemiloval? Kdo by to s nimi nechtěl prožívat - stále znovu a znovu a znovu? A doufat v lepší konec, doufat, že pro všechny tam na konci čeká ta všeobjímající náruč laskavé, věrné a vášnivé lásky...

8 09.12.2019

Ani nevím, jak si ke mě tahle kniha našla cestu. Jednoho dne jsem se prostě rozhodla, že si ji přečtu. A musím přiznat, že toho nelituji, právě naopak. Byla skvělá. Mrazivá, opředená tajemstvím, smutkem zatíženými osudy, vinou, tak nepřehlednou a tak tíživou, i nadějí, která se krčila někde hluboko uvnitř toho všeho...

Nebyla předvídatelná a byla neotřelá, byla zkrátka tak zvláštně jiná, že mě zaujala hned, jak jsem začala číst. A s přibývajícími stránkami mě příběh pohlcoval víc a víc. Ačkoli velmi smutný, ačkoli bolestný, přesto má v sobě něco, co stojí za to, aby ho lidé četli. Jak moc známe sami sebe? Jak moc se můžeme spolehnout na svoje vzpomínky?

Co se stane, až se jednoho dne roztříští a při pohledu do zrcadla uvidíme někoho, koho ve skutečnosti nepoznáváme?

Příběh, který rozhodně stojí za přečtení...

8 09.12.2019

Přečteno v podstatě za dva a půl dne, ale... Postrádá kouzlo první knihy. Uvažovala jsem, jak hodnotit, jestli si to takovéhle hodnocení vůbec zaslouží, protože upřímně - příběh skoro o ničem.

Napětí veškeré žádné, prostě se prokousáváte ke konci a čekáte, aniž přesně víte na co. A na konci se vlastně toho kýženého efektu ani nedočkáte. Možná kvůli všemu tomu očekávání jsem nakonec byla zklamaná. A možná mě ani nezajímalo, jak to skončí, jako by na tom už nezáleželo...

A přitom hned první odstavec sliboval skvělou adrenalinovou jízdu, sliboval něco, co autorka tak dobře umí. Jenže v tomhle případě to byla jen vábnička. Konec to maličko spravil, určité věci jsem nečekala a tak jsem se nakonec dočkala i maličké dávky napětí, ale...

To velké, vyčítavá ale tam prostě zůstává -

Zkrátka, čekala jsem víc.

8 09.12.2019